Č. 4542.

Obecní volby:* Povinnost skládati účty o příjmech a vydáních obce dle § 65 ob. zříz. mor. a důsledky z opomenutí této povinnosti stihají starostu obce i když k vykonávání této práce ustanoven byl obecní radní jako finanční referent.
(Nález ze dne 23. března 1925 č. 5972.)
Věc: Eduard K. v B. proti okresní správě politické v Hodoníně o volitelnosti do obecního zastupitelstva.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. výnosem bylo na základě § 53 vol. ř. vysloveno, že se volba st-lova do ob. zast. v B. z důvodu § 5 č. 4 vol. ř. prohlašuje za neplatnou. V důvodech tomuto rozhodnutí připojených se uvádí: Protokolárním výilechem Dra Josefa P. v B., který po státním převratu f
stal se vládním komisařem v B., bylo zjištěno, že st-l odešel z radnice, zanechav veškerou agendu admin. i fin. úplně otevřenu. Když jmenovaný nastoupil úřad vl. komisaře, zjistil, že obecní účty za úřadování st-lova nejsou uzavřeny, a že se tedy postrádá po stránce finanční jakéhokoliv podkladu pro vedení správy obce. Vyzval tedy vládní komisař st-le několikrát, aby uzavřel, sestavil a předložil účty. Lhůty k tonu dané byly větší, nežli požaduje zákon. Na výzvy vl. komisaře st-l nereagoval, až po třetím opakování sdělil, že jest nemocen. Povinného počtu ze správy však nesložil vůbec, až dne 25. února 1919 převzal věc měst. účetní Alois K. a účty — pokud mu to bylo možno — uspořádal sám. Účetní knihy za st-le vedené nejsou převzaty ani nyní a jsou pořízeny za dobu úřadování st-lova pouze výpisy, jež prováděl jmenovaný měst. účetní.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
V § 5 č. 4 zák. z 31. ledna 1919 č. 75 Sb. ve znění zák. ze 14. července 1922 č. 253 Sb. prohlášeni jsou za nevolitelné do ob. zast. a ob. komisí ti, kdož povinni jsou činiti počet ze správy jmění obecního, jmění obecního ústavu nebo podniku, nebo jmění obcí spravovaného a neučinili-li tak, ač lhůta ob. zastupitelstvem nebo dozorčím úřadem ke složení účtů jim daná, již byla uplynula.
Jsou tudíž podmínky vyloučení z volitelnosti tyto: a) povinnost složiti účty ze správy určitých v zákoně jmenovitě uvedených majetkových podstat, b) opomenutí a nevyhovění této povinnosti do lhůty povolanými činiteli k tomu dané.
St-l nepopírá, že byl v létech 1917 a 1918 až do státního převratu starostou města B., a nikterak nebéře v odpor, že jej jako starostu obce stíhají povinnosti § 65 ob. zř. mor. stanovené, z nichž v daném případě v úvahu přichází povinnost předložiti nejdéle 2 měsíce po uplynutí správního roku počty týkající se příjmů a vydání obce a ústavů obecních obecnímu zast. ke zkoumání a vyřízení. § 65 ob. zř. byl sice nahrazen ustanovením §§ 6 a 7, pak 15 a násl. fin. nov. z 12. srpna 1921 č. 329 Sb., avšak pro dobu až do účinnosti této novely, t. j. do 1. října 1921 zůstává platným a jest ho tudíž i v daném případě, v němž jde o účty obecní za léta 1917 a 1918, plně dbáti. Jak z důvodů nař. rozhodnutí svrchu uvedených vyplývá, vycházel žal. úřad ze skutkového předpokladu, že st-l byl vládním komisařem města vícekráte vyzván, aby do určité lhůty své povinnosti z § 65 ob. zříz. dostál, že však vyzvání tomu nevyhověl vůbec, tím méně ve lhůtě mu dané. Stížnost namítá, že prý st-li se od nikoho nedostalo vyzvání, aby odevzdal obecní agendu, a že nesprávný jest skutkový předpoklad nař. rozhodnutí, že jej vládní komisař několikráte k tomu vyzval, že ostatně nebyl st-l s to, aby odevzdání obecní agendy předsevzal, poněvadž prý byl přinucen radnici ihned opustiti. Avšak tu stížnost zcela přehlíží, že nař. rozhodnutí z toho, že neodevzdal obecní agendu, nic proti st-li neodvozuje. Nař. rozhodnutí se totiž zakládá pouze na skutkové okolnosti, že st-l, ač k tomu byl vyzván, neuzavřel, nesestavil a nepředložil účty a že tedy povinného účtu ze správy obecního majetku nesložil ve lhůtě k tomu dané. Brojíc tedy proti skutkovému předpokladu zcela jinému, nežli jest onen, na němž nař. rozhodnutí jest založeno, jde stížnost mimo.
