Č. 4762.

Stavební právo: I. Strana zúčastněná v konsensním řízení stavebním nemá nároku na to, aby jí plány stavební před konáním komise dány byly k nahlédnutí. — II. Jestliže za účelem adaptace obytného přízemí na krámy vyměňují se v průčelní zdi do ulice masviní pilíře a zděné klenby za vzpěry a nosiče železné, jde o přestavbu ve smyslu § 27 odst. 5 stav. řádu, třebas k uvedenému účelu této výměny nebylo by nutně zapotřebí (Čechy-venkov). — III. K pojmu přístavby.
(Nález ze dne 3. června 1925 č. 11 058).
Prejudikatura: Boh. 190, 958 adm. a j.
Věc: Městská obec K. proti zemské správě politické v Praze (za zúč. čsl. voj. stav. ředitelství pro Čechy major inž. Otakar Jirák) o nástavbu a adaptace vojenského lázeňského domu.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Čsl. voj. stav. ředitelství pro Čechy zažádalo u osp-é v K., aby ve smyslu stav. řádu a zák. o stav. ruchu dala povolení k nástavbě 3. patra na budovu vojenského lázeňského domu v K. a k stav. adaptacím přízemí této budovy, kde je projektováno zřízení 12 krámů. Při stav. komisi obec poukázala na to, že jí bylo teprve den před komisí dáno nahlédnouti do plánů, čímž bylo ji stíženo zaujati k projektu stanovisko, proti projektu samému pak namítla, že nástavba patra kvalifikuje se jako přístavba, a zamýšlená adaptace přízemí, kde v hlavní i v jižní postranní frontě hlavní zeď se odstraňuje a na jejím místě zřizují se nové zděné pilíře se železnými překlady, jako přestavba ve smyslu § 27 stav. ř., takže je podle § 18 stav. ř. nutno, aby předem určena byla stavební čára a niveau. Osp výměrem z 2. února 1924 žádané stavební povolení přes námitky obce udělila, a zsp nař. rozhodnutím rekurs obce proti tomu podaný jako bezdůvodný zamítla.
Stížnost do rozhodnutí toho vznesená vytýká především po stránce formální, že plány dány byly odborným orgánům obce k nahlédnutí teprve bezprostředně den před stav. komisí, takže nebylo možno, aby městská rada se usnela o tom, jaké zaujati k projektu stanovisko, a shledává, že postup ten odporuje smyslu § 35 stav. ř., jenž zajisté prý chce, aby pozvání ke komisi dostalo se interesentům včas tak, aby skutečně také mohli svých zájmů hájiti. K námitce té stačí však odpověděti, že — jak stížnost sama uvádí — § 35 st. ř. nemá žádného ustanovení, podle něhož by pozvání ke stav. komisi musilo býti interesentům dodáno v určité minimální lhůtě před komisí, že dále nemá v tom směru ani žádného zvláštního předpisu pro případ, když účastníkem je obec, a posléze zejména, že nedává interesentům vůbec právního nároku na to, aby jim plány stavební před komisí byly dány k nahlédnutí. Nelze tedy v té okolnosti, že stěžující si obci stavební plány dodány byly k nahlédnutí tak pozdě před komisí, že nemohla již městská rada k projektu zaujati stanovisko, shledána býti podstatná vada řízení, když jinak je ze spisů zřejmo a není popíráno, že pozvání ke komisi bylo obci doručeno již 30. ledna, takže zástupci obce mohli ke komisi se dostaviti a jí se skutečně také zúčastnili, aniž učinili z toho důvodu návrh na odročení komis. jednání.
