Čís. 4886.

Krádež duševního vlastnictví (nedovolené, svémocné opisování a zhotovování kopií) nespadá pod ustanovení § 171 tr. zák.
(Rozh. ze dne 18. prosince 1933, Zm II 212/32.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu trestního v Brně ze dne 18. ledna 1932, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem krádeže podle §§ 171, 173, 176-II c) tr. zák., zrušil napadený rozsudek a věc vrátil soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
S hlediska zmatku čís. 9 a), po případě 10 § 281 tr. ř. zmateční stížnost právem vytýká, že výrok odsuzující stěžovatele pro zločin krádeže spočívá na mylným výkladu a použití zákona v otázce, pokud lze ve zjištěném jednání obžalovaného spatřovati odcizení movitých věcí ve smyslu § 171 tr. zák. Soud uznává obžalovaného vinným, že odcizil postupně u firmy B. a D. různé výkresy, výpočty, formuláře, kalkulace strojů a přístrojů s poznámkami atd. — v originálech a z části v opisech, jichž bylo nalezeno při domovní prohlídce 2014 kusů, a že mimo to si obkresloval nákresy a opisoval kalkulace, ačkoliv tyto opisy jsou v celkovém počtu oněch 2014 kusů obsaženy; a dále, že ke škodě firmy B. J. odcizil 164 různé plány, písemnosti a tiskopisy v originálech i opisech, ačkoliv ze seznamů předložených zástupci obou firem, jež byly při hlavním přelíčení přečteny, vychází na jevo, že opisy a obkreslené plány obžalovaný neodcizil, nýbrž právě jen opsal a obkreslil.
Podle toho byl obžalovaný uznán vinným zločinem krádeže nejen pro faktické odcizení plánů, výkresů atd., nýbrž soud spatřuje tento zločin i v tom, že si obžalovaný obkresloval různé plány, opisoval kalkulace a pod. V tom tkví základní právní omyl rozsudku, neboť pouhé nedovolené, svémocné opisování a zhotovování kopií jest ovšem t. zv. krádeží duševního vlastnictví, která však nespadá pod trestní ustanovení § 171 tr. zák. a není předmětem veřejno-žalobního deliktu, nýbrž může býti porušením různých jiných zákonných ustanovení chránících duševní vlastnictví, po případě obchodní tajemství atd. Právní názor vyslovený v rozsudku, že pro skutkovou podstatu zločinu krádeže je nerozhodné, že obžalovaný obkresloval (tedy nikoliv odcizoval) cizí plány a doklady, poněvadž prý stačí bezprávné přisvojení si disposiční moci nad nimi, je mylný potud, že dokud není zjištěno, že obžalovaný odcizil originály, z nichž si pořizoval kopie a opisy, t. j. že tyto originály odňal z držení a bez přivolení majitelů tak, že s nimi více nakládati nemohli, — a to právě rozsudek nezjistil — nemůže býti řečí o krádeži. Vycházeje z tohoto mylného pojetí právního, nalézací soud se neobíral otázkou a nezjistil, pokud byly obžalovaným odcizeny věci, v nichž lze ve smyslu hořejších vývodů spatřovati způsobilý předmět krádeže podle § 171 tr. zák. a jaká škoda vzešla odcizením právě těchto věcí. Tím se stává vratkým celý rozsudek. Bylo proto zmateční stížnosti, aniž třeba zabývati se ostatními jejími vývody, již s tohoto hlediska vyhověti, napadený rozsudek jako zmatečný zrušiti a podle § 288 odst. 2 čís. 3 tr. ř. věc vrátiti soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl.

Citace:

Čís. 4886. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1934, svazek/ročník 15, s. 608-609.