Č. 4750.

Obecní úředníci: Koho jest považovati za obecního úředníka ve smyslu zák. č. 443/1919?
(Nález ze dne 29. května 1925 č. 10 767.)
Prejudiktatura: Boh. 701 adm. a j.
Věc: Obec N. (adv. Dr. Kar. Schreitter z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze (adv. Dr. J. Brand z Prahy) o služební poměr Oskara H.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody. V sezení ob. zast. v N. z 5. listopadu 1896 bylo usneseno obsaditi uprázdněné místo obecního tajemníka Oskarem H. za roční plat 300 zl. r. č. proti čtvrtletní oboustranné výpovědi. O tom vystaven jmenovanému dekret z téhož dne. V zasedání 1. prosince 1916 byl tomuto ob. tajemníkovi stejně jako ostatním zaměstnancům obecním povolen drahotní přídavek 10 K měsíčně a v sezení z 12. prosince 1919 100% zvýšení platu. Dne 12. února 1921 zabýval se obecní výbor žádostí H-ovou, přednesenou ústně obecnímu starostovi, za úpravu platu podle zák. z 23. července 1919 č. 443 Sb. a usnesl se povoliti mu příjmy podle 10. tř. 1. stup. platového zák. ze 7. října 1919 č. 541 Sb. se základním platem 3708 K ročně a 8 trienálek za 24letou služební dobu. V sezení z 16. července 1922 byla zamítnuta žádost Oskara H. za přiznání drahot. a nákupního přídavku a nouzové výpomoci podle zák. z 15. dubna 1920 č. 312 Sb. za léta 1921 a 1922 s tímto odůvodněním: Oskara H. nelze považovati za obecního úředníka ve smyslu zák. č. 443/19, protože měl dosud hospodářství a kupecký obchod a úřední hodiny činí toliko 5 hodin denně. Mimo to bylo uváženo, že N. má jen 1071 obyvatel a přímá daň činí 6406 K, obecní, školní a kostelní přirážky na r. 1922 — 570% a obec není vůbec s to, aby žádosti vyhověla.
Proti tomuto usnesení podal H. stížnost k osk-i v B., která ji však zamítla rozhodnutím z 12. června 1923, v němž vyslovila, že st-l podle výsledků konaného šetření nevykonával úřad zapisovatele v obci N. nikdy jako své stálé a výhradné povolání, že se mu tedy pro nárok jeho nedostává důvodů § 44 cit. zák. Obec mu zvýšením resp. úpravou platů podle schématu státních zaměstnanců nechtěla přiznati charakter obecního úředníka ve smyslu cit. zák., neboť pak by mu byly musily býti přiznány i ostatní zákonné přídavky, což však obec odmítla. K tomu byla nucena také svými finančními poměry, jež by nesnesly takového zatížení obce, zvláště když práce úřední kvalifikovanou sílu ani plně a trvale nezaměstnává.
Odvolání H. z tohoto rozhodnutí zsv v Praze vyhověl, rozhodnutí to zrušil, uznal, že st-l jest obecním úředníkem ve smyslu zák. z 23. července 1919 č. 443 Sb. a uložil ob. zatupitelstvu, aby o jeho žádosti za přiznání drahotních výpomocí v první instanci rozhodlo. V důvodech se praví, že usnesením ob. zast. z 5. listopadu 1896 propůjčeno bylo st-li uprázdněné, tudíž již dříve systemisované místo obecního tajemníka. Usnesením z 12. února 1921 vyhověno bylo žádosti st-lově podané ve smyslu § 41 zák. č. 443/19, aby jeho služební poměr posuzován byl nadále podle ustanovení tohoto zákona, ježto mu přiznán byl základní plat 10. hodnostní třídy a postup v trienálkách. Tímto usnesením přiznané služební požitky i postup odpovídají ustanovení § 19 cit. zák. Sluší tudíž míti za to, že ob. zast. uznalo st-le za úředníka ve smyslu tohoto zákona. Pozdějším usnesením nemůže pak ob. zast. tento charakter st-li odpírati. Po vyřešení této zásadní otázky náleží nyní ob. zastupitelstvu, aby o původní žádosti st-lově za přiznání drahotních výpomocí v první intanci rozhodlo.«
Rozhoduje o stížnosti uvažoval nss takto:
Žal. úřad obmezil se ve svém rozhodnutí na výrok o tom, že st-l jest obecním úředníkem ve smyslu zák. č. 433/1919, při čemž nezkoumal, jsou-li u Oskara H. splněny podmínky pro to, aby mu mohl býti charakter obecního úředníka ve smyslu právě zmíněného zákona přiznán, nýbrž opřel své rozhodnutí toliko o skutečnost, že mu charakter ten ob. zastupitelstvem pravoplatně přiznán byl, a že uznání to nelze dodatečně jednostranně odvolati. Při tom pak poukázal také na to, že místo obecního tajemníka v N. bylo již před jmenováním Oskara H. systemisováno, neboť se v usnesení ob. zast. z 5. listopadu 1896 mluví o místě uprázdněném.
