Čís. 10543.

Okolnost, že se matka neosvědčila ve vedení poručenství, nezbavuje ji práva spolupůsobiti při ustanovení jiného poručníka (spoluporučníka).
K vyloučení z poručenského úřadu se nevyhledává, by osoba pro tento úřad vyhlédnutá pracovala k poškození nezletilého nebo se prohřešila přímo proti jeho zájmům; stačí jakákoliv možnost rozporu vzájemných zájmů.
(Rozh. ze dne 16. února 1931, R I 210/31). Rekursní soud nevyhověl rekursu matky poručence proti ustanovení Theodora Š-a poručníkem a uvedl v otázce, o niž tu jde, v důvodech: Stěžovatelka nejprve vytýká, že nebylo dbáno ustanovení § 196 obč. zák., podle něhož má jako matka právo ustanoviti jiného poručníka, a podle § 194 obč. zák. vylučuje z poručenství Theodora Š-a. Ale soud rekursní jest toho názoru, že v souzeném případě nelze se stěžovatelce dovolávati ustanovení §§ 196 a 194 obč. zák., neboť usnesením krajského soudu ze dne 25. září 1930, potvrzeným usnesením vrchního soudu ze dne 18. listopadu 1930 byli stěžovatelka jako mateřská poručnice a spoluporučník Jan E. propuštěni, poněvadž soudy dospěly k přesvědčení, že poručenstvo nespravovalo řádně majetek nezletilého, že nevedlo správu majetku podle převzatých povinností jako poctivý a pilný hospodář, nýbrž nesprávně, takže pozbylo důvěry soudu. Tímto nesprávným vedením poručenství pozbyla stěžovatelka podle mínění rekursního soudu také práva jmenovati poručníka podle § 196 obč. zák. a tím ovšem i práva někoho z poručenství vyloučiti ve smyslu § 194 obč. zák., neboť předpisy tyto mají zajisté na zřeteli otce, po případě matku, kteří požívají plné důvěry a kteří důvěru soudu nepozbyli nesprávným plněním svých povinností. Proto nelze míti zřetel k právům stěžovatelky podle uvedených zákonných ustanovení.
Nejvyšší soud k dovolacímu rekursu matky poručence zrušil napadené usnesení jakož i usnesení prvého soudu, jímž byl ustanoven Theodor Š. poručníkem nezletilce.
Důvody:
Nelze souhlasiti s názorem rekursního soudu, že se stěžovatelka nemůže v souzeném případě dovolávati ustanovení §§ 194, 196 obč. zák., neboť, dospěl-li poručenský soud k přesvědčení, že dosavadní poručenstvo nespravovalo řádně majetek nezletilého a pozbylo tím důvěry soudu, jest to sice důvodem, by matce, (spoluporučníku) byl poručenský úřad odňat, avšak okolnost, že se matka ve vedení poručenství neosvědčila, nezbavuje ji práva spolupůsobiti při ustanovení jiného poručníka po případě spoluporučníka tak, jak to zákon upravuje. Opačný názor nemá zákonného podkladu a když poručenský soud jmenoval nového poručníka nedbaje tohoto práva jakož i práva zákonem příbuzenstvu nezletilého vymezeného (§ 198 obč. zák.), jde tu o postup, jenž jest ve zřejmém rozporu se zákonem. Při jmenování poručníka rozhoduje ovšem především blaho nezletilého; leč této zásadě vyhovuje právě zákon v ustanoveních §§ 194, 196, 198, 211 obč. zák. a § 185 pat. ze dne 9. srpna 1854 čís. 208 ř. zák. předpokládaje, že hlavně matka a příbuzenstvo nezletilého jsou povolány hájiti jeho zájmy. Nelze se od této zásady v tomto případě odchýliti, an, jakž plyne ze spisů, správu rozsáhlého majetku nezletilého vlastně vedl a za správu tu jest odpovědný spoluporučník E. Právem si tedy stěžuje matka nezletilého, že před jmenováním nového poručníka nebyly slyšeny ani ona, ani příbuzenstvo, a vytýká, že tento postup odporuje zákonu. Jest na poručenském soudu. by se před jmenováním poručníka poradil s matkou, pokud se týče i s nejbližšími příbuznými a s nezletilým samým a dal jim příležitost projeviti názory ve prospěch nezletilého, a by přihlížel k případným námitkám proti osobě navrženého poručníka. Dodává se, že není třeba, by se vyloučila z poručenského úřadu některá osoba, pro tento úřad vyhlédnutá proto, že pracovala k poškození nezletilého, anebo že se prohřešila přímo proti jeho zájmům, nýbrž že stačí jakákoliv možnost rozporu vzájemných zájmů, by soud ji nepověřil poručenským úřadem.

Citace:

č. 10543. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 225-227.