Čís. 10439.

Zbavení svéprávnosti (cís. nař. ze dne 28. června 1916, čís. 207 ř. zák.). Jsou-li tu předpoklady § 36, odloží prvý soud rozhodnutí o návrhu na zbavení svéprávnosti, odporový soud rozhodnutí o odporu.
(Rozh. ze dne 15. ledna 1931, R II 480/30).
Soud prvé stolice zbavil Františka P-a částečně svéprávnosti pro pijáctví a pro marnotratnost. Odporový soud odložil rozhodnutí o odporu až do uplynutí osvědčovací lhůty.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu Františka P-a.
Důvody:
Usnesení, jímž bylo vysloveno, že se konečné rozhodnutí o odporu odkládá až do uplynutí osvědčovací lhůty, napadá stěžovatel s hlediska nesprávného právního posouzení potud, že jím nebylo, jak prý se mělo správně státi, odloženo konečně rozhodnutí o samém návrhu na zabavení svéprávnosti. Výtku opírá stěžovatel o názor, že odporový soud měl, jakž prý jest správným smyslem ustanovení § 48 (2) řádu o zbavení svéprávnosti, chtěje použiti ustanovení § 36 tohoto zákona, změniti usnesení prvého soudu tak, že se odkládá konečné rozhodnutí o návrhu na zbavení svéprávnosti až do uplynutí osvědčovací doby. Leč výtka, že odporový soud nesprávně vyložil ustanovení § 48 (2) řádu o zbavení svéprávnosti jest neodůvodněná. Ustanovení § 48 (1) zákona stanoví, že se o odporu rozhoduje usnesením. Odstavec druhý tohoto ustanovení předpisuje, že lze také použíti ustanovení § 36 zákona. Srovnají-li se oba odstavce tohoto §, nelze odstavci druhému rozuměti jinak než, že se v něm propůjčuje odporovému soudu právo, bý odložil, — shledá-li předpoklady § 36 zákona, — rozhodnutí o odporu, neboť jen o něm jest mu podle odstavce prvního rozhodnouti usnesením. Učinil-li odporový soud toho opatření, neporušil tím, jak namítá nesprávně stížnost, ani zákon ani se neocitl s ním v rozporu, nýbrž naopak plnil zákon tak, jak to chtěl zákonodárce. Předpokladem, by mohly soudy, ať prvý neb odporový, použíti práva podle § 36 zákona, jest, že jsou tu podmínky pro zbavení svéprávnosti pro pijáctví nebo pro zneužívání nervových jedů a že jest naděje na polepšení osoby, která má býti zbavena svéprávnosti. Rozdíl jest jen v tom, že prvý soud, shledá-li, že jsou tu tyto předpoklady, odloží rozhodnutí o návrhu na zbavení svéprávnosti, kdežto odporový soud, který už má rozhodnutí prvého soudu o zbavení svéprávnosti, odloží rozhodnutí o odporu, o němž jediné jest mu podle § 48 zákona rozhodnouti. Účelu výchovného, který sleduje zákon tímto předpisem (§ 36) dosáhnou svým opatřením oba soudy. Neboť odklad rozhodnutí prvním soudem jest jistě vážným pokynem nemocnému, by se zdržel pití nebo zneužívání nervového jedu, ano mu jinak hrozí nebezpečí, že bude zbaven svéprávnosti. Odkladem rozhodnutí v řízení odporovém lze výchovného účelu, — jakž zdůrazňují i vysvětlivky ministerstva spravedlnosti k § 48 zákona, — docíliti ještě ve větší míře, ježto mu usnesení prvého soudu vyslovující částečné zbavení svépráv- nosti připomíná důtklivě následky toho, nebude-li mííi příznivý výsledek pokus o osvědčení se a pohádá ho tak, by řádným způsobem života odstranil usnesení prvého soudu jemu nepříznivé. Toto nestalo se ovšem dosud právě pro odpor právoplatným a z toho důvodu nelze ani stěžovatele považovati dosud za zbavena částečně svéprávnosti.

Citace:

Čís. 10439.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 48-50.