Č. 4773.

Spolkové právo: Předseda spolku, který jest dle stanov oprávněn spolek na venek zastupovati, jest legitimován sám podati instanční rekurs jménem spolku, i když stanovy předpisuji, že listiny podpisuje starosta spolu s jednatelem.
(Nález ze dne 6. června 1925 č. 10 751).
Prejudikatura: Boh. 3087 adm.
Věc: Josef N. v P. proti ministerstvu vnitra stran legitimace k rekursu.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem osp-é v P. z 8. srpna 1923 nebylo dle § 12 zák. z 15. listopadu 1867 č. 134 ř. z. vzato na vědomí oznámení nově zvolených členů výboru »... jednoty mužů a jinochů« v P., učiněné st-lem jako nově zvoleným předsedou, pro vady sběhnuvší se při svolávání valné hromady, na níž volba byla vykonána. Odvolání, jež proti tomuto výměru podal st-l jako předseda a v zastoupení spolku, odmítla zsp projednati, poněvadž jest podepsáno pouze st-lem jako starostou spolku, nikoli však také — jak čl. 8. stanov předpisuje — jednatelem, a nelze proto předmětné podání považovati za listinu od spolku vycházející. V dalším odvolání, podaném opětně jménem spolku a podepsaném opětně pouze st-lem jako předsedou, namítal st-l, že oznámeni o nově zvoleném výboru nebylo úřadem vzato na vědomí, takže spolek i nadále může zastupovati pouze výbor starý, v tomto výboru však už žádný jednatel není, poněvadž poslední jednatel se své funkce vzdal a ze spolku vystoupil.
Nař. rozhodnutím zamítlo žal. ministerstvo i toto odvolání jako nepřípustné z důvodu uvedeného ve výměru druhé stolice.
O stížnosti do rozhodnutí toho, podané st-lem jako předsedou Jednoty uvážil nss toto:
Ze stylisace stížnosti není zcela patrno, zda podává ji st-l vlastním jménem na ochranu svého, práva spolek jako jeho předseda zastupovati a v této své funkci jménem spolku opravné prostředky podávati, či zda stěžuje si pouze jménem spolku na ochranu práva příslušejícího spolku na to, aby byly za platné uznávány a od úřadů přijímány takové opravné prostředky, jež podepsány jsou pouze předsedou spolku.
Pokud by byl st-l měl na mysli alternativu prvou, bylo by stížnost jeho uznati za nepřípustnou, neboť během řízení správního k ochraně vlastního svého práva na nerušené vykonávání spolkové funkce žádného opravného prostředku nepodal a nebylo o tomto jeho právu úřady správními v cestě instanční rozhodováno (§ 5. zák. o ss).
Zbývá tudíž pouze pojímati podanou stížnost jako stížnost spolku samého. V tom směru nutno ovšem v prvé řadě zkoumati stížnost po stránce formální a rozřešiti si otázku, zda stížnost podanou jménem spolku a podepsanou pouze jejím předsedou lze považovati za platně podanou stížnost spolku. Leč otázka tato tvoří v daném případě právě předmět sporu, dlužno ji proto také ponechati řešení meritornímu.
Žal. úřad v daném případě neuznal odvolání podepsané pouze předsedou spolku, poněvadž § 8 lit. c) spolkových stanov předpisuje, že jednatel podpisuje vedle předsedy listiny spolkové. Vycházel tedy zřejmě z právního názoru, že odvolání z rozhodnutí správního úřadu spadá pod pojem »listiny spolkové« ve smyslu stanov stěžujícího si spolku.
Názoru tomu přisvědčiti nelze. Pojmem listina vyrozumívá se jak v běžné řeči, tak i v právní terminologii písemnost, jež obsahuje osvědčení o nějakém právním jednání nebo nějaké právní situaci. Jest tedy pojem listina pojmem užším než pojem písemnost. Proto nelze považovati každou korespondenci, každé podání k úřadu, každý protokol, zkrátka každou písemnost ještě za listinu. Jak shora uvedeno, musí písemnost, aby nabyla povahy listiny, obsahovati osvědčení o nějakém právním jednání nebo nějaké právní situaci. Tuto náležitost však odvolání z rozhodnutí úředního nemá, neboť, třebas s podáním jeho spojeny bývají zpravidla určité právní důsledky, přece rekurs sám obsahem svým žádného právního jednání ani právní situaci neosvědčuje. Nelze tudíž z ustanovení § 8 lit. c) stanov stěžujícího si spolku dovozovati, že by rekurs za spolek ten podaný musil býti podepsán vedle předsedy také jednatelem spolku. Avšak ani z ustanovení spolk. zákona neplyne, že výrazu »listina«, použitému v § 8 lit. c) spolkových stanov, nutno přikládati význam pouhé »písemnosti«, neboť § 4 lit. f) cit. zák. předpisuje pouze, že ze stanov spolku musí býti patrný náležitosti platných usnesení, vyhotovení a vyhlášek. Ani zde není výrazu »vyhotovení« použito jako synonyma pro »písemnost«. Vyhotovením ve smyslu tohoto zák. ustanovení rozuměti jest písemnou reprodukci ústních aktů orgánů spolkových; takovouto reprodukcí však pouhá podání k úřadům nejsou.
Vzhledem k tomu, že § 8. stanov, dávaje předsedovi právo spolek proti úřadům zastupovati, nerozlišuje při tom mezi stykem ústním a písemním, dlužno dojíti k názoru, že při styku obojího druhu s úřady předseda platně spolek zastupuje a stačilo tedy v daném případě, že rekurs podepsán byl pouze předsedou solku. Bylo proto nař. rozhodnutí, založené na opačném právním názoru, zrušiti pro nezákonnost.

Citace:

č. 4773. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 1101-1103.