Čís. 4892.


Ustanovení § 1 čís. 3 nov. čís. 3/1878 nebylo dosud změněno ani zrušeno; nestanovíc výsadu stavu advokátského, zabezpečuje především v zájmu obžalovaného řádné provedení zmateční stížnosti; netýká se ho ustanovení § 106 úst. list.
(Rozh. ze dne 21. prosince 1933, Zm II 460/33.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl v neveřejném zasedání stížnost obžalovaného do usnesení krajského soudu v Olomouci ze dne 18. listopadu 1933, jímž byla zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku téhož soudu ze dne 11. září 1933 zamítnuta. Důvody:
Zmateční stížnost obžalovaného byla zamítnuta soudem prvé stolice proto, poněvadž (nevyhovovala požadavkům § 1 čís. 3 nov. k trestnímu řádu, nejsouc podepsána oprávněným obhájcem. Obžalovaný snaží se dokázati ve své stížnosti, jak to uplatňoval již ve svém podání, jímž odepřel dáti zmateční stížnost obhájcem podepsati, že zmíněné ustanovení novely k trestnímu řádu je zrušeno, ježto odporuje čl. 106 ústavní listiny, kterým se neuznávají výsady povolání. Má zřejmě za to, že se podpis obhájců na zmateční stížnosti vyžaduje v trestním řádu z důvodu výsad povolání advokátského, což prý odporuje zásadě občanské rovnosti před zákonem.
Stěžovatel je na omylu. Ustanovením § 1 čís. 3 nov. k tr. ř. má býti zabezpečeno především v zájmu obžalovaného řádné provedení zmateční stížnosti; proto žádá zákon, by zmateční stížnost, pokud obsahuje údaje s označením důvodů zmatečnosti uvedením skutečnosti, jež má býti důvodem zmatečnosti, byla podána buď do protokolu anebo v podání, které podepsal některý obhájce. V obojím způsobu je předpokládáno rovnocenné zajištění zákonu odpovídajícího provedení zmateční stížnosti a měl obžalovaný na vůli, nechtěl-li použíti při provedení zmateční stížnosti součinnosti obhájcovy, provésti ji za spolučinnosti soudcovské do soudního protokolu. Zvolil-li však cestu písemného podání, byl nucen podrobiti se zákonným předpisům, které jsou dány pro tento způsob provedení zmateční stížnosti. Předpisy trestního řádu a novely k němu platí podle zákona ze dne 28. října 1918, čís. 11 sb. z. a n. v republice Československé, pokud nebyly novými zákony zrušeny nebo změněny. Předpis § 1 čís. 3 nov. k tr. ř. nebyl dosud změněn ani zrušen a netýká se ho zejména stěžovatelem dovolané ustanovení čl. 106 ústavní listiny, neboť nestanoví žádnou výsadu stavu obhájcovského, jak bylo již nahoře uvedeno.
Citace:
Čís. 4892. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1934, svazek/ročník 15, s. 615-616.