Č. 4805.

Vojenské věci (Slovensko): O úřední kompetenci ve věcech válečných úkonů.
(Nález ze dne 18. června 1925 č. 12 263).
Věc: Ladislav D. v Lučenci (adv. Dr. Vladimír Martin z Prahy) proti intendanci zemského vojenského velitelství pro Slovensko (min. taj. Dr. Alb. Hank) stran odmítnutí žádosti o náhradu dle zákona o válečných úkonech a stran odmítnutí rekursu.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Podáním, došlým žal. úřadu dne 15. října 1923, žádal st-l o vrácení svého automobilu, jenž mu byl dne 6. března 1919 v Lučenci zrekvirován a o zaplacení přiměřené částky za 5leté jeho používání. Nař. výnosem z 11. září 1924 vyslovila intendance zem. voj. velitelství pro Slovensko v Bratislavě, že »rozhoduje o žádosti následovně: Na základě vl. nař. z 18. února 1921 č. 66 Sb. každý, kdo poskytnul pro čsl. vojsko nějaký válečný úkon, měl podati u příslušnému obecního úřadu přihlášku o náhradu za válečný úkon do 31. srpna 1921 (podle § 33 zák. čl. 68 z r. 1912). Poněvadž st-l do zákonité lhůty přihlášku o náhradu za válečný úkon nepodal, nemůžeme v záležitosti dále jednati.«
Odvolání k mno, které st-l z tohoto výnosu u žal. úřadu podal, zamítl žal. úřad druhým napadeným výnosem z 12. listopadu 1924 ve smyslu instrukce mno jemu pro tento případ dané bez mentorního zkoumání z důvodu, že jest s hlediska formálně právního nepřípustno, poněvadž není zákonného předpisu, který by takové odvolání připouštěl.
Rozhoduje o stížnostech proti oběma těmto výnosům podaných, zkoumal nss v prvé řadě, byl-li žal. úřad, jenž výnosem druhým označil výnos první za rozhodnutí konečné, příslušným k vydání výnosů těch.
Napadenými výnosy vyslovil žal. úřad ve formě rozhodnutí jednak odmítnutí st-lovy žádosti pro opožděné její podání, jednak odmítnutí st-lova odvolání jako nepřípustného. Oba tyto výroky jsou dle svého obsahu rozhodnutími ve smyslu § 2 zák. o ss.
Podle § 33 zák. o válečných úkonech (zák. čl. 68 z r. 1912) jest žádosti o úplatu za válečný úkon nebo za náhradu škody tím způsobené podati u představenstva příslušné obce, t. j. obce, ve které se předmět válečného úkonu posléze trvale nalézal (nař. min. honvédů č. 913 z r. 1918, Rendeletek Tara 1918 č. 98) a zkoumá žádosti takové nejprve výbor zřízený dle obcí, pak municipální (župní) správní výbor, doplněný dvěma zástupci vojenského teritoriálního velitelství, rozhoduje pak o nich s konečnou platností smíšená komise ministerská.
Z toho jde, že ani intendance zem. velitelství, ani toto velitelství samo není úřadem příslušným k rozhodování o žádostech za úplatu nebo za náhradu škody z titulu válečných úkonů.
Úřad k rozhodování nepříslušný jest pouze oprávněn odmítnouti žádost u něho podanou z důvodu své nepříslušnosti. K rozhodování jinému příslušný není. Vojenská správa — totiž mno a jeho orgány — nemá však, pokud jde o náhradu za válečné úkony, ani tohoto oprávnění, neboť cit. min. nař. č. 913 z r. 1918 stanovilo k § 33 zák., že žádosti podané u nepříslušného obecního úřadu nebo bezprostředně u některého vyššího úřadu není dovoleno odmítnouti, nýbrž že jest úřad takový povinen je zaslati úřadu příslušnému, a cit. zák. o válečných úkonech stanovil v § 33 odst. 3, že elaborát župního správního výboru jest předložiti min. zeměbrany, které jest tedy jako úřad povinno zaříditi dle předpisu toho, čeho jest třeba, aby k rozhodnutí ministerské komise došlo; — obě tato ustanovení, shodujíce se se zjevnou tendencí zákona, nestěžovati stranám uplatňování nároků vzešlých plněním válečných úkonů, ukládají tedy úřadům na provádění zákona o vál. úkonech, zúčastněným povinnost postarati se o to, aby o přihlášce nároků takových, jež jich došla, rozhodly úřady k tomu zákonem povolané.
Z toho jde, že žal. úřad nebyl dle zákona v žádném směru oprávněn o st-lově žádosti rozhodovati, že tedy zejména nebyl oprávněn ani odmítnouti žádost tuto pro její opožděné podání, ani odmítnouti odvolání podané z tohoto rozhodnutí. Učinil-li tak, jsou obě nař. rozhodnutí nezákonná a zmatečná pro absolutní nepříslušnost žal. úřadu k jich vydání i bylo je zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 4805. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 1159-1160.