Č. 4733.

Četnictvo: Má pensionovaný četník při pozdější změně bydliště nárok na náhradu stěhovacích výloh?
(Nález ze dne 25. května 1925 č. 13 405/24.)
Věc: Hugo K. v H. proti ministerstvu vnitra o stěhovací výlohy.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l, četnický strážmistr ve W., dán byl na základě výroku superarbitrační komise z 12. dubna 1923 dekretem zem. četn. velitelství pro Čechy z 26. května 1923 dnem 1. června 1923 na trvalý odpočinek. Za místo, kam mu měly býti poukazovány pensijní požitky, označil v podání ze 14. dubna 1923 své dosavadní služební místo W., které také v superarbitračním návrhu z 28. března 1923 jest označeno jako zvolený byt.
Dne 16. listopadu 1923 žádal st-l protřednictvím četnické stanice ve W. velitelství četnického oddělení č. 8 v L. o vystavení cestovních průkazů z W. do H., aby mohl uplatniti nárok na náhradu stěhovacích výloh, protože jeho manželka Marie K. — do té doby poštovnímu úřadu ve W. přidělená — byla přeložena jako poštmistrová definitivně do H., kamž se s ní chce st-l přestěhovati. Žádosti té bylo vyhověno, a st-l se dne 30. listopadu 1923 přestěhoval z W. do H.
Žádal pak za přiznání stěhovacích výloh, poukazuje na to, že si zvolil svého času za domicil prozatímní své služební působiště ve W.. ježto tam byla manželka jeho zaměstnána jako poštovní adjunktka, že však byl úřad ten dne 31. srpna 1923 zrušen a manželka jeho byla přeložena definitivně do H. jako poštmistrová, takže nastala nutnost přesídlení celé rodiny s nábytkem z W. do H. St-l to při svém pensionováni v červnu 1923 ještě nepředvídal, jinak by si byl již tehdy zvolil domicil v H. a byl by dostal bez závady stěhovací výlohy. Přeložením jeho do výslužby ve W. nevznikly státní pokladně žádné výlohy stěhovací a četnickým pensistům může býti v takových případech podle výnosu min. vnitra č. 38007-13/22 (věstníku č. 13/22) do roka, ba i déle po jich pensionováni povolena změna jejich bydliště. Proto a pro svou nemajetnost žádal st-l náhradu stěhovacích výloh.
Nař. rozhodnutím byla žádost tato zamítnuta proto, že vyžadovaná změna domicilu není podmíněna nepříznivými bytovými poměry, nýbrž pouze a jediné přemístěním manželky st-lovy jako poštmistrové.
Rozhoduje o stížnosti proti tomuto rozhodnutí pro nezákonnost podané, uvážil nss toto:
Jak st-l, tak i žal. úřad (v odvodním spise svém) vycházejí při posuzování nároku st-lova na náhradu stěhovacích výloh z ustanovení §§ 4 a 14 zák. z 19. března 1920 č. 186 Sb. a výn. min. vnitra ze 7. října 1921 č. 70376-13; žal. úřad mimo to i z výnosu z 6. června 1922 č. 38007/13.
Předpisy ty neposkytují však potřebnou oporu pro nárok st-lův. Podle §§ 4 a 14 zák. z 19. března 1920 č. 186 Sb. přísluší četníkům mimo jiné také jisté vedlejší požitky, zejména též náhrada za přesídlení při přeložení, a je vysloveno, že se bližší ustanovení v příčině těchto vedlejších požitků určí nařízením. Tímto nařízením je citovaný již výnos min. vnitra ze 7. října 1921 č. 70 376-13, publikovaný ve Věstníku četnictva státu čsl. z r. 1921 pod č. 34, který k §§ 4 a 14 cit. zák. stran stěhovacích výloh ustanovuje v odst. h) č. 4 toto: »Nárok na požitky při přesídlení mají též všichni gážisté, a to i gážisté bez hodnostní třídy, vyjímajíc četníky na zkoušku, při přeložení do výslužby, a sice do místa zvoleného bydliště, nejdále však na hranici čsl. republiky, když cesta nejpozději během 12 měsíců po pensionováni předsevzata byla; doba ta může býti od min. vnitra prodloužena.«
