Č. 12075.
Cesty. — Stavební právo (Morava): Předpis § 7 odst 2 siln. řádu mor. (zák. č. 5/1875 z. z. mor.) o přístavbách a přestavbách při veř. neerárních silnicích nedopadá na opravy tyčkových plotů.
(Nález ze dne 11. října 1935 č. 18590/35.)
Věc: Bohumil L. v N. (adv. Dr. Josef Šebor z Prahy) proti zemskému úřadu v Brně o přestupek silničního řádu.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nálezem okr. úřadu v Novém Městě na Mor. ze 6. října 1932 byl st-l potrestán pro přestupek § 7 odst. 2 zák. č. 5/1875 z. z. mor., jehož se dopustil tím, že dne 5. dubna 1932 provedl přestavbu tyčkové ohrady u své zahrady, která se rozprostírá vedle hrany silničního příkopu okresní silnice N.—M-, aniž k tomu měl zvláštní povolení výjimky od stav. úřadu. Odvolání st-lovo bylo nař. rozhodnutím zamítnuto s odůvodněním, že i pouhá obnova plotu se pokládá za přestavbu ve smyslu § 7 odst. 2 siln. řádu a že je tedy k ní třeba povolení odchylky od ustanovení § 46 mor. stav. řádu, kterého však st-l neměl.
Stížnost je v zásadě vybudována na právním názoru, že povinnost, stanovená v § 7 mor. siln. řádu, zachovati při stavbách určitou vzdálenost od hrany veřejné silnice, nevzniká, jestliže se opravuje plot již dříve postavený, takže pak není ani povinnosti vymoci si povolení od příslušného úřadu k tomu, aby příslušná vzdálenost plotu od hrany silnice nemusela býti zachována.
Nss uvažoval o věci takto:
Paragraf 7 odst. 1 řádu silniční policie pro veřejné neerární silnice (zák. č. 5/1875 z. z. mor.) odkazuje stran otázky, jak daleko od veřejných silnic se mají stavěti nové budovy, na ustanovení § 64 stav. řádu pro Mor. (zák. č. 1/1870 z. z. mor.). Ve druhém odstavci cit. § 7 řádu siln. policie se pak ustanovuje, že vzdálenost od hrany silnice, nařízená ve stav. řádě, má se zachovati také tehdy, když se něco přestavuje nebo přistavuje, dále když se staví zdi druhu jakéhokoliv. Další (třetí) odstavec § 7 má předpisy o hostincích a průmyslových závodech, načež čtvrtý odstavec stanoví, že vzdálenost plotů neb ohrad křovinových, jež mají býti zřízeny podél silnice, od kraje silnice má býti určena zvláštní komisí. V předposledním odstavci cit. § 7 je konečně obsažena disposice, že takové ploty a ohrady již existující, které jsou od silnice příliš málo vzdáleny, mají se vyvlastněním podle možnosti odstraniti, pokud jsou silnici zřejmě na újmu.
V případě st-lově jde nesporně nikoli o zřízení nového plotu, nýbrž o práce na tyčkovém plotě již existujícím. Žal. úřad vychází z názoru, že na podobné práce, jsou-li přestavbou, dopadá předpis § 7 odst. 2 řádu silniční policie, než nss musel dáti za pravdu st-li, který to popírá.
Z § 7 zák. vyplývá zřejmě, že jeho odstavec 2 se vůbec nevztahuje na ploty podobného druhu, o jaký tu jde (tyčkový plot). To vysvítá již z toho, že v tomto ustanovení je obsažen positivní předpis jen o určité kategorii hražení, t. j. o zdech. Pojem »přestavby« a »přístavby« tu má pak identický význam jako ve stav. řádě, t. j. jím rozumějí se stavební úpravy na staveních čili budovách (sr. Boh. A 4218/23). Nedopadá tedy ustanovení § 7 odst. 2 zák., o něž se žal. úřad ve svém rozhodnutí opřel, vůbec na st-lův případ, ve kterém nesporně šlo o práce na tyčkovém plotě a nikoli o přestavbu budovy. Pro ploty (na rozdíl od zdí) obsahuje pak zák. v § 7 odst. 4 a 5 samostatná ustanovení, jichž obsah ukazuje, že zákon čelí jedině k tomu, aby při takovýchto plotech byla dodržena určitá vzdálenost od kraje silnice. Z toho plyne, že povinnost žádati o určení vzdálenosti od kraje silnice má jedině ten, kdo hodlá zříditi plot nový, kdežto při pouhé opravě plotu již existujícího, při níž se na vzdálenosti té nic nemění, není nijakého důvodu pro to, aby vzdálenost ta byla znovu určována. Pak ovšem neexistuje ani povinnost žádati o takovéto určení, a nelze mluviti ani o trestném opomenutí této domnělé povinnosti.
Z toho, co bylo uvedeno, vyplývá, že žal. úřad neprávem potrestal st-le pro zanedbání povinnosti, kterou mu zákon vůbec neukládá.