Č. 12113.

Živnostenské právo: Nejde o »vyhledávání objednávek na zboží u osob, které ho pro svoji živnost nepotřebuji,« přijímá-li živnost- ník mimo stanoviště svého podniku v hotelovém pokoji, třeba na základě insertu, obejdnávky od osob, které jej v hotelu navštíví.
(Nález ze dne 5. listopadu 1935 č. 19244/35.)
Věc: Antonín F. v L. proti zemskému úřadu v Praze o přestupek živn. řádu.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Trestním nálezem okr. úřadu ve Frýdlante ze 13. května 1932 byl st-l uznán vinným přestupkem § 59 živn. řádu, jehož se dopustil tím, že dne 25. června 1931 vyhledával ve F. objednávky na kýlové pasy a gumové punčochy u osob soukromých bez předchozího písemného vyzvání. Odsouzen byl podle § 132 d) živn. ř. k pokutě 50 Kč, po případě do vězení na 5 dnů.
Odvolání proti tomu podanému nebylo nař. rozhodnutím vyhověno, a to z důvodu, že skutková podstata přestupku st-li za vinu kladeného je prokázána seznáním stráže a vlastním doznáním strany. K námitkám odvolání bylo podotknuto toto: »Způsob, jakým strana uvedeného dne objednávky vyhledávala, odporuje předpisu § 59 živn. řádu, poněvadž objednávky byly vyhledávány bez předchozího písemného vyzvání u osob, které takového zboží ve své živnosti nepotřebují. Okolnost, že se tak dělo v hotelu, nemůže na věci ničeho měniti, protože právě z toho jest patrno, že strana předem musela interesenty vyzvati sama (ať inserátem či jiným způsobem), aby přišli oni k ní, místo jediného správného postupu, dle něhož měla strana býti vyzvána, aby přišla k zájemníkům.«
Stížnost na toto rozhodnutí podaná namítá v podstatě, že tu vůbec není skutkové podstaty § 59 živn. ř., neboť st-l nevyhledával objednávky na zboží u zájemců v jejich bytech a ani jim zboží osobně nenabízel, nýbrž oznamoval inseráty v periodických časopisech, kdy přijede do určitého města, v kterém hotelu bude ubytován a kdy s ním bude lze mluviti; zájemci sami musili ho vyhledati v hotelu v dočasném místě pobytu a zboží si u něho objednati.
O této stížnosti uvažoval nss takto:
Podle § 59 odst. 2 živn. ř. ve znění zák. z 25. února 1902 č. 49 ř. z. jest vyhledávání objednávek na zboží u osob, které ho pro svoji živnost nepotřebují, živnostníkům dovoleno mimo stanoviště toliko v jednotlivých případech na výslovné písemné vyzvání, které má zníti na určité zboží a svědčiti majiteli živnosti.
Skutkovou podstatu přestupku tohoto předpisu spatřoval žal. úřad v tom, že st-l vyhledával objednávky na zboží své živnosti (kýlní pasy a gumové punčochy) u osob soukromých (t. j. osob, které zboží toho ve své živnosti nepotřebovaly), ač jej osoby ty k tomu předem písemně nevyzvaly.
Kdyby bylo zjištěno, že st-l skutečně soukromé osoby bez předchozího písemného vyzvání vyhledával, aby takto získal objednávky na zboží své živnosti, byl by se zajisté dopustil přestupku § 59 odst. 2 živn. ř. Leč st-l popíral v řízení správním a popírá i ve stížnosti, že by byl soukromé osoby navštěvoval a takto u nich objednávky vyhledával, a tvrdil, že navštěvuje určitá místa mimo své stanoviště, najímá si pokoj v hotelu, tam předměty své výroby vystavuje, předvádí a objednávky od osob, které jej v hotelu vyhledaly, přijímá. S touto obhajobou souhlasí i výsledek konaného šetření, jímž bylo zjištěno, že syn st-lův dne 25. června 1931 po celý den přijímal objednávky a míry na kýlní pasy v hotelu od zákazníků, kteří na inserát uveřejněný v místním časopise v dosti velkém počtu do hotelu k němu přicházeli.
Ale pak nevyhledával st-l za řečeným účelem soukromé osoby a chybí tu podstatný znak skutkové podstaty přestupku st-li za vinu kladeného, t. j. vyhledávání objednávek u jednotlivých soukromých osob čili navštěvování těchto osob za tím účelem, aby u nich získal objednávku.
Nař. rozhodnutí, jež jest vybudováno na nesprávném výkladu § 59 odst. 2 živn. ř., bylo proto zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 12113.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/2, s. 435-437.