Čís. 4811.

Obchodník s mlékem ručí podle § 23 zák. na ochr. zn. čís. 19/1890 za to, že opomenul zabrániti tomu, aby v jeho podniku nebylo mléko uváděno do oběhu v lahvích opatřených cizí ochrannou známkou (v zaměněných lahvích jiného podniku) jen, počítal-li s možností neb aspoň měl-li důvodné podezření, že se to v jeho podniku děje a přes to nezakročil (neučinil proti tomu potřebná opatření).
(Rozh. ze dne 18. října 1933, Zm 1 920/32.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl po ústním líčení zmateční stížnost soukromé obžalobkyně do rozsudku krajského soudu trestního v Praze ze dne 20. října 1932, jímž byl obžalovaný osvobozen podle § 259 čís. 2 tr. ř. od obžaloby pro přečin podle § 23 zákona o ochraně známek ze dne 6. ledna 1890, čís. 19 ř. zák.
Z důvodů:
Pokud jde o subjektivní stránku trestného činu, vytýká stěžovatelka rozsudku nalézacího soudu jednak nesprávné právní posouzení věci (§ 281 čís. 9 a) tr. ř.), jednak též formální vady podle § 281 čís. 5 tr. ř. při skutkovém zjištění, jež bylo nalézacímu soudu podkladem pro posouzení úmyslnosti jednání obžalovaného. Pod prve uvedeným důvodem zmatečnosti vychází stěžovatelka zřejmě z mylného právního názoru o tom, co se k subjektivní stránce přečinu podle § 23 zákona o ochraně známek vyžaduje. Uznává sama, že se předpokládá vědomost pachatelova o učiněném zásahu; v dalších vývodech však, pomíjejíc tento základní požadavek vědomí pachatelova, pokládá za dostatečné »opomenutí, z něhož zlo, které tím pošlo, obyčejně povstává nebo alespoň snadno může povstati«. Takto vytyčuje stěžovatelka nepřímý zlý úmysl podle 2. věty § 1 tr. zák., zaměňujíc jej mylně se zlým úmyslem eventuálním, s nímž však není nepřímý zlý úmysl totožný. Podle stálé judikatury stačí ovšem vedle bezprostředního zlého úmyslu, nesoucího se přímo k docílení zamýšleného výsledku, i úmysl eventuální ke skutkové podstatě přečinu podle § 23 zákona o ochraně známek po stránce subjektivní. K jeho náplni však nestačí jen zjištění, co obžalovaný byl povinen učiniti a co podle stěžovatelčina názoru učiniti opomenul, by zabránil tomu, by v provozu jeho podniku neuvádělo se do oběhu mléko způsobem, jenž jest chráněn ochrannou známkou soukromé obžalobkyně. Za toto opomenutí ručil by obžalovaný ve smyslu eventuálního úmyslu jedině v tom případě, kdyby bylo zjištěno, že počítal s možností neb aspoň že měl důvodné podezření, že v jeho podniku dochází k uvádění mléka do oběhu pod označením, chráněným ochrannou známkou soukromé obžalobkyně a přes to nezakročil, po případě neučinil proti tomu potřebná opatření; na takovém základě bylo by ovšem lze usouditi, že by ho ani jistota o tom, že se tak děje, neodvrátila od toho, by pokračoval v uvádění mléka do obchodu způsobem zasahujícím do známkového práva jiného a byl by tak nepřímo podán důkaz o jeho vědomí o zásahu, jež se ke skutkové podstatě přečinu podle § 23 známkového zákona požaduje. Pokud tedy zmateční stížnost vychází jen z předpokladu, že k náplni vědomého zásahu je již dostačujícím zjištění určitých opomenutí obžalovaného (opomenutí přímé kontroly lahví při jich vracení odběrateli, opomenutí dostatečného osvětlení místností), je bezdůvodná; nalézací soud správně vycházel ze zákonného požadavku vědomí obžalovaného o nesprávném postupu, jež však nebere za zjištěno. Pokud pak toto zjištění, jež jest i pro nejvyšší soud při právním posouzení věci závazné, neukáže