Č. 4490.

Policejní řízení trestní: Kdy není trestní nález II. stolice konformní s trest. nálezem I. stolice?
(Nález ze dne 9. března 1925 č. 5636/24.)
Prejudikatura: Boh. 1363 adm. a j.
Věc: Gustav Cz. v B. proti zemské správě politické v Praze o trestní nález.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: St-l, purkmistr města B. dal majitelům domů příkaz, aby při slavnosti svěcení zvonů dne 3. června 1923 domy opatřili prapory, které pak skutečně a sice v barvě černo-červeno-žluté vyvěšeny byly, aniž si st-l byl k tomu vyžádal svolení osp-é. V takto formulovaném skutkovém podkladě shledala první stolice demonstrativní a svévolné jednání, kterým bylo roztrpčeno obyvatelstvo české národnosti v B. a vzbuzeno veřejné pohoršení, a odsoudila proto st-le pro přestupek § 11 nař. z 20. dubna 1854 č. 96 ř. z. k peněžité pokutě 200 Kč, pro případ nedobytnosti k vězení v trvání 14 dnů.
Když se Gustav Cz. z tohoto výměru odvolal k zsp-é v Praze, bylo nař. rozhodnutím vysloveno, že nálezem první stolice byl odsouzen Gustav Cz. pro přestupek § 11 nař. z 20. dubna 1854 č. 96 ř. z., jehož se dopustil tím, že dne 3. června 1923 při slavnosti svěcení zvonů v B. vyzval jako předseda výboru pro opatření zvonů a jako pořadatel slavnosti místní občany k vyvěšení praporů, ačkoli věděl, že jednotliví němečtí majitelé domů — nemajíce jiných než černočervenožlutých, tyto budou nuceni vyvěsiti a že městské budovy dal vyzdobiti prapory v těchto barvách a byv v důsledku zákazu první stolice vyzván k odstranění těchto praporů neuposlechl, čímž demonstrativně projevil odpor proti stávajícím vládním nařízením a vzbudil veřejné pohoršení — k pokutě 200 Kč po případě do vězení na dobu 14 dnů —a že zsp odvolání nevyhovuje, poněvadž skutková povaha přestupku jest zjištěna konaným šetřením i částečným vlastním doznáním odvolatelovým; připojeno bylo poučení, že z rozhodnutí toho nelze se dle § 3 min. nař. z 31. ledna 1860 č. 31 ř. z. dále odvolati.
Stížnost naříká rozhodnutí toto pro nezákonnost a vadnost řízení a uvádí, že jednání st-li za vinu kladené nemůže býti základem odsuzujícího výroku dle cit. cís. nař. ani ve směru věcném ani právním.
Nss-u bylo se z úřední povinnosti zabývati, než přikročil k věcné stránce stížnosti, formální otázkou, zdali v řízení správním byl vyčerpán instanční postup.
Porovná-li se skutková podstata činu st-li za vinu kladeného dle rozhodnutí první stolice se skutkovou podstatou přijatou v rozhodnutí druhém dlužno uznati, že se podstatně rozcházejí; dle první stolice jde o pouhý rozkaz st-lem majitelům domů daný, aby domy opatřili prapory, aniž si vyžádal svolení politického úřadu, dle druhé stolice přistupuje k tomu ještě okolnost, že st-l tak učinil, ačkoli věděl, že jednotliví němečtí majitelé odmů — nemajíce jiných než černočervenožlutých tyto budou nuceni vyvěsiti, pak další moment, že dal městské budovy vyzdobiti prapory v těchto barvách, o čem ve výměru první stolice nebylo zmínky, a konečně, že st-l byv v důsledku zákazu první stolice vyzván k odstranění těchto praporů neuposlechl, o čem v rozhodnutí první stolice také nebylo řeči.
Také co do právní kvalifikace věcného podkladu nejsou výroky obou stolic srovnalé; žal. úřad klade důraz na to, že st-l jednáním svým demonstrativně projevil odpor proti stávajícím vládním zařízením a vedle toho vzbudil veřejné pohoršení, kdežto první stolice o odporu proti vládním zařízením nemluví; žal. úřad shledal tedy v naříkaném jednání splněny požadavky obou přestupků, o nichž cit. § 11 cís. nař. jedná, totiž jednak o protipolicejním chování směřujícím proti slušnosti a řádu, jednak o demonstrativním jednání, kterým má býti vyjádřena nechuť k vládě a jejím zařízením, — první stolice mluví jen o roztrpčení obyvatelstva české národnosti a veřejném pohoršení.
Byla tedy žal. úřadem jednak skutková podstata trestního činu proti první stolici rozšířena, jednak i důsledkem toho právní jeho kvalifikace.
Skutková podstata, z níž vychází první a z níž vychází druhá stolice, není tedy totožná.
Nař. rozhodnutí bylo připojeno druhou stolicí poučení, že dle § 3 min. nař. z 31. ledna 1860 č. 31 ř. z. nelze se z rozhodnutí toho dále odvolati. Dle předpisu toho jest vyloučen další rekurs ve věcech trestních náležejících do příslušnosti politických úřadů, proti rozhodnutí politického úřadu druhé stolice, když politický úřad II. stolice potvrdil trestní nález úřadu I. stolice.
Tento předpoklad však v daném případě splněn není. Nss vyslovil již ve svém nálezu Boh. 1363 adm. právní názor, na kterém setrvává i v daném případě, že lze trestní nález považovati za potvrzený ve smyslu cit. § 3 nařízení z r. 1860 jen tehdy, když druhá stolice potvrdila jej in toto, t. j. v oněch kusech, jež jsou podstatnými součástkami trest. nálezu. — K podstatě trest. nálezu náleží však jednak zjištění skutkové podstaty trestního skutku, jednak výrok o trestu; nelze tedy mluviti o potvrzení trest. nálezu v případě, kdy se výroky obou stolic rozcházejí, pokud jde o skutkovou podstatu trestního činu.
Jak shora prokázáno, jest skutková podstata trestního jednání, v němž žal. úřad shledává přestupek § 11 cit. cís. nař. st-li za vinu kladený, co do svého rozsahu proti první stolici mnohem širší, tak že tím i právní kvalifikace činu byla dotčena; rozdíl obou výroků týká se tedy kusu, který podle svrchu uvedeného, náleží k podstatným součástkám trestního nálezu. Nelze tedy v daném případě mluviti ve smyslu cit. § 3 nař. z r. 1860 o potvrzení výroku první stolice, pokud jde o skutkovou podstatu trestního činu a není proto vyloučen další opravný prostředek.
Vyslovil-li žal. úřad přes to, že nař. rozhodnutí je konečné, dal tím st-li nesprávné poučení o opravném prostředku st-li příslušejícím a ježto následkem nesprávného tohoto poučení stranou byla podána na místě dalšího opravného prostředku instančního stížnost k nss, jest rozhodnutí opatřené tímto nesprávným poučením stíženo podstatnou vadou formální.

Citace:

Č. 4490. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 559-561.