Čís. 4439.

Zákonným článkem XL:1914 jsou chráněny úřady a jejich orgány, článek 3 zák. čís. 125/27 Sb. z. a n. chrání veřejný pořádek a mravnost.
(Rozh. z 8. července 1932, Zm IV 200/32.)
Obžaloba kladla obžalovanému V. S. za vinu přečin násilí proti úřednímu orgánu § 4 odst. 2. zák. čl. XL:1914. Obžalovaný se dopustil činu tím, že dne 21. srpna 1930 v Mukačevě mimo případ shluknutí překážel kontrolorovi lichevního úřadu J. K., dostavivšímu se do jeho krámu s vyzváním, aby vyložil v krámě ceník masa, násilím ve výkonu jeho povolání, který byl po právu, tím, že ho uchopil za ramena, vytlačil z krámu a hrubě mu při tom nadával. Soud první stolice zprostil obžalovaného podle § 326 č. 1 tr. ř. z obžaloby z důvodu, že obžalovaný byl pro trestný čin v žalobě označený již potrestán rozsudkem policejního komisařství v Mukačevě. Odvolací soud zrušil k odvolání veřejného žalobce rozsudek soudu první stolice pro zmatečnost podle § 385 č. 1 c) tr. ř. a uznal obžalovaného vinným podle obžaloby.
Nejvyšší soud, zamítnuv a odmítnuv zmateční stížnost obžalovaného, uvedl mezi jiným
v důvodech:
Stěžovatel namítá, že byl pro čin, jímž ho vrchní soud uznal vinným, již odsouzen policejním komisařstvím v Mukačevě a že rozsudek vrchního soudu je proto zmatečný podle č. 1 c) § 385 tr. ř., poněvadž nelze obžalovaného pro týž čin dvakráte odsouditi a potrestati. Zmateční stížnost není oprávněna. Obžalovaný byl rozsudkem policejního komisařství v Mukačevě z 12. listopadu 1931 odsouzen pro přestupek podle 1. hlavy čl. 3. zák. čís. 125/1927 Sb. z. a n. o organisaci politické správy, který podle tohoto rozsudku spáchal tím, že se dne 21. srpna 1930 při revisi cen masa v jeho obchodě v Mukačevě choval k úředníku lichevního úřadu, který se řádně legitimoval, hrubě a hrozil mu slovy: »Az uzsora hivatal menjen az anya picsájába és maga is, én magának adok, én még magának tartozom« a pod. a pak ho chytil za ramena a vyhodil z obchodu na ulici, při čemž ještě na ulici vykřikoval různé nadávky. Podle cit. zák. ustanovení mohou politické úřady ukládati tresty v 1. odst. čl. 3. cit. zákona uvedené — bez újmy soudního stíhání — na všeliké nepřístojné jednání nebo chování na místech veřejných nebo veřejně přístupných, kterým se ruší nebo ohrožuje veřejný pořádek, klid a bezpečnost, dobrý mrav nebo slušnost nebo se vzbuzuje veřejné pohoršení. Již z citace tohoto zák. ustanovení, jakož i z obsahu výroku policejního rozsudku, že se obžalovaný ve svém veřejném obchodě choval k úředníku lichevního úřadu hrubě, vyhodil ho na ulici a tam mu nadával, plyne, že obžalovaný byl odsouzen policejním komisařstvím pro nepřístojné chování a jednání na veřejném místě, kterým rušil veřejný pořádek, nikoliv však proto, že překážel násilím veřejnému orgánu ve výkonu jeho povolání. Nehledě k výslovnému ustanovení čl. 3. cit. zákona, že politické úřady mohou ukládati tresty na takové nepřístojnosti bez újmy soudního stíhání, vyplývá z ustanovení v úvahu tu přicházejících, že článkem 3. zák. č. 125/1927 Sb. z. a n. je chráněn veřejný pořádek a mravnost a zák. článkem XL:1914 jsou chráněny úřady a jejich orgány, že tedy cit. zák. ustanovení chrání různé právní statky různými předpisy, při čemž skutková povaha správního přestupku nevyčerpává skutkovou povahu soudy stíhaného přečinu. Vrchní soud tedy nezavinil vytýkaný zmatek, odsoudiv obžalovaného pro přečin podle § 4 odst. 2 zák. čl. XL:1914.

Citace:

Čís. 4439. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1933, svazek/ročník 14, s. 160-161.