Čís. 10898.

Exekuci na základě konečného usnesení (§ 459 c. ř. s.), jímž bylo žalovanému zakázáno, by nerušil stavbou žalobcovo právo služebnosti cesty, nelze odložiti k dlužníkově žalobě na vymáhajícího věřitele o zjištění, že Vymáhajícímu věřiteli nepřísluší služebnost cesty.
(Rozh. ze dne 23. června 1931, R II 143/31.)
Konečným usnesením (§ 459 c. ř. s.) bylo vysloveno, že se Č-ovi zapovídá pod důhonem práva, by výkopem sklepa a dalšími stavebními pracemi nerušil právo služebnosti cesty manželů D-ových na pozemku čkat. 1646, a že se mu nařizuje, by vše uvedl do původního stavu. Na základě tohoto konečného usnesení byla povolena manželům D-ovým proti Č-ovi exekuce zmocněním vymáhajících věřitelů, dáti obnoviti původní stav na pozemku pare. čís. 1646, jak byl před zahájením nové stavby na tomto pozemku, na náklad dlužníkův, dále příkazem dlužníkovi, by zaplatil výlohy s tím spojené, které se zatím určují na 10.000 Kč, do čtrnácti dnů pod důhonem práva k rukám právního zástupce manželů D-ových. Napotom podal Č. proti D-ovým žalobu se žalobní prosbou, že D-ovým nepřísluší služebnost cesty po pozemku čk. 1646, že D-ovi jsou povinni zdržovati se tohoto výkonu, zejména nejezditi po pozemku Č-ově na svůj pozemek. Návrh Č-a, by byla vzhledem k této žalobě odložena exekuce, soud prvé stolice zamítl. Rekursní soud návrhu vyhověl. Důvody: Prvý soud zamítl návrh na odklad exekuce, protože tu není žádného z důvodů § 42 ex. ř., rekursní soud však s tímto názorem nesouhlasí. Jest pravda, že důvody odkladu exekuce jsou v § 42 ex. ř. vypočteny výčetmo, že účelem řízení o rušené držbě a účinkem konečného usnesení jest, by dřívější pravý skutečný stav byl obnoven bez ohledu na jsoucnost práva, že v zápůrčí žalobě není výslovně obsaženo žádání podle § 42/1 neb § 42/5 ex. ř., jest však uvážiti toto: Nehledíc ani k tomu, že by odepření odkladu exekuce mělo v zápětí zboření dlužníkova domu a zničení cenného majetku, ač se zápůrčí žalobou stalo sporné, zda právo, stavbou domu ohrožené, vymáhajícím věřitelům skutečně přísluší, že by takový postup odporoval právnímu citu a spravedlivosti a bylo by plněním zásady »Fiat justítia, pereat mundus«, v dnešním právním životě již neplatící, nelze popříti, že se dlužník zápůrčí žalobou ve skutečnosti domáhá i neúčinnosti exekučního titulu podle § 42/1 ex. ř. Kdyby žalobce byl do zápůrčí žaloby pojal i prosbu, že exekuční titul má býti prohlášen za bezúčinný, musel by odklad exekuce býti povolen, poněvadž pro odklad rozhoduje žalobní návrh bez ohledu na to, zda jest materielně oprávněn. Ač taková prosba do žaloby pojata nebyla, jest přece, poněvadž dlužník se domáhá rozsudku, že vymáhající věřitelé jsou povinni zdržovati se výkonu služebnosti, míti za to, že v žalobě jest vtomně obsažena i prosba, že exekuční titul jest bezúčinným. Tím jest splněn předpoklad § 42/1 ex. ř. a bylo proto rekursu vyhověno.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Právoplatným konečným usnesením okresního soudu ze dne 12. srpna 1930 bylo vysloveno, že se nynějšímu povinnému zapovídá pod důhonem práva, by výkopem sklepa a dalšími stavebními pracemi nerušil právo služebnosti cesty nynější vymáhající strany na pozemku č. kat. 1646 a že se mu nařizuje, by vše uvedl do původního stavu. Pod C I 1925/30 podal nynější povinný žalobu proti nynější vymáhající straně se žalobní prosbou, že žalovaným (nynější vymáhající straně) nepřísluší služebnost cesty po pozemku čís. kat. 1646/4 na pozemek žalovaných (nynější vymáhající strany) čís. kat. 1630, že žalovaní jsou povinni zdržovati se tohoto výkonu v tom směru, zejména nejezditi po pozemku žalobcově na svůj pozemek. Účelem konečného usnesení bylo utvořiti na základě poslední držby prozatímní stav, jenž má trvati tak dlouho, dokud nebylo jinak určeno rozhodnutím soudu o žalobě nynějšího povinného (§§ 340, 341, 344 obč. zák., §§ 454, 459 c. ř. s.). Účel ten by byl zmařen, kdyby se měl povoliti na základě zápůrčí žaloby odklad exekuce zahájené na základě konečného usnesení (§ 459 c. ř. s., § 1 (1) ex. ř.), nehledíc k tomu, že důvody odkladu exekuce jsou v § 42 ex. ř. vypočteny výčetmo a že tu není předpokladů v § 42 ex. ř. výslovně uvedených. Ostatně nejsou úvahy rekursního soudu na místě, neboť ve spise okresního soudu, ve kterém bylo vydáno shora uvedené konečné usnesení, udal nynější povinný sám, že teprve staví domek, který v určité době má býti hotov. Dostavil-li nynější povinný domek, jednal proti usnesení okresního soudu ze dne 31. července 1930, jímž mu bylo zakázáno, by nepokračoval ve stavebních pracích. Ježto tudíž není důvodu pro odklad exekuce, bylo obnoviti usnesení prvého soudu (§ 42 ex. ř.). Exekuční soud upozorňuje se na prohlášení vymáhající strany, že se dá provésti povolená exekuce bez poškození ostatních částí, domů jen odbouráním rohu domu do hloubky jednoho metru, a že toho může povinný dosíci žádostí o omezení exekuce.

Citace:

Čís. 10898. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 903-904.