Čís. 4434.

Předložení nevyplněného směnkového blanketu s padělaným podpisem ručitele k eskomptu je dokonaným zločinem padělání soukromé listiny podle § 403 čís. 1 tr. zák.
K dokonání trestného činu padělání soukromé listiny se nevyžaduje, aby bylo skutečně dosaženo účelu, pro který byla listina předložena.
(Rozh. ze dne 21. června 1932, Zm IV 99/32.)
Nejvyšší soud v trestní věci proti M. K. a spol. pro zločin padělání soukromé listiny vyhověl zmateční stížnosti veřejného žalobce, rozsudky obou soudů nižších stolic, pokud se týkají obžalované Z. K., z důvodu věcné zmatečnosti podle § 385 čís. 1 b) tr. ř. zrušil ve výroku o kvalifikaci činu, jímž tato obžalovaná byla uznána vinnou, kvalifikoval čin ten jako dokonaný zločin padělání soukromé listiny podle §§ 401, 403 čís. 1 tr. zák. a vyměřil této obžalované nový trest.
Z důvodů:
Zmateční stížností uplatňuje veřejný žalobce věcný důvod zmatečnosti podle § 385 čís. 1 b) tr. ř. proto, že čin obžalované Z. K. byl mylně kvalifikován jako pokus zločinu padělání soukromé listiny podle §§ 65, 401, 403 čís. 1 tr. zák., ačkoliv jde o čin dokonaný. Zmateční stížnosti nelze upříti oprávnění. Podle skutkového stavu přijatého odvolacím soudem padělala obžalovaná Z. K. na směnce podpis Z. S., která jí odepřela podepsati směnku jako ručitelka. Tuto padělanou směnku odevzdala pak M. K., s níž se byla před tím dohodla, že si spolu na směnku opatří zápůjčku 500 Kč, by směnku předložila k eskomptu u filiálky Tatrabanky v Š.
M. K. předložila pak směnku ve zmíněné bance úřednici této banky M. D.; tato však směnku M. K. vrátila s tím, aby podala žádost o směnečnou půjčku a donesla osvědčení od ručitelů, že skutečně za směnku ručí. K eskomptu směnky již nedošlo. Na základě tohoto skutkového stavu kvalifikovaly soudy nižších stolic čin obžalované jen jako pokus zločinu padělání soukromé listiny podle §§ 65, 401, 403 čís. 1 tr. zák., což odůvodňuje rozsudek vrchního soudu tím, že předložením směnky k eskomptu nebylo ještě započato se zpeněžením směnky, neboť to, že obžalovaná M. K. podala, resp. ukázala nevyplněnou směnku M. D., nelze považovati za předložení směnky k likvidaci, ježto jednak M. D. nebyla povolaná předloženou směnku vyplatiti, vlastně ji ani nepřevzala, nýbrž hned vrátila s tím, aby byla podána žádost o půjčku a doneseno osvědčení od ručitelů, tedy že banka směnku nepřevzala a proto že nelze mluviti o předložení směnky k výplatě. Tento názor odvolacího soudu je mylný. Obžalovaná tím, že dala prostřednictvím M. K. padělanou směnku předložiti filiálce Tatrabanky k eskomptu, použila směnky na důkaz směnečnoprávního závazku osob na směnce podepsaných a tím dovršila zločin padělání soukromé listiny podle § 401 tr. zák., kvalifikovaný podle bodu 1 § 403 tr. zák. Okolnost, že se zamýšlený cíl obžalované nezdařil, je nerozhodná, neboť k dokonání zločinu padělání soukromé listiny zákon nevyžaduje, aby cíle, za nímž listina byla předložena, bylo také skutečně dosaženo. Zmateční stížnosti veřejného žalobce bylo proto vyhověno.

Citace:

Čís. 4434. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1933, svazek/ročník 14, s. 154-155.