se vadným s hlediska formálního důvodu zmatečnosti podle § 281 čís. 5 tr. ř., jímž jest napadeno, nelze uznati zmateční stížnost v námitkách podle § 281 čís. 9 a) tr. ř. opodstatněnou. Stěžovatelka napadá ono záporné zjištění o vědomí obžalovaného hodnocením výsledků řízení; v tom směru jsou její vývody s hlediska §§ 288 čís. 3, 258 tr. ř. nepřípustné. Pokud však v nich lze shledati částečně uplatněným zmatek neúplnosti podle § 281 čís. 5 tr. ř., že nalézací soud nehodnotil některé výsledky řízení, které by mohly býti rozhodné pro zjištění postačujícího eventuálního úmyslu, jsou tyto výtky bezdůvodné. Nalézací soud při zkoumání, jaká opatření učinil obžalovaný proti tomu, by v jeho podniku nebylo plněno mléko do lahví stěžovatelky a by se tyto láhve nedostávaly do jeho podniku, po případě, by byly z něho vyřazeny, nepřehlédl okolnost, stěžovatelkou zdůrazňovanou, že se nedodržovalo nařízení, by šoféři obžalovaného nebrali od obchodníků cizí láhve, ale uvážil ji a vysvětlil ji způsobem zcela přirozeným a logickým; ostatně jest tato okolnost nerozhodná, kdyžtě pro případ, že by cizí láhve byly do podniku obžalovaného přes to vráceny, bylo učiněno další opatření, by byly z provozu vyřazovány a vyměňovány s jinými mlékárnami za láhve obžalovaného. Z této okolnosti jest nejlépe patrno, že k záměně lahví dochází stejně i v ostatních velkomlékárnách a to, soudě podle zjištěného počtu lahví, jež se každý den u obžalovaného vyřazují (80 až 150), v míře značné; poněvadž jest to zřejmě zjev obvyklý a pro povahu věci přirozený, nelze ze způsobu, jakým se v podniku obžalovaného prázdné láhve sbírají (spěch šoférů a nutnost bráti i jiné láhve) dovozovati zanedbáni nějaké povinnosti k zamezení vědomého zásahu. Zmateční stížnost, která zjištění této okolnosti vytýká rozpor se spisy, hodnotí takto jen nepřípustně význam těchto okolností, zejména význam velkého počtu lahví v podniku obžalovaného vyřazovaných.
Jestliže jsou ve srovnání s tímto značným počtem vyřazovaných lahví zjištěny jen ojedinělé případy, ve kterých bylo v podniku obžalovaného použito lahví soukromé obžalobkyně, nelze přikládati zvláštního významu pro zjištění vědomí obžalovaného o těchto případech ani svědectví Anny L-oyé o tom, v jakém počtu a v jakém poměru k celkovému množství odebíraných lahví se u ní vyskytovaly láhve s ochrannou známkou soukromé obžalobkyně, ani uvažovati o významu té okolnosti, že svědkové Š. a L-ová známky ty na lahvích poznali, zvláště když u svědka Š-a bylo jeho úkolem, by pátral po těchto lahvích. Nelze rozumně požadovali, by obžalovaný ve svém podniku značného rozsahu sám detailně kontroloval opatřeni, která podle zjištěni učinil proti používání lahví soukromé obžalobkyně; ani z opomenuti této kontroly a z tvrzeného opomenuti postarati se o řádné osvětleni při plněni lahvi nebylo by tudíž lze vyvozovati něco o vědomí obžalovaného o jednotlivých případech, v nichž přes jeho opatřeni obecného rázu přece došlo jednotlivě k použiti lahvi soukromé obžalobkyně. Zjištěni vědomi obžalovaného o těchto případech bylo by ovšem logickým předpokladem pro závěry, co měl obžalovaný na základě své vědomosti učiniti k zamezení dalších případů; ta okolnost, že nic k jejich zamezeni neučinil, nedokazuje však logicky, že o těchto případech věděl.

Citace:

č. 4811. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1934, svazek/ročník 15, s. 451-453.