V dalším namítá stížnost, že st-l nebyl povinen skládati účty, nýbrž že povinnost ta příslušela finančnímu referentu, který finanční agendu a pokladnu řádně odevzdal. Ani této námitce nelze přiznati oprávněnost.
§ 65 ob. zř. mor. ukládá povinnost skládati účty představenému obce a tento odpovídá dle § 59 téhož zák. ze svého úřadování. Tento odpovídá tedy také za zanedbání této povinnosti a to i tenkráte, kdyby vedle něho odpovědnost stíhala i obecní starší nebo jiné osoby dle § 51 zřízené obcí, kdyby opomenuly vykonati práce od představeného obce na ně vznesené, nebo kdyby prací těch nevykonaly náležitě. Stížnost sice netvrdí, že práce spojené se složením výročních účtů obecních byly starostou obce nebo zastupitelstvem ob. uloženy fin. referentu, avšak i kdyby se vznesená námitka stížnosti v tomto smyslu pojímala, nezbavovala by tato okolnost st-le odpovědnosti za včasné a řádné složení účtů těch. Formálně musí složení účtů obecních vycházeti vždycky od starosty obce, byť práci samotnou vykonala k příkazu starostovu osoba jiná nebo úředník obce k tomu ustanovený. Pokud pak stížnost tvrdí, že fin. referent tuto povinnost splnil tím, že odevzdal fin. agendu a pokladnu nové správě obce, upadá do chyby již zpředu vytknuté, směšujíc pojem složení účtů s pojmem odevzdání agendy. Že odevzdání fin. agendy a pokladny není totéž, jako složení účtů a že odevzdáním finanční agendy a pokladny není splněna povinnost skládati účty, nepotřebuje bližšího vysvětlování.
Není tedy stížnost v právu, dovozuje-li, že tím, že místo starosty obce fin. referent nové správě města odevzdal fin. agendu a pokladnu, splněna byla povinnost starostova předložiti obecní účty k úřednímu zkoumání a vyřízení podle § 65 ob. zříz.
Při veřejném ústním líčení přednesl st-l ještě další námitku, že totiž zák. č. 75/1919 nelze vztahovati na daný případ, v němž se jedná o otázku včasného složení obecních účtů za léta 1917 a 1919, tudíž za dobu před platností tohoto zákona. Ani tuto námitku nemohl nss shledati důvodnou, neboť cit. zák. obsahuje pravidla pro vykonání voleb do obcí za jeho účinnosti a předpisy o překážkách aktivního i pasivního práva volebního. Prohlašuje-li zákon nevolitelným toho, kdo nesložil počet ze správy obecního jmění, záleží jedině na zjištění takovéhoto fakta a nikoli na tom, zda prodlení se vztahuje na dobu dřívější, než zákon z r. 1919 vešel v účinnost.
Poněvadž takto všechny námitky stížnosti ukázaly se bezpodstatnými, bylo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

Č. 4542. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 662-664.