Dodatek.

Rozhodnutí nejvyššího soudu jako kárného soudu odvolacího v kárných věcech soudců, advokátů a notářů.

Čís. 142 dis.

»Trestním soudním vyšetřováním« (strafgerichtliche Untersuchung) ve smyslu § 17 kárného statutu advok. jest rozuměti každé trestní řízení od jeho počátku až do pravoplatného skončení, nikoliv jen přípravné vyšetřování podle desáté hlavy trestního řádu.
Jest proto opatření zastavením výkonu advokacie podle § 17 statutu přípustné i za přípravného vyhledávání právě tak jako bylo-li přípravné vyšetřování ukončeno a na obviněného podána obžaloba.
(Rozh. ze dne 17. února 1932, Ds I 6/32.)
Nejvyšší soud jako soud odvolací v kárných věcech advokátů a kandidátů advokacie nevyhověl v neveřejném zasedání, slyšev generálního prokurátora, stížnosti obviněného do usnesení kárné rady advokátní komory v Praze ze dne 21. prosince 1931, jimž mu byl podle § 17 kárného statutu zastaven výkon advokacie až do pravoplatného skončení trestního řízení proti němu zahájeného.
Odůvodnění:
Stížnosti nelze přiznati oprávněnost. Učiniti opatření zastavením výkonu advokacie podle § 17 kárného statutu jest kárná rada oprávněna za těchto předpokladů: 1. že bylo proti advokátovi zahájeno trestní soudní vyšetřování nebo že naň byla uvalena vyšetřovací vazba, a 2. že jde o nutný případ. Účelem tohoto opatření jest předběžná a dočasná ochrana proti újmám, jež hrozí zájmům advokátního stavu a zájmům klientů z toho, že advokát dal dojiti až k tomu, že bylo proti němu zahájeno trestní řízení. »Trestním soudním vyšetřováním« (strafgerichtliche Untersuchung) ve smyslu § 17 kárného statutu jest rozuměti každé trestní řízení od jeho počátku až do pravoplatného skončení, nikoliv jen přípravné vyšetřování podle desáté hlavy trestního řádu, jak se domnívá stěžovatel. Není přece'myslitelné, že by opatření podle § 17 kárného statutu bylo přípustné jen po dobu, co je trestní řízení v období přípravného vyšetřování, že by však bylo vyloučeno, bylo-li přípravné vyšetřování ukončeno a na obviněného podána obžaloba. Kárný statut ze dne 1. dubna 1872, čís. 40 ř. zák. byl ostatně vydán dříve, než trestní řád ze dne 23. května 1873, čís. 119 ř. zák., takže ani nemohl míti na zřeteli předpisy §§ 91 a násl. tr. ř. o přípravném vyšetřování. Proti stěžovateli bylo na návrh státního zastupitelství ze dne 30. března 1931 zahájeno’přípravné vyhledávání za účelem zjištění skutkové podstaty trestného činu. Toto přípravné vyhledávání, jež vede krajský soud, není dosud ukončeno a z trestních spisů, do nichž nejvyšší soud nahlédl, najmě z návrhu státního zastupitelství na doplnění ze dne 26. listopadu 1931 jest patrné, že se vyhledávání vede proti obviněnému pro zločin zpronevěry. První předpoklad pro opatření podle § 17 kárného statutu je tudíž splněn. Jest ještě přezkoumati, zda jde o případ nutný, to jest, zda vyžadují okolnosti případu rychlého zakročení na ochranu zájmů advokátského stavu a klientů. Toto posouzení jest věcí volné úvahy. Nejvyšší soud, přihlédnuv ke zjištěné skutečnosti, že obviněný byl již kárně potrestán právě proto, že zadržoval svým klientům vydobyté a svěřené peníze, a uváživ, že přes to dal zase dojiti až k tomu, že bylo proti němu na základě trestních oznámení zahájeno pro podobná jednání trestní řízení pro zpronevěru, schvaluje názor kárné rady, že tu jde o případ, který nutně vyžadoval ochranného opatření podle § 17 kárného statutu. Pokud se stěžovatel obírá ve stížnosti podstatou trestních případů, jež jsou předmětem neukončeného přípravného vyhledávání, pokud dále líčí své majetkové poměry a pokud tvrdí, že jeho finanční rovnováha byla porušena příliš horlivým vymáháním státních daní a poplatků, není třeba s jeho vývody se blíže obírati, protože nemají význam pro rozhodnutí, zda bylo napadené usnesení kárné rady vydáno za zákonných předpokladů. Stížnosti bylo proto odepříti úspěch.

Citace:

čís. 142 dis.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1933, svazek/ročník 14, s. 403-404.