St-lka vznáší proti nař. výroku tyto námitky: 1) že se obec N. na systemisaci místa tajemnického neusnesla, neboť prý zmínka o »uprázdněném« místě takovém obsažená v dekretu Osk. H-ovi dne 5. listopadu 1896 vydaném zakládá se na omylu, že tu tedy nebylo usnesení ob. zast. podle § 42 zák. o ob. úřednících; 2) že usnesením z 12. února 1921 nemínila obec přiznati H-ovi charakter obecního úředníka podle zák. č. 443/1919 Sb., což dovozuje z různých fakt; 3) že Osk. H. také nárok na přiznání charakteru ob. úředníka podle cit. zák. neměl a nemá, protože jeho zaměstnání u obce N. nebylo nikdy jeho povoláním stálým a výhradným, nýbrž že to bylo jen jeho zaměstnání vedlejší a že zastával jen místo výpomocné síly (§ 44 cit. zák.); že by obec vzhledem k finančnímu stavu svému nemohla převzíti odpovědnost za tak značné výdaje, plynoucí z uznání H-a za ob. úředníka podle zák. č. 443 z r. 1919.
Nss neuznal námitky tyto za podstatné.
Nemůže ovšem býti pochybnosti o tom, že podle zákona (§ 32 ob. zříz. česk., §§ 7 a násl. zák. z 29. května 1908 č. 35 z. z. česk., resp. §§ 7, 8, 42 a 44 zák. z 23. července 1919 č. 443 Sb.) jen obecnímu zastupitelstvu přísluší právo, aby určilo služební charakter osob zaměstnaných u obce a zejména také stanovilo, má-li osoba, která se do služeb obecních přijímá, ustanovena býti jako úředník čili nic. Z cit. ustanovení zákonných plyne však důsledek, že pro rozhodnutí otázky, přísluší-li zaměstnanci obce charakter ob. úředníka, je rozhodnou jediné a výhradně vůle ob. zast., projevená při jeho ustanovení nebo později.
Nss projevil již v četných nálezech svých (poukazuje se na př. na nál. Boh. 701 adm.), že lze jen tehdy souditi, že ob. zastupitelstvo mělo úmysl a vůli ustanoviti zaměstnance ob. úředníkem, když buďto jej přímo označilo jako ob. úředníka, v čemž dlužno spatřovat implicite i zřízení místa pro funkce zaměstnané ono mu svěřené, nebo nepřímo tím, že jej ustanovilo na místo, které v organisaci ob. služby bylo ať již dříve či současně nebo později ob. zastupitelstvem systemisováno a podle povahy a obsahu funkcí s ním spojených se jeví jako místo úřednické. Pouze těm zaměstnancům, u nichž se této náležitosti nedostává, nelze přiznati povahu ob. úředníka.
St-lka nepopírá, že Oskar H. byl usnesením ob. zast. v N. z 5. listopadu 1896, jmenován obecním tajemníkem a že mu o tom byl vydán dekret z téhož dne, jakož i že později k žádosti Oskara H. usnesením téhož zast. z 12. února 1921 byly mu přiznány platy 10. třídy 1. plat. skupině ve smyslu zák. č. 541/1919.