Ve věci samé je na sporu především otázka, zda nástavbu 3. patra na budovu vojenského lázeňského domu dlužno kvalifikovati jako přístavbu ve smyslu § 27 stav. ř. Nař. rozhodnutí to popírá, vycházejíc z právního názoru, že za přístavbu lze pokládati jen takové stavební dílo, které by, kdyby se nepřipojovalo k stavbě dosavadní, mohlo býti pojímáno jako stavební objekt samostatně existující a určitému hospodářskému a stavebnímu účelu sloužící, a konstatuje po stránce skutkové na základě stav. plánů, že zdi obklopující nově zřízené místnosti 3. patra nejsou zřízeny od podlahy nově, nýbrž pozůstávají z valné části z dosavadního starého zdiva. Stížnost nepopírá tohoto skutkového zjištění úřadu, nýbrž stojí toliko proti jeho právnímu názoru. Ale tu dlužno především zdůrazniti, že stížnost nař. rozhodnutí nesprávně pojímá. Žal. úřad nevyslovil — jak stížnost nesprávně cituje — že za přístavbu lze pokládati jenom stavební objekt samostatně o sobě existující, na stávající již budovu nepřipojený, který má sloužiti určitému hospodářskému a stavebnímu účelu; a rovněž nežádá pro tento pojem, aby hlavní zdi stavby až k základům nově byly postaveny. Nař. rozhodnutí docela jasně praví, že za přístavbu lze pokládati jen takové stav. dílo, které by, kdyby se nepřipojovalo k stavbě dosavadní, mohlo býti pojímáno jako stav. objekt samostatně existující a určitému účelu hospodářskému a stavebnímu sloužící. Jinak řečeno připouští tedy, že i nástavba patra může míti povahu přístavby, přiznává jí však tuto povahu jenom tehdy, když by nově přistavěná část (tedy to, co přistavěno) o sobě, odmyšlena od budovy, na niž se nastavuje, mohla býti pojímána jako stav. objekt samostatně existující, určitému hospodářskému a stav. účelu sloužící, a v konkrétním případě nástavbě 3. patra tuto kvalifikaci upírá, poněvadž zdi toto nové 3. patro obklopující nebyly zřízeny zcela od podlahy — t. j. od podlahy 3. patra — nově, nýbrž pozůstávají z části ze zdiva staršího, takže to, co nově přistavěno, bez tohoto zdiva starého, netvořilo by stavební objekt o sobě existující. Nař. rozhodnutí je tu vybudováno na témž právním názoru, na který se postavil nss ve svém nál. Boh. 958 adm. pro obor pražského stav. řádu, jenž v tomto směru od stav. řádu pro Čechy-venkov se neliší. Nss neshledal ani v daném případě důvodu, aby od právního názoru v cit. nálezu vysloveného ustoupil, a vzhledem k tomu uznal námitku stížnosti týkající se nástavby 3. patra bezdůvodnou. Že by snad nástavba tato měla povahu přestavby, stížnost nenamítá, a nebylo tedy třeba po této stránce otázkou se zabývati.
Jinak je tomu, pokud se týče adaptací v přízemí budovy vojenského lázeňského domu. Adaptace tyto záležejí v tom, že se v přízemí zřizuje 12 krámů a za tím účelem — jak konstatuje nař. rozhodnutí — vyměňují se masivní pilíře a klenby zděné za vzpěry a nosiče železné. Stížnost právě v té okolnosti, že části hlavní zdi se odstraňují, spatřuje ve spojení s tím, že celý zevnější vzhled domu a zároveň i jeho účelové určení přeměnou v přízemí v dům obchodní se mění, podstatný znak, který charakterisuje tuto změnu jako přestavbu ve smyslu § 27 stav. ř. Nař. rozhodnutí to popírá uvádějíc, že za přestavbu sluší považovati jenom ty stav. práce, při jichž provádění musí býti hlavní součástky dosavadní stavby vyměněny, odstraněny nebo posunuty, této nutnosti však v daném případě že není, poněvadž by ku zřízení krámů v přízemí stačilo vybourati jednotlivé parapetní zídky, čímž by z otvorů okeních vznikly otvory dveřní, a krámy byly by zřízeny, aniž by bylo vůbec třeba dotknouti se nějak podstatných částí konstruktivních; rovněž nenastává prý projektovanými adaptacemi žádná stabilisace dosavadního stavu, poněvadž se zmíněnou výměnou pilířů a klenby nezvyšuje trvanlivost budovy.
