Č. 4309.

Zdravotnictví (Slovensko): Povinnost hraditi náklady vzniklé ošetřováním nemajetné osoby v nemocnici podle § 7 b) zák. čl. XXI : 1898 nestíhá děti nevlastní.
(Nález ze dne 10. ledna 1925 č. 112).
Věc: Adolf Sch. a Vil. G. v L. proti župnímu úřadu ve Zvoleni stran ošetřovacích výloh.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Usnesením župního úřadu v Z. — bylo potvrzeno rozhodnutí okresního úřadu v L., kterým byli st-lé uznáni povinnými, aby zaplatili 520 K léčebných nákladů, vzniklých ošetřováním jejich macechy Žofie Sch., rozené W. v nitranské župní nemocnici, z důvodů první stolice, totiž že § 7 b) zák. čl. XXI z r. 1898 výslovně hovoří jen o platební povinnosti dítek a vnoučat, dle kteréhož jsou tito povinni hraditi nemocenské útraty za rodiče a prarodiče v tom případě, když ošetřovaná osoba majetku nemá; není tu řeč o pokrevenství a platí tedy povinnost i pro děti, které jsou nevlastní, resp. nemění na věci, zda byla ošetřovaná matkou pokrevní nebo macechou. O stížnosti proti tomuto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
§ 7 zák. či. XXI z r. 1898 stanoví, že v případě chudoby osob dle § 6 cit. zák. čl. povinných k placení ošetřovacích útrat mají útraty hraditi tito příslušníci:
a) rodiče a prarodiče za své děti a vnuky,
b) děti a vnuci za své rodiče a prarodiče.
Žal. úřad zaujal stanovisko, že st-lé jsou povinni nésti náklady ošetřovací, ježto zákon užívaje výrazu »děti, vnuci« nečiní rozdílu mezi pokrevními dětmi a dětmi nevlastními, takže jest nerozhodno, zda ošetřovaná byla matkou pokrevní nebo macechou.
St-lé tomu odporují, tvrdíce, že pouze pokrevné děti stíhá uvedená povinnost. Námitce té nelze upříti oprávněnost. Cit. zák. článek nemá zvláštní předpis o tom, koho dlužno rozuměti pod výrazem »děti«; používá-li však výrazu toho, musí se mu rozuměti jen tak, jak v právu soukromém, — zde v právu osobním — jest míněn; poněvadž však soukromé právo uherské v tomto směru neobsahuje nějakého zvláštního předpisu, musí se doplniti výkladem předpisů všeob. obč. zák., jako obyčejové právo na Slovensku platného.
Dle § 40 o. z. o. spojení mezi rodiči a potomky zove se příbuzenstvím na rozdíl od svazku mezi manželem a příbuznými druhého manžela zvaného švakrovstvím. Dle § 42 rozumí se pod výrazem »děti« příbuzní sestupné linie, takže užívá-li § 7 zák. čl. XXI z r. 1898 vedle výrazu »vnuci« výrazu »děti« bez bližšího označení, má na mysli jen krevní příbuzenský svazek mezi osobami v první linii sestupné, čili děti vlastní, nikoli děti nevlastní, které jsouce příbuznými pouze jednoho manžela proti druhému manželi jsou jedině ve svazku sešvakřeném.
Správnosti názoru svědčí, že cit. zákonný článek stanově povinnost onu, ukládá ji také vnukům, pod kterýmžto přesně vyhraněným a všeobecně znaným pojmem slova rozuměti lze jediné pokrevní svazek osob v druhé sestupné linii příbuzných.
Ježto dle spisů adm. jest jisto, že ošetřovaná byla nevlastní matkou — macechou — st-lů, nejsou tito povinni nésti útraty ošetřovací; uložil- li žal. úřad přes to takovou povinnost, odporuje výrok jeho zákonu, a slušelo proto nař. rozhodnutí zrušiti.

Citace:

Č. 4309. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 194-195.