Potom ovšem nemají podle ustálené judikatury tohoto soudu významu námitky stížnosti výše pod č. 1) reprodukované, neboť je pak lhostejno, bylo-li místo ob. tajem, systemisováno a uprázdněno již před usnesením z 5. listopadu 1896 či spočívá-li zmínka o tom v usnesení ob. zast. na omylu, když ani obec N. ve svém usnesení ze 16. července 1922 ani osk v B. ve svém rozhodnutí z 12. června 1923 netvrdily, že ustanovením za ob. tajemníka nebylo Oskaru H-ovi propůjčeno místo ob. úředníka vůbec, nýbrž odmítaly toliko uznati jeho vlastnost jako ob. úředníka podle zák. č. 443/1919.
Pokud jde o námitku sub 2) zmíněnou, odůvodňuje st-lka své tvrzení, že ob. zast. nechtělo usnesením z 12. února 1921 přiznati Oskaru H. charakter ob. úředníka podle zák. č. 443/1919 tím, že šlo jen o to dokumentovati blahovůli obce k žadateli přiznáním platů odpovídajících zmíněnému zákonu, což prý je patrno z toho, že již usnesením ze 16. července 1922 byla odmítnuta další žádost H. za přiznání drahotních a nákupních přídavků a nouzové výpomoci poukazem na to, že ho nelze pokládati za ob. úředníka podle zák. č. 443/1919, protože nevykonává svého úřadu u obce jako stálé a výhradné povolání. Ale nss nemohl tuto námitku uznati za důvodnou. Usnesení z 12. února 1921, učiněné na ústní žádost Oskara H., přednesenou starostovi obce, aby byl jeho plat upraven podle zák. č. 443/1919 znělo: »Oskaru H. byl povolen jednomyslně plat podle 10. třídy 1. stupně platového zák. ze 7. října 1919 č. 541 Sb. se základním platem 3708 K kromě 8 trienálek za 24 letou služební dobu.«
Žádost Oskara H., jejíž znění možno, když nebyla podána písemně, posuzovati toliko podle obsahu protokolu o zasedání ob. zast. v N. z 12. června 1921 resp. podle toho, jak byla uvedena na pozvání ke schůzi té, nelze pokládati za nic jiného než za žádost ve smyslu § 41, odst. 2 cit. zák. č. 443 ex 1919, tedy za projev volby, aby jeho služ. poměr byl pro budoucnost považován nedále podle ustanovení tohoto zák. Odpovědělo-li pak ob. zast. na tuto volbu usnesením, kterým žadateli přiznalo požitky dle 10. hodn. třídy 1. stupně platového zák. č. 541/1919 s 8 trienálkami za 24letou dobu služební, tedy příjmy, jaké by mu vzhledem k počtu obyvatel v N., nedosahujícímu nesporně ani 1500, náležely podle ustanovení §§ 42 a 19 zák. č. 443/1919, aniž se při tom jediným slůvkem zmínilo o tom, že jinak neuznává žadatele za ob. úředníka podle tohoto zák. — pak nelze si usnesení to logicky vykládati jinak, než jak to činí žal. úřad, a nutno v usnesení tom spatřovati uznání Oskara H. za úředníka ve smyslu zmíněného zák.
Když tomu tak, pak ani nemůže teprve více než o rok později usnesené odmítnutí žádosti jeho za přiznaní drahotních, nákupních a nouzových příplatků dle zák. č. 312/1920, který ovšem předpokládá, že jde o ob. úředníka podle zák. č. 443/19, míti ten význam, jaký mu přisuzuje stížnost a právem vyslovil žal. úřad, že ob. zast. nemůže svým pozdějším usnesením tento charakter H-ovi přiznaný odpírati, i když by tu snad nebyly předpoklady § 44 cit. zák. Zákon ten byl vydán zřejmě jen na prospěch obecních úředníků a je z něho patrno, že neklade obci žádných mezí v příznivějším ještě posuzování služ. poměru jejích úředníků.
Proto nepotřeboval také žal. úřad zjišťovati, zda tu byly podmínky pro uznání Oskara H. za úředníka podle zák. č. 443/1919, a není tu ani vytýkané nezákonnosti ani vadnosti řízení a jest i námitka sub 3) bezpodstatná.
Okolnost namítaná dle č. 4, že by obec nemohla snésti náklad spojený s úpravou služebních požitků H-ových ve smyslu nař. rozhodnutí, není ovšem naprosto s to, aby způsobila nezákonitost výroku toho.

Citace:

č. 4750. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 1053-1056.