Č. 4492.

Dávka z přírůstku hodnoty: I. * Převodní poplatek nelze zařaditi mezi vedlejší plnění mimo kupní cenu smluvená, o nichž se zmiňuje § 5, odst. 2 dávk. řádu z r. 1920. — II. * Ze smlouvy o nemovitosti uzavřené jménem akciové společnosti teprve zakládané sluší vyměřiti dávku z přírůstku dle dávkového řádu platícího v době, kdy se společnost ta ustavila a smlouvu schválila.
(Nález ze dne 9. března 1925 č. 6625/24.)
Prejudikatura: Boh. 910, 1276 adm. a j.
Věc: Rudolf a Heřman M. v D. proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud jím byl k zcizovací ceně připočten převodní poplatek, se zrušuje pro nezákonnost; jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Smlouvou z 31. května 1919 zcizil Rudolf a Heřman M. v St. u D. firmě »Makosa«, textilní podnik, akciová společnost v P., zastoupené ředitelem Erichem S., kupcem v K. v Sasku, nemovitosti ve vložce 2, 5 a 689 v P. za 500 000 Kč, při čemž kupující firma převzala dávku z přírůstku hodnoty k placení.
Přiznání k dávce z přírůstku hodnoty bylo podáno 20. července 1921 a dávka platebním rozkazem purkmistrovského úřadu v P. z 5. května 1923 vyměřena částkou 26 064 K 14 h. a to dle dávk. řádu z 23. září 1920 č. 545 Sb. z důvodu, že se schválení stanov a ustavení firmy »Makosa« textilní podnik, akciová společnost, uskutečnilo teprve v r. 1921 a převod ve smyslu § 1 vl. nař. z 23. září 1920 č. 545 Sb. se stal za platnosti jeho.
Stížnost firmy »Makosa«, akciové společnosti v P., a Heřmana a Rudolfa M v P. proti platebnímu rozkazu byla nař. rozhodnutím zamítnuta. — — —
O stížnosti uvážil nss toto:
Stížnost hájí názor, že převod, o který jde, podléhá dávk. řádu pro Čechy z roku 1915, ježto směrodatnou jest doba zcizení, nikoliv doba knihovního převodu. Ze akciová společnost »Makosa« dne 31. května 1919, kdy kupní smlouva byla uzavřena, ještě neexistovala, není tomu na závadu; dle čl. 211 obch. zák. mohou býti jménem akciové společnosti uzavírány smlouvy ještě dříve, než akciová společnost byla schválena a do obchodního rejstříku zapsána; v daném případě jednal Erich S. jménem společnosti, jež se tehdy právě zakládala, jednal ovšem pod vlastním ručením. Akciová společnost jednání toto schválila, a dala kupní smlouvu vtěliti do pozemkových knih, a tím vstoupila do smlouvy. Vzhledem k tomu nelze tvrditi, že zcizení se nestalo 19. května 1919, nýbrž o rok později.
Dle § 424 o. z. o. zakládá se titul, z kterého lze nějaké věci odvozeným způsobem nabýti, na smlouvě; ježto nabytí věci odvozeným způsobem jest vždy zcizením, jest titul nabytí vždy spojen se zcizením v téže době, v daném případě v den 19. května 1919; § 12 d. ř. z roku 1915 a § 11 d. ř. z roku 1920 výslovně stanoví, že pro vyšetření přírůstku hodnoty a doby držby jest rozhodným obsah a doba zcizovacího jednání, na jehož základě se převod děje.
Nss názor tento nepokládá za správný.
Podle § 1 d. ř. z roku 1920 nastává převod dávce podléhající pravoplatným uzavřením právního jednání převod uskutečňujícího. Ježto tento řád podle § 30 nabyl účinnosti ode dne vyhlášení — které se stalo dne 5. října 1920 — bylo by v daném případě použíti tohoto řádu, když by právní jednání bylo pravoplatně uzavřeno po tomto dnu. St-lé zavázali se sice dne 31. května 1919, že prodají nemovitosti v P. společnosti »Makosa«, která bude založena, avšak účinnost smlouvy zcizovací mohla nastati teprve, když se společnost skutečně ustavila a smlouvu uzavřenou jménem jejím osobami, které hodlaly společnost založiti, schválila. Nelze tedy tvrditi, že by tu byl již převod, který jak dle d. ř. pro Čechy z roku 1915 tak i dle d. ř. z roku 1920 jest předpokladem pro vyměření dávky, dokud neexistuje právní subjekt, na nějž zcizená nemovitost má býti převedena, a to ani se stanoviska zcizující osoby, souhlasící s tím, že cílem smlouvy jest převedení objektu na dosud neexistující právní subjekt.
