Čís. 10884.

Zavázal-li se prodatel nemovitosti kupiteli k výmazu nepřevzatých břemen, nebyl tohoto závazku sproštěn tím, že nebylo při dřívějším převodu nemovitosti na prodatele nedopatřením knihovního úřadu převedeno břemeno váznoucí na nemovitosti, aniž tím, že se kupitel při napotomní opravě přenesením břemen proti opravě té nebránil.
(Rozh. ze dne 18. června 1931, Rv II 362/30.)
Žalovaný koupil roku 1926 od Emilie K-ové nemovitost, jež byla odepsána z vložky čís. 20 a připsána do vložky čís. 67. Opomenutím knihovního úřadu se stalo, že z vložky čís. 20 nebyla přenesena do vložky čís. 67 břemena, o něž tu jde. Roku 1927 prodal žalovaný žalobcům usedlost čís. vl. 67 a zavázal se, že dá všechny dluhy a břemena váznoucí na prodaných nemovitostech a kupiteli výslovně k zastupování nepřevzatá knihovně vymazati. Usnesením soudu ze dne 9. června 1928 byla břemena, o něž tu jde, přenesena z knihovní vložky čís. 20 do knihovní vložky čís. 67. Břemena ta nebyla kupiteli výslovně převzata. Žalobou, o niž tu jde, domáhali se kupitelé na žalovaném, by byl uznán povinným dáti provésti knihovní výmaz břemen, uvedených v žalobě. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby, odvolací soud z těchto důvodů: Rozhodující v souzeném případě jest, že břemena uvedená v žalobě skutečně vázla na pozemcích žalovaným v roce 1926 koupených; že nebyla současně přenesena do nové vložky, stalo se neprávem jen opomenutím. Tvrzení žalovaného, že při koupi aniž při dalším prodeji nemovitostí nevěděl o těchto břemenech, jest vzhledem na publicitu knihy pozemkové naprosto bez významu. Břemena, jež z nedopatření nebyla přenesena, nezanikla proto na odepsaných částech zatíženého tělesa knihovního, nýbrž poškozený oprávněný, zvláště an, jak třeba usuzovati z celého skutkového děje, nebyl o bezbřemenném odloučení nemovitosti uvědoměn, může podle § 62 kn. zák. až do uplynutí všeobecné lhůty promlčecí uplatnili proti žalovanému své právo. I další okolnost odvolatelem uplatňovaná, že při přenesení břemen do vložky čís. 67 byly zatíženy i další původně břemen prosté pozemky, jest bez významu, jest to jen bezprostřední následek zásady § 3 knih. zák., jakož i toho, že žalovaný dal pozemky, jež se odlučovaly, sám zapsati do vložky čís. 67 již tu jsoucí, po případě nic proti tomu nenamítal, ačkoli, jak bylo již uvedeno, nemohl nevěděti, že pozemky jsou zatíženy. Bez podstaty jest i další názor žalovaného, že žalobci nemuseli souhlasili s přenesením závady a, spokojivše se s tím, že nemají právo žádati na něm výmaz závady. Proti tomu stačí poukázali na ustanovení § 64 kn. zák., z něhož jest zřejmo, že žalobci podle jasného stavu věci nemohli se opravě chyby přenesením břemena důvodně a s naději na úspěch bránili. Žalovaný může si na to tím méně stěžovali, an jemu, jak bylo již uvedeno, správný skutečný stav nemohl býti neznám. Z téhož důvodu jšou nevhodné také jeho právní vývody, poukazující na ustanovení § 915 obč. zák. Správné jest posléze i zjištění a názor prvního soudu, že výmaz v žalobě žádaný nikterak nemůže býti pokládán za plnění o sobě naprosto nemožné, třebas bude spojeno s jakýmisi potížemi a vyžádá si ovšem také přiměřené hmotné oběti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Po právní stránce (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) odvolací soud, uznav žalovaného povinným k výmazu břemena zapsaného na nemovitostech žalobců vl. čís. 67, nepochybil. Jest zjištěno, že se žalovaný, prodávaje nemovitosti vložka čis. 67, žalobcům zavázal břemena žalobci nepřevzatá, k nimž patří i břemeno, o něž jde, vymazati. Že řečené nemovitosti nebyly zmíněného břemene prosty, i když na ně břemeno to z nedopatření knihovního úřadu při odpisování z vložky čís. 20 nebylo přeneseno, dovodil již případně odvolací soud. Z nedopatření knihovního úřadu žalovaný těžiti nemůže a rovněž nemůže se žalovaný své smluvní povinnosti k výmazu sprostiti poukazem k tomu, že se žalobci při opravě (§ 104 knih. zák.) ohledně přenesení břemen do vložky čís. 67 proti opravě nebránili. Žalobci neměli ani důvodu ani povinnosti opravě té se brániti. Okolnost, že ve vložce čís. 67 jsou zapsány i pozemky od mlýna vl. čís. 20 neodepsané, na nichž břemeno, o něž jde, původně nevázlo, není důvodem, pro který by žalovaný nebyl povinen k výmazu, neboť okolnost ta není požadovanému výmazu na překážku. Důkaz naprosté nemožnosti břemena vymazati se žalovanému nepodařil.

Citace:

Čís. 10884. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 876-877.