Čís. 10886.

Je-li na jedné smluvní straně více společníků, nemůže se domáhati splnění smlouvy jen jeden z nich, nýbrž jen všichni vespolek.
(Rozh. ze dne 19. června 1931, Rv I 626/31.)
Václav T., právní nástupce Adama T-a, domáhal se na obci K., by byla uznána povinnou dodržeti smlouvu ujednanou roku 1871 mezi žalovanou obcí s jedné a Hynkem Š-em a Adamem T-em s druhé strany a podepsati a odevzdati žalobci pachtovní smlouvu schopnou ke knihovnímu vkladu. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto důvodů:
Prvý soud zamítl žalobu a soud odvolací nevyhověl odvolání žalobce a potvrdil rozsudek prvého soudu z důvodu uvedeného v § 890 obč. zák., poněvadž jest žalováno, by bylo uznáno, že žalovaná obec jest povinna smlouvu z roku 1871 uzavřenou mezi ní jako prodávající a Hynkem Š-em a Adamem T-em jako kupujícími, proti žalobci Václavu T-ovi jako právnímu nástupci Adama T-a dodržeti, jemu smlouvu pachtovní ke knihovnímu vkladu schopnou podepsati a odevzdati a že podle přednesu žalobního jde tu o nárok na vydání vkladní listiny, tedy o právo k nedělitelné věci, že jest tu více oprávněných k téže listině, která se vydává jen v jediném vyhotovení, že žalobce nedal jistotu uvedenou v § 890 obč. zák. a neprokázal souhlas právních nástupců svého společníka a proto že není jako právní nástupce jen jednoho z účastníků na sporné smlouvě sám k žalobě oprávněn. Dále podotýká odvolací soud, že i ohledně nároku na vydání listiny jsou právní nástupci Hynka Š-a a Adama T-a společníky podle §§ 825, 888 obč. zák. a mohou splnění tohoto nároku podle §§ 828 a 833 obč. zák. jen společně uplatňovali. Soud dovolací shledává správným tento posléz zmíněný názor soudu odvolacího, neboť smluvní stranou v této věcí jest na jedné straně žalovaná obec K., na druhé straně pak Hynek Š. a Adam T., nikoliv jen jeden z nich, nýbrž oba společně tvoříce tak jediný smluvní podmět. Plnění ze smlouvy nemůže proto na žalované obcí požadovali jeden z obou společníků, nýbrž jen oba společně. Není tu případu § 890 obč. zák., poněvadž nejde o několik věřitelů a jednoho dlužníka, nýbrž o právní poměr, v němž jednou smluvní stranou jsou dva společníci, z nichž žádný sám o sobě nemůže na druhé smluvní straně požadovali plnění, nýbrž jen oba vespolek (arg. § 828 obč. zák.). Nejde ani o plnění na straně žalované, které by osoby, jimž bylo slíbeno, byly výslovně oprávněny požadovat! rukou nerozdílnou; nic takového ve sporu tvrzeno a prokázáno nebylo a proto nelze se odvolávali na ustanovení § 892 obč. zák., které v souzeném případě nemá místa. Poněvadž tu není ani podmínky § 890 obč. zák., nebylo lze žalovanou uznati povinnou k soudnímu uložení listiny, o niž jde. Žaloba byla však správně zamítnuta, poněvadž žalobce neni k žalobě oprávněn, nejsa sám ze smlouvy, o jejíž splnění žaluje, oprávněným (§§ 828 a 833 obč. zák.).

Citace:

Čís. 10886. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 878-879.