Čís. 10462.

Ustanovení § 12 (2) vyr. řádu, najmě i druhá věta tohoto paragrafu se vztahuje jen na oddělná práva, která podle § 12 (1) vyr. ř. zanikají, avšak obživnou, bude-li vyrovnací řízení zastaveno.
V případech, kde oddělné právo, jehož bylo nabyto exekucí uhražovací nebo zajišťovací, zahájením vyrovnacího řízení nezaniklo, není vzhledem k ustanovení § 11 (1) vyr. ř. vymáhajícímu věřiteli nijak bráněno v tom, by do roka, co bylo zabavení vykonáno, neučinit návrh na povolení prodeje pokud se týče, by nepokračoval řádně v prodejovém řízení. V těchto případech není po dobu vyrovnacího řízení stavena lhůta § 256, druhý odstavec, ex. ř.
(Rozh. ze dne 23. ledna 1931, R I 1038/30). Soud prvé stolice zamítl návrh vymáhající strany na pokračování exekuce v prodejovém řízení proti dlužníkům Josefu a Jožce H-ovým, pro vykonatelnou peněžitou pohledávku z důvodu, že jednak návrh vymáhající strany nemá údaje v § 54 čís. 3 ex. ř. uvedené, jednak že zástavní právo na movitosti v této exekuční věci zabavené zaniklo dnem 7. srpna 1930, ano bylo zabavení vykonáno dne 7. srpna 1929 (§ 256 druhý odstavec ex. ř.) a návrh na pokračováni v prodejovém řízení učiněn byl teprve 7. září 1930. Rekursní soud uložil prvému soudu, by pokud jde o dlužníka Josefa H-a nařídil pokračování v prodejovém řízení. Důvody: Podle zájemného protokolu ze dne 7. srpna 1929 bylo zabavení movitých věcí vykonáno proti Josefu a Jožce H-ovým poznámkou v zápisedh o zabavení tu již jsoucích a prodejové řízení bylo k návrhu vymáhající strany podle § 200 čís. 3 a 282 ex. ř. zrušeno usnesením ze dne 29. října 1929. Ano o jmění povinné strany Josefa H-a podle usnesení krajského soudu ze dne 12. dubna 1930 bylo zahájeno vyrovnací řízení, kteréž usnesením ze dne 6. srpna 1930, nabyvším právní moci dne 26. srpna 1930 bylo potvrzeno, byla lhůta pro zánik zástavního práva (§ 256 druhý odstavec ex. ř.) zahájením vyrovnacího řízení (§ 12 vyr. ř.) v běhu zastavena. Proto nelze, jak prvý soud mylně předpokládal, dobu od zahájení vyrovnacího řízení do jeho potvrzení t. j. od 12. dubna 1930 do 26. srpna 1930 včítati do jednoroční lhůty stanovené v § 256 druhý odstavec ex. ř. Učinila-li vymáhající strana návrh na pokračování v prodejovém řízení dne 7. září 1930, učinila tak před uplynutím oné jednoroční lhůty a pokračovala řádně v prodejovém řízení. Rekursu bylo proto, pokud se týče povinné strany Josefa H-a, jako zákonně odůvodněnému vyhověti a usnésti se jak výše uvedeno.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu, pokud bylo změněno usnesením rekursního soudu.
Důvody:
Zástavního práva pro vykonatelnou pohledávku 5034 Kč bylo nabyto dne 7. srpna 1929, návrh na pokračování v prodejovém řízení proti Josefu a Jožce H-ovým došel na soud dne 7. září 1930, tedy po uplynuti jednoho roku ode dne nabytí zástavního práva. Proto a z důvodu, že návrh nevyhovoval předpisům § 54 odst. 1 čís. 3 ex. ř., byl návrh prvým soudem zamítnut. Soud druhé stolice vyhověl rekursu vymáhajícího věřitele ohledně povinného Josefa H-a přes to, že vyrovnací řízení o jeho jmění bylo zahájeno teprve dne 12. dubna 1930, a nařídil prvému soudu, by pokračoval v prodejovém řízení, z důvodu, že zahájením vyrovnacího řízení o jmění povinného Josefa H-a byla podle § 12 vyr. ř. stavena lhůta ustanovená v § 256 druhý odstavec ex. ř. pro zánik zástavního práva. Tímto rozhodnutím rekursního soudu cítí se býti vymáhající věřitel postiženým, a to právem. Rekursní soud přehlédl, že se ustanovení § 12 (2) vyr. ř. a zejména i druhá věta tohoto paragrafu vztahuje jen na oddělná práva, která podle § 12 (1) vyr. ř. zahájením vyrovnacího řízení zanikají, ale oživnou, bude-li vyrovnací řízení zastaveno. To zřejmě plyne nejen z doslovu zákona (slova » toliko na základě takového práva na oddělené uspokojení« a » ve prospěch tohoto práva«), nýbrž i z úvahy, že ustanovení druhé věty § 12 (2) vyr. ř. platí jen pro případ, že oddělné právo opět oživne, což předpokládá, že zaniklo, a že jinak, t. j. v případech, kde oddělné právo nabyté exekucí uhražovací nebo zajišťovací zahájením vyrovnacího řízení nezaniklo, není vzhledem k ustanovení § 11 (1) vyr. ř. vymáhajícímu věřiteli nijak bráněno v tom, by do roku po dni, co zabavení bylo vykonáno, neučinil návrh na povolení prodeje pokud se týče by nepokračoval řádně v prodejovém řízení. Bylo proto dovolacímu rekursu vyhověti a rozhodnouti, jak výše uvedeno, aniž bylo třeba řešiti také ještě další otázku, zda návrh na pokračování v prodejovém řízení vyhovoval předpisům § 54 prvý odstavec čís. 3 ex. ř.

Citace:

Čís. 10462.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 86-88.