Čís. 4363.

Trestný pokus podle § 8 a beztrestné přípravy podle § 11 tr. zák. nelze rozeznati podle toho, zda se pachatelovo jednání přiblížilo více či méně k účinku, jehož způsobení tresce zákon jako dokonaný čin trestný (zda jím jest uskutečněn větší či menší počet podmínek tohoto účinku), nýbrž jen podle toho, zda se v pachatelově jednání projevil i pro třetí osoby poznatelně zlý úmysl způsobiti onen účinek.
Jde o trestný pokus krádeže, nikoliv o beztrestné přípravné jednání, stojí-li pachatel v cizím lese za stromem s puškou připravenou k výstřelu.
Ani u hajných myslivosti není zvláštní ochrana §§ 68, 81, 312 tr. zák. závislá na nosení předepsaného služebního šatu neb odznaku; stačí, ví-li pachatel odjinud, že jde o osobu vzatou do přísahy jako hajný myslivosti a ustanovenou ke službě ochrany myslivosti v revíru, v němž se čin stal.
Přísaha a ustanovení pro lesní strážní službu nezahrnuje však v sobě i přísahu a ustanovení pro službu ochrany myslivosti, do jejíhož oboru spadá zabavení a odnětí pušky.
(Rozh. ze dne 30. ledna 1932, Zm I 214/31.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. ledna 1931, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem veřejného násilí podle §§ 81, 82 tr. zák. a přestupkem nedokonané krádeže podle §§ 8, 171, 460 tr. zák., zamítl, pokud čelila proti výroku, jímž byl obžalovaný uznán vinným přestupkem nedokonané krádeže podle §§ 8, 171, 460 tr. zák. Vyhověl jí však, pokud napadla výrok, jímž byl obžalovaný uznán vinným zločinem veřejného násilí podle §§ 81, 82 tr. zák., zrušil rozsudek nalézacího soudu v tomto výroku o vině, jakož i ve výroku o trestu a ve výrocích s tím souvisejících a věc vrátil soudu prvé stolice, by o ní v rozsahu zrušení znovu jednal a rozhodl, — mimo jiné z těchto
důvodů:
Výroku o vině na nedokonané krádeži vytýká stížnost zmatečnost podle čís. 9 písm. a) § 281 tr. ř. proto, že v pouhém postavení se na číhanou (rozuměj s puškou připravenou k výstřelu) bez průkazu konkrétní možnosti ulovení určité zvěře nelze shledati pokus krádeže. Výtku tu lze odkázati na ustálenou v judikatuře zásadu, že trestný pokus podle § 8 a beztrestné přípravy podle § 11 tr. zák. nelze rozeznati podle toho, zda se pachatelovo jednání přiblížilo více či méně k účinku, jehož způsobení tresce zákon jako dokonaný čin trestný (zda jím jest uskutečněn větší či menší počet podmínek tohoto účinku), nýbrž jen podle toho, zda se v jednání pachatelově projevil (neprojevil) i pro třetí osoby poznatelně zlý úmysl způsobiti onen účinek. Po stránce té není však pochybností, že je úmysl, skoliti zvěř a přisvojiti si ji beze svolení majitele myslivosti, naprosto zřejmý, stojí-li někdo — jak o stěžovateli zjištěno — v cizím lese a revíru za stromem s puškou připravenou k výstřelu, třebaže se ještě v dosahu střely neobjevuje zajíc nebo jiná zvěř.
Z vývodů, jimiž napadá stížnost výrok o zločinu § 81 tr. zák., je pochybený poukaz k tomu, že hajný K. neměl ani pušku, ani obvyklý šat, ani odznak hajných. Nehledíc k tomu, že — třeba to rozsudek nezjišťuje — hajný K. dosvědčil, že služební odznak měl, není ani u hajných myslivosti zvláštní ochrana §§ 68, 81, 312 tr. zák. závislá na nosení předepsaného služebního šatu nebo služebního odznaku vzhledem na ustanovení §§ 3 a 4 min. nařízení z 2. ledna 1854, čís. 4. ř. zák., která byla § 8 zákona ze 16. června 1872, čís. 84 ř. zák. zachována v platnosti, takže se k hajným honitby předpis § 2 tohoto zákona nevztahuje (tak i rozhodnutí čís. 3667 víd. úř. sb. a čís. 2529 sb. n. s.). Stačilo by tudíž i v souzené trestní věci zjištění, že stěžovatel odjinud věděl, že svědek K. je ustanoveným a do přísahy vzatým hajným pro ochranu myslivosti v honebním revíru okresního výboru v T. nebo třeba nájemce Viktora G-a, v němž byl stěžovatel svědkem při pytlačení přistižen. Toto vědomí rozsudkem zjištěno není, jak stížnost právem namítá vývody, že stěžovatel znal sice K-a jako hajného, avšak nikoliv hajného myslivosti, nýbrž lesního hajného okresu V-ského a že mu nebylo známo, že je hajným u nájemce honitby Viktora G-a. Rozhodovací důvody vyslovují sice povšechně, že stěžovatel znal svědka K-a jako přísežného hajného. Než rozsah tohoto subjektivního zjištění nemůže býti větší než rozsah příslušného zjištění objektivního, a po této stránce zjišťuje rozsudek jen, že je v dotčeném lese ustanoven přísežným lesním hajným K., že K. byl v rozhodné době přísežným hajným a vykonával tehdy lesní strážní službu v revíru G-ově; i jinak mluví rozsudek o K-ovi jen jako o hajném lesním, a dokonce je ve spisech jen zaznamenáno, že se čte dekret ... o jmenování K-a přísežným lesním hajným a potvrzení lesní správy v Ž. Přísaha a ustanovení pro lesní strážní službu nezahrnuje však v sobě i přísahu a ustanovení pro službu na ochranu myslivosti (srovnej § 1 min. nařízení z 2. ledna 1854, čís. 4 ř. zák.); zabavení a odnětí pušky spadá sice do oboru působnosti hajných myslivosti (srovnej §§ 5 a 6 zákona ze 16. června 1872, čís. 84 ř. zák. a § 42 čís. 4 zákona z 1. června 1866, čís. 49 z. zák. pro Čechy), nikoliv i hajných lesních, ana puška není ani z věcí uvedených v §§ 55 —58 lesního zákona z 3. prosince 1852, čís. 250 ř. zák., ani předmětem určeným k páchání trestných činů na lesním majetku po rozumu §§ 5, 6 zákona z 16. června 1872, čís. 84 ř. zák. Pro nedostatek zjištění, že svědek K. byl vzat do přísahy též jako hajný myslivosti a ustanoven okresním výborem v T. nebo třeba nájemcem G-em ke službě na ochranu myslivosti v revíru, jehož částí je dotčený les, a že o tom všem stěžovatel věděl, není tím, co rozsudek zjišťuje, splněna skutková podstata zločinu § 81 tr. zák. ani po stránce objektivní, tím méně po stránce subjektivní, takže bylo část výroku o vině hledící k tomuto zločinu z důvodu čís. 9 písm. a) (po případě 10) § 281 zrušiti, aniž třeba zabývati se s ostatními vývody stížnosti.

Citace:

Čís. 4363. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1933, svazek/ročník 14, s. 39-41.