Nss nemohl se v tomto bodě k názoru žal. úřadu připojiti. § 27 odst. 5 definuje jako přestavbu takovou stavbu, »která vyžaduje zvláště toho, aby buď hlavní části posavadní stavby, jež k veřejné ulici nebo třídě přiléhají, byly zcela nebo z části vyměněny, odstraněny nebo posunuty, aneb stavbu, která by nebyhnutelně spojena byla s novým provedením podstatných částí konstrukce stavby.« Ježto stav. změny, o něž v daném případě jde, mají býti provedeny v průčelní zdi přiléhající k veř. ulici, může zůstati stranou pojem přestavby determinovaný v cit. předpisu na místě druhém, a stačí zkoumati, zda sporné adaptace nemají pojmové znaky přestavby uvedené v cit. předpisu na místě prvém. Zákon užívá obratu »stavba, která vyžaduje toho, aby byly vyměněny, odstraněny aneb posunuty ...« Žal. úřad, opíraje se o tento zákonný text, vyvozuje z něho, že výměna, odstranění aneb posunutí hlavních částí stavby přiléhajících k veř. ulici nebo třídě, netvoří ještě o sobě přestavbu, nýbrž jenom tehdy, když by byly absolutně nutny. Tento výklad neodpovídá však rationi legis.
Zákon zmiňuje se o stavebních pracích, jimiž se »hlavní části předmětu stavebního vyměňují, odstraňují nebo posunují«, také ještě v odst. 6 sub b) § 27, a kvalifikuje je zde jako podstatné změny. Determinuje-li takovou výměnu, odstranění nebo posunutí hlavních částí stavby, když přiléhají k veř. ulici nebo třídě, v odst. 5 jako přestavbu, pro niž dle § 18 nutno stanoviti stav. čáru a nivenau, je důvodem této vyšší kvalifikace změn zde uvedených zřejmě relace hlavní části stav. objektu, na níž se změny ony provádějí, k veř. ulici. Právě proto, že k veř. ulici přiléhají, a tedy výměna, odstranění nebo posunutí jich na poměry tohoto veř. prostranství působí, a podobně jako nostavby a přístavby trvale určují jeho podobu, kvalifikuje zákon tyto stav. práce výše nežli pouhé podstatné změny, klada je na roven novostavbám a přístavbám. S tohoto hlediska podává se však, že je naprosto lhostejno, zda taková výměna, odstranění nebo posunutí hlavních částí stavby je nutna čili nic, a že jedině rozhodným jest, zda skutečně nastává. Neboť právě ta okolnost, že taková změna při veř. ulici fakticky má nastati, je důvodem specielní normy odst. 5. Užívá-li zákon obratu výše zmíněného, chce tím jenom říci, že kvalifikaci přestavby má každá stav. úprava, má-li za následek výměnu, odstranění nebo posunutí hlavních částí dosavadní budovy, přiléhajících k veř. ulici.
Že průčelní zeď budovy je »hlavní částí« stavby, o tom není pochybnosti. Že tato hlavní část, přiléhající k veř. ulici, se daném případě v součástce konstruktivně významné a podstatné mění tím, že masivní pilíře a klenby zděné vyměňují se za vzpěry a nosiče železné, uvádí samo rozhodnutí. Je-li tato výměna nutná čili nic, je dle toho, co shora řečeno, irelevantní. Jedině rozhodným je, že skutečně dle pojektu má býti provedena. Tím charakterisuje se však sporná úprava jako přestavba ve smyslu § 27 odst. 5 stav. ř., která vyžaduje předchozího určení stav. čáry a niveau. (Srovn. Budw. 3105 A 04, 3962 A 05, 6623 A 09).
Jeví se proto nař. rozhodnutí v tomto bodě nezákonným.

Citace:

č. 4762. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 1077-1080.