Čís. 4586.

Je-li stanovena pro vedlejší trest peněžitý minimální sazba, musí býti při použití § 92 tr. zák. sestoupeno i pod nejnižší výměru na čin stanoveného minimálního trestu peněžitého.
(Rozh. ze 7. ledna 1933, Zm IV 499/32.) Nejvyšší soud přezkoumal trestní věc proti J. L-ovi, obžalovanému pro přečin podle § 1 zák. čl. XXV: 1883, a na základě veřejného líčení, konaného následkem opravného prostředku pro zachování právní jednotnosti, podaného generálním prokurátorem, vynesl tento rozsudek: Opravný prostředek pro zachování právní jednotnosti, podaný ve smyslu § 441 tr. ř. generálním prokurátorem, uznává se odůvodněným a vyslovuje se, že pravoplatným rozsudkem krajského soudu v Chustu ze dne 18. března 1932 čís. Tk III 425/31/18 byl porušen zákon v ustanovení a) § 1 zák. čl. XXV: 1883 a § 92 tr. zák., b) § 8 odst. 3 věta 2. zák. č. 31/29 sb. z. a n. Důsledkem toho zrušuje se tento rozsudek ve výrocích, jimiž byl obžalovaný odsouzen k vedlejšímu trestu na penězích 1000 Kč a hlavní i vedlejší peněžitý trest byl pro případ nedobytnosti zaměněn na vězení v trvání 80 a 20 dnů, a obžalovanému J. L. se ukládá vedlejší trest na penězích částkou jedno sto Kč a hlavní a vedlejší tresty na penězích v částce 4000 Kč a 100 Kč se zaměňují pro případ nedobytnosti na vězení v trvání čtyřiceti dnů a jednoho dne.
Důvody:
Rozsudkem krajského soudu v Chustu ze dne 18. března 1932 čís. Tk III 425/31-18 byl J. L. uznán vinným přečinem podle § 1 zák. čl. XXV: 1883 a odsouzen podle téhož místa zákonného s použitím § 92 tr. zák. k peněžité pokutě 4000 Kč jako k trestu hlavnímu a k peněžité pokutě 1000 Kč jako k trestu vedlejšímu. Oba tyto tresty byly pro případ nedobytnosti zaměněny na vězení v trvání 80 a 20 dnů. Rozsudek tento stal se pravoplatným. Vyměřením vedlejšího trestu na penězích částkou 1000 Kč byl porušen zákon v ustanovení § 1 zák. čl. XXV: 1883 a § 92 tr. zák. V § 1 zák. čl. XXV: 1883 byl vedlejší trest na penězích určen sumou od 200 do 2000 Kč. Poněvadž čin trestný byl spáchán před platností zák. č. 31/29 Sb. z. a n., nepřicházejí jeho předpisy obsažené v § 6 v úvahu. Podle stálé praxe nejvyššího soudu, založené na tom, že zákon nečiní rozdíl mezi hlavním a vedlejším trestem, musí býti v případech, kde pro vedlejší trest na penězích je stanovena minimální sazba, při použití § 92 tr. zák. sestoupeno pod nejnižší výměru této minimální sazby. Vedlejší trest na penězích bylo tudíž vyměřiti částkou nižší 200 Kč. Vyměřením náhradního trestu na svobodě za nedobytné tresty peněžité v částkách 4000 Kč a 1000 Kč vězením v trvání 80 a 20 dnů byl porušen zákon v ustanovení § 8 odst. 3 věta 2. zák. č. 31/29 sb. z. a n. Zákon tento nabyl sice platnosti teprve po spáchání trestného činu, bylo ho však jako v této části příznivějšího pro obžalovaného ve smyslu § 2 tr. zák. použíti. V citovaném místě zákonném jest stanoveno, že doba náhradního trestu nesmí při odsouzení za přečin nikdy převyšovati šest týdnů. Vyměření shora uvedených trestů náhradních stalo se tedy porušením citovaného zákonného předpisu. Poněvadž oběma protizákonnými výroky byl obžalovaný co do trestu vedlejšího a náhradního poškozen, byl proto uplatněný opravný prostředek podle § 441 tr. ř. uznán základným a bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výrokové části rozsudku.

Citace:

Čís. 4586. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1934, svazek/ročník 15, s. 24-25.