Č. 4497.

Státní zaměstnanci. — Administrativní řízení: I * Zruší-li úřad dřívější rozhodnutí o připočítání válečných půlletí podle zákona 457/20 a o propočtení služební doby podle zák. 222/20 a nař. 666/20 proto, že kvalifikace teprve po těchto rozhodnutích za léta minulá provedená měla výsledek »méně uspokojivý«, nemohou vyšší služební požitky na základě oněch dřívějších rozhodnutí úředníku vyplacené předepsány býti k náhradě. — II. * Zrušení rozhodnutí o započtení válečných půlletí a o propočtení služební doby pro okolnost nově nastalou (nova causa superveniens) nepůsobí ex tunc a nemůže se proto dotýkati požitků na základě oněch rozhodnutí dosud rite přijatých.
(Nález ze dne 10. března 1925 č. 1530.)
Věc: Heřman M. v L. proti ministerstvu vnitra (min. rada Dr. Karel Beran) stran vrácení přeplacených služebních požitků. Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Na přihlášku st-lovu o připočtení válečných půlletí podle zák. z 23. července 1919 č. 457 Sb., v níž st-l činil nárok na zařazení do platů IX./l. hodn. tř. od 1. října 1918, byla st-li výměrem zsp-é v Praze z 19. února 1920 připočítána 4 válečná půlletí s připomenutím, že nárok, aby připočítáno bylo 5 půlletí, se zamítá, ježto st-l za kalendář, rok 1915 nevykazoval předepsanou kvalifikaci ve smyslu § 1 bodu 1. zák. 457/1920. Z tohoto započtení válečných půlletí resultovaly pro st-le ke dni 1. října 1918 požitky IX/1. hodn. tř. a k 1. září 1919 požitky IX/2. hodn. tř.
Na další přihlášku st-lovu o propočtení služební doby podle zák. č. 222/1920, propočtena byla st-li výměrem zsp-é z 18. února 1921 služební doba s vyloučením roku 1915 jako dle § 51, odst. 4. služ. pragm. nezapočítatelného a dále započteno bylo st-li 5 válečnvch půlletí, takže na základě propočtení tohoto zařazen byl st-l 1. lednem 1921 do požitků VIII/1. hodn. tř..
Teprve po vydání obou těchto výměrů bylo st-li sděleno, že kvalifikační posudek jeho za rok 1918, 1919 a 1920 byl méně uspokojivým, načež výměrem min. vnitra z 3. dubna 1923 zrušeny byly z moci úřední oba svrchu cit. výměry, t. j. výměr o připočtení válečných půlletí z 19. února 1920 a výměr z 18. února 1921 o propočtení služ. doby, poněvadž st-l byl pravoplatným usnesením kvalifikační komise zřízené při zsp-é za léta 1915, 1918, 1919 a 1920 kvalifikován celkovým posudkem »méně uspokojivým« a tudíž cit. rozhodnutí zsp-é vzhledem k ustanovení § 51, odst. 4. služ. pragm. odporují předpisům § 1, odst 1 zák. 457/19 a § 25 vlád. nař. č. 666/1920. Obsah rozhodnutí tohoto sdělen byl st-li výměrem zsp-é z 8. května 1923 s tím, že zsp
1. započítává st-li na základě zák č. 457/1919 toliko 3 válečná půlletí a sice za roky 1914, 1916, 1917 a v důsledku toho mu přiznává dnem 1. října 1918 požitky X/3, hodn. tř. Na základě zák. č. 541/1919, resp. zák. č. 25/1920 pak zařazen byl st-l dnem 1. září 1919 do požitků IX/1. hodn. tř.;
2. na základě zák. č. 222/1920 propočtena byla st-li znovu služ. doba k 1. lednu 1921 s válečnými půlletími za roky 1914, 1916, 1917, kdežto k civilní státní službě pragmatikální od 16. února 1914 do 16. března 1914 a od 1. ledna 1915 do 31. prosince 1915 a od 1. ledna 1918 do 31. prosince 1920 nebylo při propočtení služ. doby vzhledem k ustanovení § 56 a 51, odst. 3 a 4 služ. pragmatiky přihlíženo. V důsledku tohoto propočtení zařazen byl st-l dnem 1. ledna 1921 do požitků IX/2. hodn. tř. Přeplatky resultující z nyní zrušených dekretů z 19. února 1920 a z 18. února 1921 v celkovém obnose 8193 Kč 93 h předepsány byly st-li k náhradě srážkami z jeho služebních požitků, počínaje dnem 1. června 1923 měsíčním obnosem 200 K.