Článek 211 obch. zák. výslovně stanoví, že akciová společnost jako taková neexistuje, dokud nebyla schválena a do obch. rejstříku zapsána; bylo-li před tím jednáno jménem společnosti, ručí osoby jménem jejím jednající osobně a solidárně. Z toho dlužno usouditi, že smlouva uzavřená Erichem S. jménem společnosti dne 31. května 1919 se st-li Rudolfem a Heřmanem M., nemohla se státi perfektní s účinkem pro společnost dříve než společnost počala existovati.
Ke zřízení akciové společnosti jest však dle akciového regulativu z 20. září 1899 č. 175 ř. z. třeba státního povolení dle předpisů cís. patentu z 26. listopadu 1852 ř. z. č. 253, zák. ze 17. prosince 1862 ř z. č. 1 z r. 1853 a ostatních příslušných zákonů a nařízení, jakož i ustanovení tohoto regulativu. Dle § 13 cit. regulativu mají koncesionáři před zápisem společnosti u obch. soudu svolati ustavující valnou hromadu upisovatelů akcií, aby se usnesli o zřízení akciové společnosti, a do působnosti ustavující valné hromady náleží dle § 13, odst. 5 a §§ 7 a 20 cit. regulativu též usnesení o tom, mají-li býti určité majetkové předměty akciovou společností převzaty.
Z toho plyne, že teprve usnesením valné hromady akc. spol., že přistupuje na smlouvu jejím jménem o nabytí nemovitosti uzavřenou, jest splněna podmínka, aby smlouva se stala pro ni účinnou a tím teprve jest nemovitost na společnost převedena.
Dle výtahu z obch. rejstříku krajského soudu v L. o akciové společnosti »Makosa« konala se ustavující valná hromada dne 12. února 1921 a předložené stanovy schváleny byly usnesením min. vnitra z 26. ledna 1921.
Sluší tedy teprve den ustavující valné hromady t. j. 12. února 1921, jakožto den, kdy nově ustanovená společnost měla poprvé možnost usnésti se o převzetí nemovitosti pro ni koupené — pokládati za den, kdy nemovitost ta nejdříve na ni přejíti mohla.
Z toho plyne, že skutečné uzavření smlouvy a tudíž převod ve smyslu § 1 d. ř. se mohl státi teprve po 5. říjnu 1920, takže převod podléhá dávk. řádu z 23. září 1920 č. 545 Sb. — — —
Naproti tomu jest přisvědčiti stížnosti, že polovici převodního poplatku nabyvatelem k placení převzatého nelze připočísti ke zcizovací ceně. Podle odst. 2 § 5 d. ř. z roku 1920 má za účelem vyšetření zcizovací a nabývací hodnoty ke zjištěné ceně býti připočtena také hodnota vedlejších plnění mimo kupní cenu smluvených. Pod tímto pojmem má řád na mysli ona plnění, která nabyvatel vedle ceny v užším slova smyslu převezme jako část úplaty za převod nemovitosti. Není tedy ve smyslu řádu částí zcizovací hodnoty to, co bylo nabyvatelem jen vynaloženo při příležitosti převodu, nikoliv za ponechání nemovitosti samé, kterážto vydání řád v § 8 č. 2 označuje jako vydání spojená s nabytím, mezi nimiž uvádí také výslovně poplatky převodní. Tato vydání připočítávají se podle tohoto ustanovení v paušálním obnosu 5ti% k nabývací ceně (hodnotě). Kdyby pak se převodní poplatek nabyvatelem k placení převzatý připočítal ve smyslu odst. 2 § 5 k ceně zcizovací, byla by při příštím převodu předešlá cena zcizovací takto o převodní poplatek zvětšená ve smyslu § 5, odst. 1 d. ř. cenou nebo hodnotou nabývací, k níž by dle předpisu § 8, odst. 2 d. ř. bylo opětně přičísti pět procent jménem převodního poplatku, takže tímto způsobem by se převodní poplatek v přírůstku hodnoty vyskytl dvojím způsobem.
Z toho pak sluší usouditi, že převodní poplatek nelze zařaditi mezi vedlejší plnění mimo kupní cenu smluvená, o nichž je řeč v § 5, odst. 2 d. ř. Právní tento názor vyslovil nss též již nál. Boh. 910 a 1276 adm.
Bylo tedy v tomto směru nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 4492. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 562-564.