Čís. 10771.
Promlčení nároku na náhradu škody z neoprávněného záboru obytné místnosti počalo již záborem, nikoliv teprve vrácením zabrané místnosti.
(Rozh. ze dne 8. května 1931, Rv II 128/30.)
Žalobou, zadanou na soudě dne 23. března 1926, domáhala se žalobkyně na žalované obci odškodněni za zábor světnice za dobu od 1. listopadu 1921 do 1. května 1925, kdy ji byla světnice vrácena. Procesní soud prvé stolice přisoudil žalobkyni odškodnění jen za dobu od 23. března 1923 do 1. května 1925, shledav nárok na odškodnění za předchozí dobu promlčeným. Odvolací soud vyhověl odvolání žalobkyně a přisoudil jí odškodnění i za dobu od 1. listopadu 1921 do 23. března 1923.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Odvolací soud napadeným rozsudkem vyhověl odvolání žalobkyně a změnil rozsudek prvého soudu v ten rozum, že žalovaná strana jest povinna zaplatiti žalobkyni dalších 1675 Kč s 5% úrokem od 1. května 1925, totiž částku požadovanou jako náhradu za čas od 1. listopadu 1921 do 23. března 1923, kterou první soud považoval za promlčenou. Soud odvolací míní, že promlčení počalo běžeti teprve okamžikem, kdy obec neprávem zabranou světnici vrátila žalobkyni, totiž od 1. května 1925, poněvadž teprve v této době byla žalobkyni známa celková výše škody a obec po celou dobu pokračovala v bezprávném činu. Jde tu o nárok na náhradu škody a pro otázku promlčení žaloby platí tu ustanovení § 1489 obč. zák., podle něhož tříletá doba promlčecí počítá se od doby, kdy poškozený zvěděl o škodě a o osobě škůdcově. Škoda byla způsobena žalobkyni neoprávněným zabráním světnice, jež se stalo 1. listopadu 1921, a žalobkyně zvěděla tedy o škodě jí způsobené hned, když obec světnici neprávem jí zabrala a exekucí si jí vymohla, a od té doby již mohla žalobkyně škodu jí způsobenou uplatňovati žalobou, nikoliv teprve od doby, kdy jí byla světnice opět vrácena. Nebylo třeba, by žalobkyně již znala celou výši škody až do vrácení světnice jí způsobené, neboť jí bylo známo již při zabrání světnice, jakou škodu trpí, ježto šlo o místnost obytnou, která se pronajímá a u níž se počítá nájemné nebo podnájemné podle časové jednotky jejího užívání, t. j. podle měsíce, jak i žalobkyně sama v žalobě počítá. Znala proto žalobkyně svou škodu již při zabrání světnice a již tehdy byla vědomost její taková, jaké jest potřebí ku podání žaloby (viz rozhodnutí čís. 4389 sb. n. s.). Poněvadž žaloba byla podána dne 23. března 1926, správně prvý soud usoudil, že náhrada přísluší žalobkyni za dobu od 23. března 1923 až do vrácení světnice, t. j. do 1. května 1925. Škoda vzešlá za dobu před 23. březnem 1923, která v částce 1675 Kč jest předmětem tohoto dovolacího řízení, jest podle § 1489 obč. zák. promlčena a nelze souhlasili s právním názorem soudu odvolacího, že žaloba i o tuto částku jest důvodnou, poněvadž, jak již bylo uvedeno, promlčení nepočalo běžeti teprve okamžikem vrácení světnice, nýbrž již bezprávným odnětím světnice žalobkyni.