Č. 4715.

Vojenské věci: O zaradění do skupiny vojenských gážistů-profesorů s vysokoškolským vzděláním.
(Nález ze dne 18. května 1925 č. 10 104.) Věc: Jan H. v Brně (adv. Dr. Viktor Svoboda z Prahy) proti ministerstvu národní obrany (min. místotaj. Dr. Jos. Kocman) stran propočítání služební doby a zařazení do skupiny 1.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podáním ze dne 13. prosince 1921 žádal st-l o zařadění do 1. stupnice 6. hod. třídy a přeložení do 1. platové kategorie jako učitel s vysokoškolským vzděláním. Podání toto bylo vyřízeno rozhodnutím mno z 24. října 1922 tohoto znění:
»Podplukovník Jan H., p. pl. č. 21, t. č. na dovolené, zatímní profesor na české obchodní akademii v Brně, zažádal 13. prosince 1921 o přeložení do 1. platové kategorie jako učitel s vysokoškolským vzděláním. Poěvadž se na místě pro učitele takové u mno systemisovaném více nenalézá, jest na dovolené a očekává definitivní ustanovení v oboru min. škol., stala se žádost jeho bezpředmětnou.«
Proti tomuto výnosu namítal st-l podáním z 1. listopadu 1922, že se přeložení do kategorie učitelů s vysokoškolským vzděláním nestalo bezpředmětným, neboť jde o požitky, které mu za dobu od 1. října 1919 pro nevykonané propočítání podle kategorie A ušly.
Nař. rozhodnutím setrval žal. úřad věcně na svém původním zamítavém stanovisku, odůvodnil je však, vcházeje na vznesenou výtku, takto:
»K námitkám uvedeným v rozkladu proti rozhodnutí tomu připomíná mno, že vojenský gážista nemá nároku na přeložení do určité stavovské skupiny, byť i měl předepsané vzdělání pro tuto skupinu. Není-li vojenský gážista zařazen do stavovské skupiny resp. do služ. kategorie, která patří do 1. postupové skupiny, nemá nároku na požitky resp. postup do vyšších požitků v této postupové skupině. Přirozeně že mu nelze ani služ. léta v této postupové skupině propočítati (viz § 5 vl. nař. č. 10 z r. 1924).
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss: — — —
Předpokladem pro propočítání služ. doby a přiznání požitků v určité skupině jest zařazení do této skupiny. Nárok takový by mohl býti uznán jen tehdy, kdyby st-l byl přeložen ze skupiny 4. do skupiny 1. Závisí tedy rozhodnutí sporu na řešení otázky, zda st-l má nárok na dodatečné přeřazení do skupiny I. se zpětnou platností.
St-l nárok ten dovozuje především z ustanovili § 5, odst. 10, č. 1 zák. z 19. března 1920 č. 195 Sb. toho znění, že do skupiny 1. patří gažisté, pro které jest pro obor jejich služby ustanoveno úplné středoškolské a vysokoškolské vzdělání a kteří vykonali studia na vysoké škole aspoň čtyřleté s ustanovenými zkouškami. Ustanovení to po názoru soudu předpokládá, že gážista byl pro obor určité služby skutečně ustanoven a nestačí tudíž pro nárok na zařazení do skupiny 1. pouhý faktický výkon služby, nýbrž rozhodným jest tu obsah správního aktu, kterým byl gážista jmenován resp. určen pro určitý obor služby. Jak ze spisů jest patrno, byl st-l však převzat jen jako řadový důstojník (major) a toliko přidělen ke službě na vojenské akademii v Hranicích.
St-l opírá dále sporný nárok o dva důvody a sice:
1. že přijetím st-le do aktivní služby přistoupila vojenská správa na podmínku, st-lem v reversu kladenou, že bude aktivován jako důstojník-profesor a že tím převzala závazek jej jako profesora zařaditi do 1. postupové skupiny.
Těmto vývodům nebylo lze dáti za pravdu. Služební právní poměr vojenského gážisty nelze posuzovati dle ustanovení obč. zákoníka, nýbrž jako poměr veřejnoprávní jen dle obsahu správních aktů, určujících poměr ten, a v druhé řadě dle vešobec. platných norem. Dle osobního Věstníku mno (ročník 3. č. 71) byl st-l převzat jako »major« do akt. služby bez dalšího naznačení, nedošla tudíž podmínka, pod kterou se st-l ve svém reversu zavázal ke konání činné služby, ve jmenovacím dekretu výrazu a nutno proto bráti jmenovací akt tak, jak byl vydán. st-l také nepopírá, že byl převzat jako major řadové služby a zařaděn do skupiny 4. Dovolává-li se st-l toho, že revers nutno pokládati za ofertu a aktivování za akceptaci oferty a že, byla-li oferta bez výhrady akceptována, nutno v tom spatřovati přistoupení na zvláštní požadavek v ofertě obsažený, přehlíží úplně zásadní rozdíl mezi soukromoprávním a veřejnoprávním poměrem. Tímto jmenovacím aktem nebyl tudíž založen pro st-le nárok na zařazení do určité stavovské resp. postupové skupiny. Všeobecně platné normy, která by voj. gážistovi přiznávala nárok na přeložení do určité stavovské skupiny, st-l se nedovolává, a soud také neshledal, že by taková norma v době, po kterou st-l konal činnou službu, totiž až do 31. prosince 1922, byla platila.
2. St-l opírá dále svůj nárok o výnos mno ze 14. března 1921, kterým bylo vysloveno, že zařazení majora H. do skupiny důstojníků-profesorů bude provedeno se zpětnou platností, jakmile organisačně tato skupina bude zřízena, a o výnos z 10. dubna 1923, uveřejněný ve Věstníku odděl. věcné z 1923 ... o systemisování určitého počtu míst při vojenské akademii v Hranicích pro gážisty-profesory s vysokoškolským vzděláním.
Výnos ze 14. března 1921 spočívá na samozřejmém předpokladu resp. podmínce, že st-l bude konati činnou službu jako důstojník-profesor v době, kdy skupina pro důstojníky-profesory bude organisována, neboť do určité skupiny může býti zařazen jen gážista v činné službě. st-l byl však přeložen clo poměru mimo službu dnem 1. ledna 1923, nebyl tedy již v činné službě v době, kdy výnosem z 10. dubna 1923 byla provedena systemisace míst při vojenské akademii v Hranicích a organisace skupiny důstojníků-profesorů. Výnos ten ostatně zakládá nárok na přeložení do 1. postupové skupiny se zpětnou účinnosti jen pro ty kvalifikované důstojníky, kteří jsou zařaděni na některém z míst ve výnosu uvedených, totiž z míst systemisovaných pro důstojníky-profesory. Z výnosu žal. úřadu ze 14. března 1921 nevzešel proto st-li právní nárok na zařazení do skupiny 1, poněvadž v době, kdy skupina ta byla organisační zřízena, nebyl v činné službě na místě systemisovaném pro gážisty skupiny té.
Zamítnutím žádosti za přeřadění do skupiny 1. nebylo tudíž žádné subjektivní právo st-lovo porušeno a proto padá též nárok na propočítání služ. doby v této kategorii a na výplatu diference požitků.

Citace:

č. 4715. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 985-987.