Čís. 10879.

Obchodní spojem, při němž strany vstupují v různá právní jednání, není o sobě právním důvodem pro jejich vzájemné závazky a nároky z těchto jejich právních jednání, nýbrž právním důvodem jejich závazků a práv jsou právě jen ona jejich právní jednání. O takový poměr nejde, je-li základem právního poměru smlouva, z níž vyvěrají všechny pohledávky jako celek založený na ní jako na témž skutkovém i právním podkladu. Nesejde na tom, že bylo objednáváno a placeno zboží, jež bylo podle oné smlouvy odebráno, v různých obdobích a že zboží to bylo dodáváno a účtováno také v různých obdobích. Pro zjištění věcné příslušnosti soudu podle § 55, druhé věty, j. n. rozhoduje tu celá dosud nezapravená pohledávka z uskutečněných dodávek. Do usnesení odvolacího soudu, jímž byl zrušen rozsudek prvého soudu pro zmatečnost, nemůže si stěžovati odvolatel, jenž se v odvolání domáhal zrušení rozsudku prvého soudu pro tutéž zmatečnost.
(Rozh. ze dne 18. června 1931, R 1 473/31.)
Majitelé pivovaru domáhali se žalobou, zadanou na krajském soudě, na žalovaných zaplaceni 6.519 Kč za dodané pivo. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby. Odvolací soud k odvolání žalovaných zrušil napadený rozsudek i s předchozím řízením a odmítl žalobu. Důvody: Žalující strana opírá zažalovanou pohledávku o to, že byla se žalovanými v obchodním spojení toho způsobu, že podle ujednání ze dne 15. května 1928 odebírali od ní žalovaní pivo, by je stočili do lahví a dále prodávali, za ujednané a ihned splatné ceny a že podle vyúčtování ke dni 24. října 1929 dluhují žalovaní žalující straně nedoplatek trhové ceny za dodané pivo 6.519 Kč. Jest tudíž základem žalobního nároku kupní smlouva mezi stranami pokud se týče více kupních smluv mezi stranami za jejich obchodního spojení a nelze právem tvrditi, že nárok žalobní vyplývá z úmluvy stran ze dne 15. května 1928, neboť tímto ujednáním zavázali se žalovaní k odběru piva za určitých smluvených podmínek. Z předložené odběrní knížky a z dopisů, jichž pravost byla uznána, vyplývá, že za obchodního spojení mezi stranami žalovaní pivo v různých obdobích u žalující strany objednávali, že žalující strana objednávky vyřizovala a částky odpovídající objednávkám jménem kupní ceny žalovaným účtovala, takže jde o celou řadu kupních smluv mezi stranami. Strana žalující netvrdí, že mezi stranami bylo kontokorentní spojení a kontokorentu mezi stranami nebylo, neboť kontokorent předpokládá vzájemné pohledávky, kdežto v souzeném případě zapisovalo se do odběrní knížky, co žalovaní z jednotlivých dodávek piva dluhují a jaké na to žalovanými byly konány splátky. Kdežto jednotlivé kupní ceny podle odběrní knížky nepřesahují 5.000 Kč, nemohla žalující strana spojití tyto nároky v jedné žalobě s tím účinkem, by se mohla založiti příslušnost sborového soudu (§ 227 c. ř. s. a § 104 druhý odstavec j. n.). Ustanovení § 45 prvý odstavec j. n. nelze v souzeném případě použiti, poněvadž soud prvé stolice se otázkou příslušnosti vůbec nezabýval a o ní nerozhodl. Pokud žalující strana mluví v žalobě o vyúčtování ke dni 24. října 1929, šlo o úkon jednostranný provedený stranou žalující samotnou, na nějž následoval dopis žalované strany ze dne 4. října 1929, v němž žalovaná strana uznává dluh jen částkou 4.325 Kč, tedy zase částkou pod 5.000 Kč, a, pokud jde o okolnost, že v měsíci říjnu 1929 žalovaní proti spolužalobci Vladimíru Sch-ovi a svědkovi Aloisů Š-ovi uznali správnost vyúčtování a zažalovaného zůstatku a prohlásili, že dluh ten vyrovnají, prokázáno bylo svědkem Aloisem Š-em, že toto prohlášení učinil jen žalovaný František S., proti němuž řízení ve smyslu § 159 c. ř. s. a § 7 konk. řádu bylo přerušeno, a nebylo stranou žalující tvrzeno, že S. v té příčině jednal jako plnomocník druhých žalovaných. Za tohoto stavu věci byl rozsudek vynesen soudem, který ani výslovným dohodnutím stran nemohl se státi příslušným pro tuto rozepři a bylo proto k odvolání usnésti se ve smyslu § 477 čís. 3 c. ř. s. tak, jak výše uvedeno.
Nejvyšší soud k rekursu žalobců zrušil napadené usnesení a vrátil věc odvolacímu soudu, by o odvolání žalovaných znovu rozhodl, nepřihlížeje k domnělému důvodu zmatečnosti; rekurs žalovaných odmítl.
Důvody:
Odvolací soud má pravdu v tom, že obchodní spojení, při němž strany vstupují v různá právní jednání, není o sobě právním důvodem pro jejich vzájemné závazky a nároky z těchto jejich jednání, nýbrž že právním důvodem jejich závazků a práv jsou právě jen ona jejich právní jednání. V témž smyslu uznal také nejvyšší soud ve svém rozhodnutí čís. 9709 sb. n. s., že obchodní spojení toho obsahu, že zákazník odebírá po delší dobu od obchodníka zboží na úvěr, není samostatným právním důvodem pro pohledávky a závazky z takovéhoto právního poměru. Avšak o takový poměr tu nejde. V souzeném sporu jest základem právního poměru jen smlouva ze dne 15. května 1928. Z ní vyvěrají všechny pohledávky jako jednotný celek založený na ní jako na témže skutkovém a právním podkladu. Nesejde na tom, že žalovaní objednávali a platili zboží, jež podle řečené smlouvy odebrali, v různých obdobích, a že žalobci zboží to dodávali a je účtovali taktéž v různých obdobích, neboť šlo při všem tom jen o dílčí objednávky, o dodávky a o splátky, odpovídající onomu základnímu smluvnímu ujednání a směřující jen k jeho splnění. Rozhoduje proto pro zjištění věcné příslušnosti soudu podle § 55, druhé věty j. n. celá dosud nezapravená pohledávka z uskutečněných dodávek, takže pro žalobu, o niž tu jde, věcně příslušný jest sborový soud. Bylo tudíž rekursu žalobců vyhověti.
Rekurs žalovaných musil býti odmítnut. Žalovaní navrhli v odvolání 2 rozsudku prvé stolice, by rozsudek byl zrušen pro zmatečnost podle § 477 čís. 3 c. ř. s. Odvolací soud vyhověl napadeným usnesením jejich návrhu. Žalovaní nejsou proto oprávněni proti němu si stěžovati, neboť plyne z povahy opravného prostředku, že se jím může dovolávati nápravy jakýchkoli rozhodnutí aneb opatření jen ten, na jehož újmu tato bez jeho vůle neb proti ní vyzněla, nikoli však ten, jehož návrhu jimi bylo vyhověno a jehož proto jest postaviti naroveň osobě, jež se opravného prostředku platně vzdala (srov. §§ 472, 526 c. ř. s.).

Citace:

Čís. 10879. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 867-869.