Č. 4441.

Obecní úředníci (Velká Praha): Bývalý obecní tajemník předměstské obce, jemuž byla při jmenování udělena dispens od požadované kvalifikace právnické, nemá při převzetí do služeb sjednocené obce pražské nárok na zařazení do kategorie A.
(Nárok ze dne 23. února 1925 č. 3769.)
Prejudikatura: Boh. 4156 adm. a j.
Věc: Bohumil K. v Praze (adv. Dr. Vikt. Říha z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze o služební požitky.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: St-l byl ustanoven usnesením ob. zast. v Krči ze 16. listopadu 1919 obecním tajemníkem s požitky podle zák. z 23. července 1919 č. 443 Sb.
Uneseními z 30. prosince 1919 a z 3. ledna 1920 byly st-li obecním zastupitelstvem upraveny služební požitky v ten rozum, že mu bylo přiznáno základní služné 8. hodn. třídy, 2 trienálky, 30% drahotní přídavek a příspěvek na osvětlení a topivo a ustanoveno dále, že mu od 1. ledna 1920 přísluší definitivum. K dalším žádostem jeho přiznány mu podle analogie státních úředníků mimořádné výpomoci a započteny mu 3 roky válečné (usnesení ob. zast. z 28. prosince 1920), následkem čehož požíval od roku 1921 zákl. služného 6. hodn. třídy, 2. st. plat. úředníků státních s přídavky drahotními a nákupními a naturálním bytem.
Protože obec krčská čítala roku 1919 více než 3000, ale méně než 5000 obyvatel a bylo tedy podle zák. č. 443 ai 1919 od tajemníka jako konceptního úředníka požadovati průkaz úplné kvalifikace právnické, žádala obec u zsv-u, aby pro st-le bylo od požadavku toho podle ustanovení § 3 cit. novely upuštěno, a zsv výnosem ze 17. března 1920 požadovanou dispens udělil.
Po převzetí obcí pražskou byla st-li, který byl přidělen do referátu popisního, podle usnesení užší správní komise z 20. října 1922 výnosem ze 17. listopadu 1922 započtena předchozí praxe samosprávná a přiznány mu podle postupových pravidel z 15. prosince 1919 a dalších usnesení od 1. ledna 1922 jakožto dne, kdy nastala změna služebního pána, požitky 8. hodn. třídy 1. stupně s příslušným příbytečným a normovanými drahotními přídavky. Výslovně pak uvedeno, že se zařazuje do kategorie E úředníků pražských. Dosavadní požitky 6. třídy hodn. 2. stupně byly mu dnem 31. prosince 1921 zastaveny.
Sbor hlavního města Prahy pro vyřizování stížností zamítl dne 1. března 1923 odvolání st-lovo z tohoto usnesení a také zsv nař. rozhodnutím dalšímu odvolání nevyhověl.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Spor točí se kol otázky, jaká jest míra práv a nároků st-le, jenž byl při sloučení obce K-ské s obcí pražskou podle § 3, odst. 1 slučovacího zák. ze 6. února 1920 č. 114 Sb. převzat do služeb obce pražské.
Jak již bylo tímto soudem opětně, zejména v nál. Boh. 4156 adm. vysloveno, jest míra těchto práv podle zmíněného zák. předpisu zásadně měrou oněch práv a nároků, jichž úředník požíval v den sloučení u své dosavadní obce, ale s tím důležitým obmezením, že práva a nároky jemu příslušející proti dosavadní obci nesmí převyšovati míru práv a nároků úředníků stejné nebo rovnocenné kategorie, kteří byli v den sloučení u obce pražské již ustanoveni.
Z tohoto obmezení připouští zákon výjimku jen v odst. 2 a 3. téhož paragrafu, ponechávaje zatímně úředníkům převzatým i eventuelní vyšší požitky, které — nespočívajíce na individuelní mimořádné úpravě, neodpovídají způsobilosti a skutečné služební době zaměstnancově — jsou jen důsledkem všeobecné pravoplatné úpravy poměrů úřednictva u oné obce do 30. června 1919 provedené.
Z těchto zásad plyne, že při vyšetření míry práv a nároků st-lových nutno především zkoumati, která kategorie úředníků u obce pražské v den sloučení ustanovených byla stejná nebo rovnocenná s kategorií, v níž byl st-l u obce k-ské. St-l míní, že to je kategorie úředníků konceptních, kteří podle § 45 služ. pragmatiky obce pražské jsou zařazeny do skupiny A., protože prý u obce k-ské byl v době sloučení také úředníkem konceptním.
Ale pro srovnání stejnosti nebo rovnocennosti »kategorií« úřednických podle 1 odst. § 3 cit. zák. není rozhodnou stejnost označení, nýbrž ony momenty, které jsou pro tuto kategorii vyhlášeny za podstatný její znak. Pro kategorii úředníků konceptních u obce pražské do skupiny A zařazených jest podstatným znakem odborná kvalifikace vykázaná třemi státními zkouškami na právnické fakultě některé tuzemské university a praktická zkouška z politického řízení předepsaná pro veř. službu správní. St-li by náleželo, chtěl-li by býti s touto kategorií úřednictva pražského srovnáván, aby dokázal, že i pro nabytí místa u obce k-ské jím v den sloučení zastávaného tato kvalifikace nejen byla předepsána, nýbrž i že on kvalifikaci té musil vyhověti a také skutečně vyhověl.
St-l sám ve stížnosti přiznává správnost tvrzení nař. rozhodnutí, že nemůže vykázati uvedené vyšší kvalifikace theoretické, ale dovolává se toho, že mu byla udělena dispens od právnické kvalifikace, předepsané pro místo konceptního úředníka v K. To však žal. úřad právem neuznal za postačitelné, aby st-li zůstaly i po sloučení vyhrazeny požitky obcí k-skou mu přiznané. Stanoviť předpis 3. odst. § 3 cit. zák. slučovacího, že se nárok na provisorní ponechání požitků vyšších pravoplatně přiznaných, o nichž je řeč v odst. 2, neuznává tam, kde jde o úpravu platův a požitků jednotlivých zaměstnanců rázu mimořádného, neodpovídající způsobilosti a skutečné služební době zaměstnancově.
Ačkoli předpis tento jedná jen o »vyšších požitcích« v odst. 2. vzpomenutých, nemůže přece býti pochyby o tom, že vyslovuje zásadu, která musí býti uplatněna i při vyhledávání srovnávané kategorie, protože jednak ona práva a nároky, o jichž uznání podle § 3, odst. 1 jde, projevují se ve svých důsledcích vždycky jen ve výši požitků, jednak by předpis tento mohl býti vždycky obeplut a in fraudem legis vyloučen, kdyby pro účel oné mimořádné úpravy, jakou má na mysli odst. 3 cit. § byla volena forma jmenování.
Je-li tomu tak, pak místo st-lem zastávané může býti pro srovnání s obdobným místem u obce pražské rozhodno jen potud, pokud st-l místa toho nenabyl cestou mimořádnou, nemaje kvalifikace odpovídající požadavkům pro místo ono kladeným. St-l, jak řečeno, sám připouští, že se nestal úředníkem konceptním u obce K. způsobem normálním, a že pod formou jmenování dostalo se mu úpravy rázu mimořádného jeho způsobilosti neodpovídající.
Neuznal-li žal. úřad nař. rozhodnutím tuto mimořádnou úpravu a nepřiznal-li st-li požitky pražského úředníka konceptního kategorie A, jednal úplně podle znění a v duchu zák. a nutno stížnost zamítnouti.

Citace:

Čís. 4597. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1934, svazek/ročník 15, s. 49-52.