Proti rozhodnutí tomuto podal st-l rozklad k min. vnitra, v němž namítal, že není jeho vinou, že byl následkem propočtení celkové služ. doby resp. započtením vál. půlletí zařazen do platové stupnice vyšší než mu podle platných zákonných předpisů příslušela a že požitků těchto požíval bona fide. Příčinou těchto přeplatků může býti toliko nevčasné provedení kvalifikace za léta 1918, 1919 a 1920, jejichž výsledek byl st-li sdělen teprve 5. května 1921, tedy v době, kdy již dávno plat VIII/1. hodn. tř. bral.
Nař. rozhodnutím nebylo k rozkladu st-lovu vzato zřetele, ježto v odpor vzatý výměr zsp-é jest zákonnými předpisy odůvodněn. Žádosti st-lově, aby cestou milosti bylo upuštěno od srážek cit. výměrem zjištěného přeplatku, žal. úřad nevyhověl z důvodů zásadních.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Stížnost nebrojí nijak proti tomu, že rozhodnutí zsp-é z 19. února 1920 a z 18 února 1921 byla zrušena, nýbrž brojí jedině proti důsledku tohoto zrušení, t. j. proti povinnosti st-li uložené, nahraditi rozdíl mezi služ. požitky dosud přijatými a služ. požitky nově upravenými. Nss nemusí a ani nemůže proto zkoumati otázku, zda zrušení oněch rozhodnutí dřívějších bylo vůbec přípustno; na sporu jest jedině otázka, jaký účinek zrušení ono má, přesněji řečeno, zda působí ex nunc či ex tunc. Kasace úředních rozhodnutí může míti různý důvod a různou povahu. Dle toho posuzovati dlužno i její účinky, aniž by bylo možno obsáhnouti všechny případy jedinou formulí.
V daném případě byla rozhodnutí zsp-é z 19. února 1920 a z 18. února 1921 zrušena proto, že st-l byl za léta 1915, 1918, 1919 a 1920 kvalifikován celkovým posudkem »méně uspokojivým«, takže zmíněná rozhodnutí odporují zákonu.
Jak podle zák. č. 457/1919, tak podle zák. č. 222/1920, pokud se týče podle nař. č. 666/1920, jest podmínkou započtení vál. půlletí, pokud se týče propočtení služ. doby, že dotyčný úředník má za to které období kvalifikaci aspoň dobrou. Plyne to zejména z § 25 cit. nař. 666/1920, dle něhož doby ztrávené ve státní službě, které podle dosavadních platných ustanovení nejsou pro postup do vyšších požitků započítatelny, jsou vyloučeny ze započítání a propočítání podle tohoto nařízení, pokud opak není výslovně stanoven. Platí tedy i při propočtení služ. doby předpis § 51 služ. pragm., podle něhož kvalifikace méně přiměřená vylučuje započtení dotyčného období pro časový postup.
Podle §§ 14 a násl. služ. pragmatiky zjišťuje se kvalifikace úředníka samostatně zvláštními kvalifikačními komisemi. Teprve když tyto komise rozhodly, lze říci, že úředník byl kvalifikován za roky, za něž mu byla kvalifikace příslušnou komisí dána. V daném případě bylo rozhodnutí o kvalifikaci
st-lově za rok 1918 a 1919 st-li sděleno teprve výměrem zsp-é 20. dubna 1921, za rok 1920 pak výměrem osp-é v L. z 22. dubna 1922, doručeným dne 4. května 1922. Určení kvalifikace za léta 1918, 1919 a 1920 stalo se tedy teprve po rozhodnutích o započtení vál. půlletí a propočítání služ. doby. Zrušení těchto rozhodnutí nenastalo tedy pro nějaký nedostatek zákonných předpokladů, který tu byl již v době vydání rozhodnutí oněch, nýbrž proto, že dodatečně nastaly okolnosti, které — kdyby tu byly bývaly již v době rozhodnutí — by byly započtení určitých období a propočtení služby bránily. Nejde proto o zrušení dřívějších opatření, nýbrž o odvolání opatření těch, poněvadž za nového stavu nastalého následkem nových okolností odpadl zákonný podklad, aby účinky původním opatřením způsobené dále trvaly, nebo béře-li se započtení a propočtení jako rozhodnutí, jest tu judicium rescindens s následujícím judicium rescissorium propter novam causam supervenientem.
Kasace pro takovéto okolnosti později nastalé nemůže však, není-li jim výslovně přiznán účinek zpětný — logicky jeviti právních účinků pro dobu minulou.
St-l v době od původních rozhodnutí až do kasace jich bral požitky oněmi rozhodnutími mu přiznané rite, zrušení pro kvalifikaci, které se dostalo st-li teprve po vydání oněch rozhodnutí, byť i za dobu předcházející týmž rozhodnutím, se těchto rite pobíraných požitků dotýkati nemůže, a jest proto rozhodnutí, kterým se ukládá st-li náhrada přeplatků za uvedenou dobu, nezákonným.
Z těchto úvah musilo nař. rozhodnutí býti zrušeno dle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 4497. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 570-572.