Čís. 10892.

Byla-li proti žalobě o nepatrnou pohledávku vznesena námitka místní nepříslušnosti soudu a žalovaný pak vznesl mezitímní určovací návrh, jejž ocenil nad hranici nepatrných věcí, žalovaný napadl usnesení o námitce místní nepříslušnosti, rozhodnutí ve věci samé i rozhodnutí o mezitímním určovacím návrhu odvolám'm, odvolací soud pak zabýval se odvoláním jen, pokud napadalo usnesení prvého soudu o námitce místní nepříslušnosti, a vyhověl mu, jest do tohoto usnesení nepřípustným rekurs žalobce (§ 517 c. ř. s.).
(Rozh. ze dne 22. června 1931, R I 350/31.)
Proti žalobě o zaplacení 232 Kč, zadané na okresním soudě v L., vznesl žalovaný námitku místní nepříslušnosti dovolaného okresního soudu a za řízení v prvé stolici učinil mezitímni určovací návrh, oceniv jeho hodnotu na 3.000 Kč. Prvý soud vynesl rozsudek, v němž rozhodl i o žalobní prosbě a o mezitímním určovacím návrhu, i usnesením o námitce místní nepříslušnosti. I toto usnesení, i rozhodnutí ve věci samé a o mezitímním určovacím návrhu napadl žalovaný odvoláním. Odvolací soud zabýval se odvoláním jen, pokud napadalo usnesení prvého soudu o námitce místní nepříslušnosti, vyhověl usnesením ze dne 6. prosince 1930 této námitce, zrušil podle §§ 475, 476, 471 a 473 c. ř. s. napadený rozsudek a přikázal věc k dalšimu projednáváni a rozhodnuti místně přislušnému okresnímu soudu v J. Do tohoto usneseni, kterým bylo změněno usneseni prvého soudu o námitce nepříslušnosti, podala žalobkyně rekurs, který druhou stolicí byl odmítnut jako nepřípustný.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu do odmítacího usnesení.
Důvody:
Jde o žalobu podanou u okresního soudu v L. o zaplacení 232 Kč, tedy o žalobu ve věcech nepatrných po rozumu § 448 c. ř. s. Nemůže býti pochybnosti o tom, že se námitka místní nepříslušnosti dovolaného okresního soudu v L. týkala jen a výhradně bagatelní žaloby a že tudíž, pokud prvá a druhá stolice rozhodovaly o námitce té, jde o usnesení ve věcech nepatrných. Právem proto odmítl napadeným usnesením soud druhé stolice rekurs podaný do jeho usnesení ze dne 6. prosince 1930, neboť byt nepřípustný podle § 517 c. ř. s. Že žalovaný učinil v prvé stolici také mezitímní určovací návrh, oceniv jej na 3.000 Kč, tedy částkou přesahující hranici věcí nepatrných, takže ve příčině opravných prostředků do rozhodnutí nižších soudů o tomto mezitímním návrhu určovacím neplatí předpisy o řízení ve věcech nepatrných, na věci nic nemění, poněvadž se námitka místní nepříslušnosti týkala jen bagatelní žaloby a mezitímního určovacího návrhu se ani týkati nemohla, ježto takovýto návrh, jak plyne z prvého odstavce § 236 c. ř. s., sdílí místní příslušnost žaloby. Z toho, co uvedeno plyne, že soud druhé stolice nepochybil, odmítnuv napadeným usnesením jako nepřípustný žalobkyní podaný rekurs do usnesení soudu druhé stolice ze dne 6. prosince 1930, pročež nebylo rekursu do napadeného usnesení vyhověno.

Citace:

Čís. 10892. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 894-895.