Čís. 10789.
Byla-li námitka věci právoplatně rozsouzené zamítnuta souhlasnými usneseními nižších soudů, nelze tuto otázku uváděti na přetřes v dovolání důvodem zmatečnosti.
(Rozh. ze dne 16. května 1931, Rv I 487/30.)
Žalobě o zaplacení peněžité pohledávky oba nižší soudy vyhověly.
Nejvyšší soud dovolání, pokud uplatňovalo zmatek podle § 503 čís. 1 c. ř. s., odmítl, jinak mu nevyhověl. V onom směru uvedl v
důvodech:
Žalovaní vznesli již v první stolicí námitku věci právoplatně rozsouzené. První soud jednal o této námitce odděleně a zamítl ji usnesením (§ 261 prvý odstavec c. ř. s.). Na rekurs žalovaných potvrdil rekursní soud usnesení prvního soudu. Tím byla tato otázka vyřízena s konečnou platností (§ 528 c. ř. s.). Marně se žalovaní snažili v dalším řízení, i v první stolici, i v řízení opravném, přivésti tuto námitku vždy znova na přetřes, byvše odvolacím soudem již třikrát a též dovolacím soudem v rozhodnutí ze dne 21. června 1928 č. j. Rv I 1768/27 upozornění na pravoplatné rozhodnutí této otázky. Dovolání jest v tomto směru jen nepřípustným dovolacím rekursem a musilo býti odmítnuto (§§ 526 druhý odstavec a 528 c. ř. s., srovnej k tomu také Neumann 1915 k § 261 str. 1048). Poukaz na předpis § 240 třetí odstavec c. ř. s. spočívá na mylném názoru dovolatelů, že by soud mohl přihlížeti ke zmíněné námitce i téhdy, když byla tato otázka již právoplatně rozhodnuta ve smyslu záporném. Vždyť nelze podle § 42 třetí odstavec j. n. ani k t. zv. absolutní nepříslušnosti přihlížeti, brání-li tomu právoplatné rozhodnutí o téže otázce. Totéž ustanovuje § 462 druhý odstavec c. ř. s., který platí podle § 513 c. ř. s. také pro řízení dovolací.