Čís. 10546.Byla-li žaloba vzhledem k pohledávkám namítaným k započtení zamítnuta, jest nepřípustné dovolání žalovaného, uplatňující jen, že se odvolací soud měl obírati vzájemnými pohledávkami, namítanými v prvé řadě k započtení.(Rozh. ze dne 17. února 1931, Rv I 300/30.) Proti žalobě o zaplacení peněžité pohledávky namítli žalovaní započtením vzájemné pohledávky. Procesní soud prvé stolice uznal po právu i zažalovanou pohledávku i pohledávky namítané započtením a v důsledku toho žalobu zamítl. Odvolací soud nevyhověl odvolání žalovaných. Nejvyšší soud dovolání žalovaných odmítl. Důvody: Napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl potvrzen rozsudek soudu prvé stolice, jímž byla žaloba zamítnuta. Následkem, toho nedostává se žalovaným oprávnění k dovolání jako se jim ho nedostávalo již k odvolání a bylo dovolání jako nepřípustné (§§ 471 čís. 2, 472, 474 a 513 c. ř. s.) odmítnouti (srovnej rozh. čís. 2658 sb. n. s.). Oprávnění k dovolání nelze žalovaným, kteří uplatňují v dovolání jen, že se odvolací soud měl obírati vzájemnými pohledávkami v prvé řadě jimi namítnutými k započtení, přiznati proto, že jejich návrhu, jejž učinili ve věci samé před soudem prvé stolice, bylo plně vyhověno a žaloba byla zamítnuta, takže se jim nestala rozhodnutím žádná křivda. Důvodem k dovolání a k odvolání může býti jen rozsudkový výrok, nikoli celý obsah rozsudku, najmě ne jeho důvody; v souzeném případě čelí však dovolání právě jen proti odůvodnění odvolacího soudu. Podle toho nemají žalovaní právo ani k odvolání ani k dovoláni (srovnej Hora, Odvolání, strana 14). Bylo se proto usnésti, jak se stalo.