Čís. 10787
Nárok dlužníka proti třetí osobě na složení účtu nelze zabaviti k vydobytí peněžité pohledávky.
(Rozh. ze dne 16. května 1931, R I 229/31.)
K vydobytí peněžité pohledávky navrhl vymáhající věřitel povolení exekuce zabavením a přikázáním k vybrání nároku, jenž příslušel dlužníku podle úmluvy proti A-ovi na složení účtu o obchodech sprostředkovaných dlužníkem pro A-a. Soud prvé stolice exekuci povolil, rekursní soud, k rekursu A-a exekuční návrh zamítl. Důvody: Exekuci podléhají jen věci, práva á nároky, jež lze zpeněžili. Nárok na složení účtu není nárokem zpeněžitelným, nýbrž nárokem podpůrným, jenž předpokládá jsoucnost pohledávky. Tvrzený nárok dlužníka proti rekurentu na složení účtu nelze tudíž zabaviti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Jde o exekuci k vydobytí peněžité pohledávky, jak z druhého dílu exekučního řádu ze dne 27. května 1896, čís. 79 ř. zák., §§ 87—345, plyne, mohou býti předmětem takovéto exekuce jen věci, práva a nároky, jež dopouštějí zpeněžení. Nárok na složení účtu není takovým nárokem, jak správně uvádí rekursní soud, a není proto tvrzený nárok povinného proti poddlužníku na složení účtu zabavitelný. Pokud stěžovatel má za to, že bez zabavení tohoto nároku nelze mu přikročili ke zpeněžení zabavené pohledávky, přehlíží ustanovení § 301 ex. ř. Není proto dovolací rekurs opodstatněn a nebylo mu vyhověno.