Z předpisu toho a z patrného účelu, který vedl k ustanovení náhrady stěhovacích výloh při přeložení četníků na trvalý odpočinek, je patrno, že náhrada ta náleží jim právě jen za přestěhování do nového bydliště, které si příslušník četnictva zvolil bezprostředně při svém přeložení na trvalý odpočinek a následkem tohoto přeložení (potřeba uskrovnění resp. lacinějšího bydliště, návrat do dřívějšího občanského prostředí atd.), i když se do tohoto zvoleného bydliště skutečně přestěhoval teprve později (do roka, ev. se souhlasem úřadu i později). Nenastala-li u četníka přeloženého do výslužby nutnost takovéto změny, a prohlásil-li následkem toho při pensionováni, že setrvá i po pensionováni ve svém dosavadním působišti, je tím konstatováno, že mu výlohy stěhovací nevzejdou a že tudíž také nemá nároku na jich náhradu. Pouze jistý odklad přestěhování do bydliště zvoleného při pensionováni je podle dovolaného výnosu min. vnitra ze 7. října 1921 přípustný bez zániku nároku na náhradu stěhovacích výloh, nikoli však změna původně zvoleného bydliště, kterou by teprve založen býti měl nárok na náhradu výloh stěhovacích.
St-l sám přiznává, že zvolil původně za své bydliště pro dobu pense obec W., a to proto, že tam byla zaměstnána, jeho manželka, a že se teprve, když byla později přeložena — ovšem ještě v 12 měsíční lhůtě stanovené výnosem č. 70.376/13 z r. 1921 — rozhodl pro nové její působiště. Podle toho, co bylo uvedeno, mu tedy nárok na náhradu stěhovacích výloh do H. nepřísluší.
Jest sice pravda, že by jinak bylo lhostejné, kdyby si byl zvolil hned zprvu H. za své bydliště v pensi jen proto, že to bylo budoucí působiště manželčino, nebo kdyby tak byl učinil z důvodu nepříznivých poměrů hmotných — nebylť jeho nárok na náhradu stěhovacích výloh do H. závislý na žádné jiné podmínce, nežli té, aby si je za své budoucí bydliště zvolil již při své přeložení do výslužby. To st-l nesporně neučinil a mohl by tedy za daných poměrů dosíci přiznání náhrady svých stěhovacích výloh jen podle pozdějšího výn. min. vnitra ze 6. června 1922 č. 38.007—13, uvěř. ve Věstníku četnictva státu čsl. z r. 1922 č. 13, jehož se st-l dovolával ve své žádosti z 30. ledna 1924, jejž však ve své stížnosti již necituje a který ostatně podle své stilisace ani nějaký nárok na přiznání náhrady takové nezakládá, neboť jím bylo toliko vysloveno, že min. vnitra může v případech zvláštního ohledu zasluhujících povoliti změnu při superarbitraci zvoleného bydliště také v případě, když bylo za stálé bydliště původně zvoleno místo, kde dotčený před přeložením do výslužby bydlil a proto při přeložení do výslužby žádných stěhovacích výloh neobdržel.
Poukazuje-li tedy žal. úřad v nař. rozhodnutí na ten moment, že vyžadovaná změna domicilu st-lova není podmíněna nepříznivými bytovými poměry, nýbrž pouze přemístěním jeho manželky jako poštmistrové, činí tak — jak ostatně v odvodním spise svém sám vykládá — jen proto, aby naznačil, že tu není ani onoho případu zvláštního ohledu zasluhujícího, o jakém mluví výnos min. č. 38.007—13 z r. 1922.
Bezdůvodnou stížnost bylo proto zamítnouti.

Citace:

č. 4733. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 1019-1021.