Čís. 4435.

Škoda po rozumu § 197 tr. zák. nemusí nastati přímo, bezprostředně z klamu nebo z vylákaného úkonu klamané osoby; stačí, že k ní dojde nepřímo nebo může k ní dojíti nepřímo použitím vylákaného úkonu (stvrzenky na vyšší částku než skutečně placenou) k nátlaku na vůli osoby, jež má býti poškozena, nebo jako průvodního prostředku v rozepři.
Liší-li se písemný projev osoby různé od pachatele (stvrzenka, k jejímuž podpisu došlo v důsledku lstivého klamu) podstatně od ústního prohlášení pachatelova, nelze ji co do beztrestnosti klásti na roveň pouhému, vědomě nesprávnému udání procesní strany v civilní rozepři.
(Rozh. ze dne 30. června 1932, Zm II 59/32.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Opavě ze dne 30. září 1931, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem podvodu podle §§ 197, 200 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a věc vrátil soudu první stolice, by o ní znovu jednal a rozhodl. V otázkách, o něž tu jde, uvedl v
důvodech:
Klamem — vyvoláváním mylné představy, předstíráním, jednáním po rozumu § 197 tr. zák. — bylo již, že stěžovatel s částkou 800 Kč předkládal Hermíně K-ové stvrzenku na 8 000 Kč, žádaje, by K-ová stvrzenku tu podepsala. Přirozeně předpokládá osoba, na níž se současně se zaplacením žádá podepsání stvrzenky žadatelem předkládané, soulad mezi platem a stvrzenkou, a tento předpoklad jest představou mylnou (nesprávnou), liší-li se částka, na kterou zni stvrzenka, od částky skutečně placené. Lstivým jest ovšem klam jen, nemůže-li býti jako takový poznán prostředky, které jsou klamané osobě po ruce již v době klamu, přesněji v době mezi klamným jednáním (předstíráním) a rozhodnutím, k němuž se klamaná osoba klamem přiměje. Lstivým bylo tudíž i souzené jednání stěžovatelovo; neboť klamaná Hermína K-ová se nemohla — podle rozsudečných zjištění, že trpí dalekozrakostí a stvrzenka byla psána drobným písmem — řádně přesvědčiti o doslovu kvitance a vybízení stěžovatelovo k podpisu bylo energické, stěžovatel naléhal, by byla stvrzenka podepsána ihned. Předpokladu lstivosti není na závadu, že stěžovatel odevzdal s prvopisem stvrzenky i průpis; jeho skutečný obsah nemohl z týchž důvodů jako skutečný obsah prvopisu býti poznán již před podpisem, nýbrž teprve dodatečně, teprve v době, kdy byl už předsevzat úkon, k jehož vylákání klam směřoval. Poškozovací směr souzeného jednání a zlého úmyslu pachatelova nejsou vyloučeny tím, že se stvrzenka netýkala pohledávky klamané osoby, nýbrž osob jiných, jsou-li mezi klamanou osobou a věřitelem takové, najmě — jako v souzené trestní věci — osobní vztahy, pro které mohl pachatel předpokládati, že věřitelé uznají účinnost zaplacení, třebaže se udánlivě stalo k rukám klamané osoby, nehledíc ani k tomu, že stvrzenky lze použíti k uplatňování nároků na náhradu proti oklamané osobě (k jejímu poškození). Škoda, proti jejímuž způsobení čelí ustanovení § 197 tr. zák. nemusí nastati přímo, bezprostředně z klamu nebo z vylákaného úkonu klamané osoby; stačí, že k ní dojde nepřímo nebo může k ní dojíti nepřímo použitím vylákaného úkonu (stvrzenky) k nátlaku na vůli osoby, jež má býti poškozena, nebo jako průvodního prostředku v rozepři. Jsouc písemným projevem osoby od pachatele různé, liší se stvrzenka, k jejímuž podpisu došlo v důsledku lstivého klamu, podstatně od ústního prohlášení samotného pachatele, takže nelze ji ani co do beztrestnosti klásti na roveň pouhého, vědomě nesprávného udání procesní strany v civilní rozepři.

Citace:

Čís. 4435. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1933, svazek/ročník 14, s. 155-156.