Čís. 4444.

Vazba jest nezaviněná ve smyslu § 94 tr. zák., nepodnikl-li pachatel až na to, že spáchal trestný čin, nic, co ospravedlňovalo její uvalení.
(Rozh. z 24. srpna 1932, Zm IV 358/32.)
Nejvyšší soud přezkoumal trestní věc proti R. P., obžalovanému pro zločin podle § 462 tr. zák. a j., a na základě veřejného líčení o zmateční stížnosti veřejného žalobce vynesl rozsudek, jímž zmateční stížnosti veřejného žalobce, založené na § 385 čís. 2 tr. ř., vyhověl, rozsudky obou soudů nižších stolic zrušil ve výroku, jímž obžalovanému R. P. byla do trestu započtena vyšetřovací vazba od 10. prosince 1930 do 15. února 1932, a vyslovil, že se obžalovanému R. P. tato vazba do trestu nezapočítává.
Důvody:
Proti rozsudku soudu odvolacího ohlásil a provedl veřejný žalobce zmateční stížnost podle § 385 čís. 2 a 3 tr. ř. Poněvadž generální prokurátor vzal zmateční stížnost, založenou na § 385 čís. 3 tr. ř., zpět, byla přezkoumána zmateční stížnost jen pokud z důvodu zmatečnosti podle § 385 čís. 2 tr. ř. napadá rozsudek odvolacího soudu pro započtení do trestu vazby vyšetřovací, kterou obžalovaný vytrpěl do vynesení rozsudku soudu prvé stolice. Zmateční stížnosti jest přiznati oprávnění. Obžalovaný, jakmile byly prozrazeny jeho trestné činy, uprchl do Polska, byl v Krakově dne 1. září 1930 zatčen a po provedeném řízení o vydání dopraven do věznice krajského soudu v Levoči, kde na něho byla uvalena vyšetřovací vazba, která trvala až do vynesení rozsudku soudu prvé stolice. Soud odvolací odůvodnil započtení této vazby do trestu úvahou, že jde o těžké trestné činy, že vyšetřovací vazba byla nařízena i podle § 141 čís. 2 tr. ř., tedy z důvodu, který jest podkladem započtení vyšetřovací vazby. Názor tento příčí se ustanovení § 94 tr. zák. v doslovu zák. č. 1/20, podle něhož jest vazbu započísti jen, když ji odsouzený nezavinil. Nezaviněnou jest vazba, když pachatel až na to, že spáchal trestný čin, nepodnikl nic, co ospravedlňovalo uvalení vazby. V souzeném případě obžalovaný po spáchání a prozrazení činu uprchl do ciziny, předsevzal tedy čin, který sám o sobě jest podle § 141 čís. 2 tr. ř. důvodem pro uvalení vyšetřovací vazby. Podle stálé praxe nejvyššího soudu nelze vyšetřovací vazbu, kterou obžalovaný zavinil útěkem, do trestu započítati. Okolnost, že mimo důvod naznačený byla vyšetřovací vazba uvalena i z důvodu jiného, nemá významu. Pokud tedy za tohoto stavu věci obžalovanému byla do trestu vyšetřovací vazba započítána, byl zaviněn zmatek podle § 385 čis. 2 tr. ř. Bylo tudíž zmateční stížnosti veřejného žalobce vyhověno.

Citace:

Čís. 4444. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1933, svazek/ročník 14, s. 167-168.