Č. 4784.

Domovské právo (Slovensko): Je přispíváním k břemenům obce ve smyslu § 10 zák. čl. 22 : 1886, když státní úředník dobrovolně a bezplatně vyučuje na obecné škole a působí v obecním sboru hasičském?
(Nález ze dne 10. června 1925 č. 11 841).
Prejudiktatura: Boh. 1720 adm. a j.
Věc: Julius H. v Kežmarku (adv. Dr. Max Reiner z Prahy) proti župnímu úřadu v Lipt. Sv. Mikuláši stran domovské příslušnosti.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: — — — — —
St-l se domáhal uznání, že nabyl domovské příslušnosti v Kežmarku na základě § 10 zák. čl. 22 z r. 1886 a zastupitelstvo města v Kežmarku uznalo, že jsou splněny předpoklady v tomto zákonném předpisu stanovené. Žal. úřad založil svůj úsudek, že st-l nesplnil podmínky v cit. § 10 stanovené na zjištění, že st-l po čas svého pobytu v Kežmarku nepřispíval k obecním ťarchám. St-l v adm. řízení netvrdil, že přispíval v Kežmarku k obecním břemenům placením obecních daní a dávek, nýbrž hájil stanovisko, že jako státní úředník měl právo na domovskou příslušnost i bez přispívání k obecním břemenům, že však skutečně k nim přispíval tím, že v letech 1911/12 až 1914/1915 vyučoval bezplatně ve škole pro obchodní učně a že od roku 1914 jest členem hasičského sboru v Kežmarku a v něm činným byl a že tyto jeho práce nahrazují příspěvky k nákladům obecním. Žal. úřad však, jak z výroku jeho plyne, nepokládal tuto činnost st-lovu za přispívání k obecním břemenům ve smyslu § 10 cit. zák. čl. a byl názoru, že st-l jako státní úředník mohl nabýti domovskou příslušnost dle § 10 jen za podmínek přispívání k obecním břemenům. Názor ten dlužno uznati správným.
Nss vyslovil již opětně, zejména nálezem Boh. č. 1720, že podmínka přispívání k břemenům obecním v § 10. zák. čl. cit. stanovená není splněna u osob, které jsou dle ustanovení § 138 uvedeného zák. článku osvobozeny od placení obecních daní ze svého služebního platu jako státní úředníci, poněvadž zákon v tom ohledu nečiní žádné výjimky na prospěch určitých osob. Jaké přispívání k obecním břemenům (ťarchám) má k § 10. na mysli, jest pak zřejmo z § 11, který pod lit. b) stanoví jako podmínku pro přijetí do svazku obce, aby usedlý v čase sub a) stanoveném komunální daně platil aneb kdyby jich nebylo, jiné veřejné ťarchy stále snášel.
Především dlužno uvésti, že st-l netvrdí, že by v rozhodné době v Kežmarku nebylo bývalo komunálních daní. Jen v tom případě, nebylo-li tehdy komunálních daní v Kežmarku, byl by mohl domovské příslušnosti nabýti jedině, kdyby byl jiné veřejné ťarchy stále snášel.
Za snášení veřejných ťarch ve smyslu tohoto ustanovení nelze však pokládati ani dobrovolné bezplatné vyučování na obecné škole pro obchodní učně, ani činnost v městském hasičském sboru, neboť již z toho, že cit. § 11 komunálním daním na roven staví jiné veřejné ťarchy, mluvě o stálém snášení jich, jakož i z povahy věci samé se podává, že takovými veřejnými břemeny v obci jest rozuměti pouze členům obce uložené přispívání k takovým úkolům, jež obec po zákonu jest povinna obstarávati. Ze spisů a z vlastních udání st-lových jde však na jevo, že jak vyučování tak i členství v městském sboru hasičském nebylo činností uloženou st-li jako členu obce a sloužící úkolům, jež obec po zákonu povinna jest plniti, nýbrž činností dobrovolnou, což zvláště platí o členství v městském hasičském sboru, který jak z potvrzení jeho st-lem samým předloženého jest zřejmo, jest sborem dobrovolným.
Nelze proto uznati důvodnou výtku stížnosti, že žal. úřad nesprávně vyložil zákon a že dospěl k nesprávnému závěru, že st-l neprokázal splnění podmínky v § 10. zák. čl. 22/1886 stanovené »přispívání k obecním ťarchám«. — — —

Citace:

č. 4784. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 1122-1123.