(Rozh. z 8. února 1933, Zm IV 533/32.)

Nejvyšší soud v trestní věci, zahájené před okresním soudem v Mukačevě proti I. L., obžalovanému pro přečin krádeže, která byla vyřízena tamže dne 16. srpna 1928 pod číslem T V 291/28-10, následkem opravného prostředku pro zachování právní jednotnosti, podaného generální prokuraturou, takto se usnesl: Opravný prostředek generální prokuratury uznává se odůvodněným a vyslovuje se, že pravoplatným usnesením okresního soudu v Mukačevě ze dne 1. října 1931 č. T V 795/30-7, pokud jím byl nařízen výkon trestu vězeni v trvání 15 dnů, uloženého odsouzenému I. L. rozsudkem tohoto okresního soudu ze dne 16. srpna 1927 č. T V 291/28-10, byl porušen zákon v ustanovení § 6 zák. č. 562/1919 Sb. z. a n. V smysle posl. odst. § 442 tr. ř. zrušuje se toto usnesení v části shora naznačené a pomíjí se část, v níž byl nařízen výkon trestu vězení v trvání 15 dnů, uloženého shora označeným rozsudkem okresního soudu.
Důvody:
Podle trestních spisů okresního soudu v Mukačevě č. T V 291/28 a T V 795/30 byl I. L. rozsudkem okresního soudu v Mukačevě ze dne 16. srpna 1928 č. T V 291/28/10 odsouzen pro přečin krádeže, spáchaný dne 2. února 1928, do vězení na 15 dnů podmínečně na zkušební dobu 2 roků. Usnesením ze dne 17. srpna 1930 čís. T V 291/28-13 vyslovil tento okresní soud podle odst. 2 § 8 zák. č. 562/1919 Sb. z. a n., že se podmínečně odsouzený I. L. ve zkušební době osvědčil. Toto usnesení nabylo moci práva. I. L. byl později rozsudkem okresního soudu v Mukačevě ze dne 17. dubna 1931 čís. T V 795/30-2 odsouzen pro přečin urážky na cti spáchaný dne 3. června 1930 k peněžitému trestu 100 Kč, po případě na 5 dní vězení podmínečně na zkušební dobu 1 roku. Usnesením ze dne 1. října 1931 č. T V 795/30-7 nařídil okresní Soud podle § 6 zák. č. 562/1919 Sb. z. a n. výkon obou trestů, uložených shora uvedenými rozsudky v trestních věcech T V 291/28 a T V 795/30 s tím odůvodněním, že odsouzený I. L. ve zkušební době spáchal přečin urážky na cti. I toto usnesení nabylo moci práva. Tímto usnesením posléz uvedeným, pokud nařizuje výkon trestu vězení v trvání 15 dnů, uloženého rozsudkem ze dne 16. srpna 1928 Č. T V 291/28-10, byl porušen zákon v ustanovení § 6 zák. č. 562/1919 Sb. z. a n. Především dlužno podotknouti, že citování § 6 zák. č. 562/1919 Sb. z. a n. nebylo tu na místě, poněvadž tento předpis vztahuje se pouze na případy, v kterých ještě nebylo rozhodnuto, zda trest podmínečně odložený má býti vykonán, či nikoliv, ne však na případy, v kterých bylo už pravoplatně rozhodnuto, jako v tomto případě, že se odsouzený ve zkušební době osvědčil. Zrušení tohoto pravoplatného usnesení příčí se zákonu o podmíněném odsouzení a propuštění, který vyjma případ odst. 2 § 18 nezná možnosti odvolati pravoplatný výrok a dodatečně naříditi výkon trestu (srov. výnos min. spr. ze dne 7. srpna 1921 č. 15580/1921). Tu však nejde o takový výjimečný případ, neboť nově zavedené trestní řízení proti podmínečně odsouzenému se nevztahovalo na zločin, nýbrž na přečin. Proto bylo vyhověti opravnému prostředku, podanému generální prokuraturou ve smyslu § 441 tr. ř. pro zachování právní jednotnosti, vysloviti porušení zákona a poněvadž toto porušení stalo se na úkor odsouzeného, bylo v smysle posl. odst. § 442 tr. ř. zároveň zrušiti shora označenou část usnesení okresního soudu a pominouti tu část výroku, v níž byl nařízen výkon trestu vězení, uloženého rozsudkem okresního soudů ze dne 16. srpna 1928 čís. T V 291/28-10.

Citace:

č. 4625. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1934, svazek/ročník 15, s. 103-105.