Č. 12122

Obecní poplatky. — Domovské právo: I. Pravidlo § 2 o. z. o., že se nikdo nemůže omlouvati neznalostí zákona řádné vyhlášeného, platí nejen o zákonech formálních, ale též o pravidlech o vybírání obecních dávek a poplatků. — II. Nárok na vrácení zaplaceného poplatku za příslib dom. práva, nedojde-li k udělení státního občanství.
(Nález ze dne 7. listopadu 1935 č. 19275/35.)
Věc: Alex F. ve Vídni (adv. Dr. Arnošt Arnošt z Prahy) proti okresnímu úřadu v Uh. Hradišti o vrácení poplatku za přislíbení domovského práva.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Městské zastupitelstvo v B. přislíbilo usnesením z 26. června 1931 st-li domovské právo v obci pro případ nabytí čsl. státního občanství s podmínkou, že složí do obecní pokladny 10000.— Kč jako poplatek za přislíbení domov, práva, což on učinil.
Když st-li nebylo čsl. státní občanství uděleno, domáhal se tento žádostí z 11. června 1932 vrácení zaplaceného poplatku s příslušnými 6%ními úroky. Žádost tu zamítla měst. rada v B. výměrem ze 3. srpna 1932 jako opožděně podanou s poukazem na § 5 odst. II schválených pravidel o vybírání poplatků za dobrovolné propůjčení nebo dobrovolné přislíbení práva domovského. Odvolání proti tomuto výměru zamítlo měst. zastupitelstvo ve schůzi konané dne 11. října 1932 z důvodů měst. rady, poněvadž obec se opírá o znění schválených pravidel a podle nich postupovala a postupuje. Nař. rozhodnutím žal. úřad nevyhověl dalšímu odvolání z důvodů napadeného rozhodnutí 1. a 2. instance a z dalších důvodů vlastních.
O stížnosti uvážil nss toto:
St-l namítal ve svém odvolání, že ho měst. úřad v B. ve svém výměru o přislíbení domovského práva nepoučil o právních následcích pro případ, že by mu státní občanství uděleno nebylo. Žal. úřad vyslovil v nař. rozhodnutí, že pravidla o vybírání poplatku byla v B. veřejně vyhlášena dne 13. září 1929, a neznalost právních předpisů, v nich obsažených, st-le proto neomlouvá. Bylo jeho věcí, aby si znalost jich opatřil. St-l namítá nyní ve stížnosti, že, i když je nepochybné, že neznalost zákona neomlouvá, považuje s druhé strany za stejně nepochybné, že vyhláška o pravidlech pro vybírání dávek nemůže býti stavěna na roven zákonu a nemůže býti žádáno na jednotlivci, zejména když se jedná o osobu žijící v cizině, aby znala každé nařízení, jež ta která obec vydala třeba i před několika lety, jak tomu je v daném případě.
Nss nemohl dáti stížnosti za pravdu.
Městská rada v B. předepsala st-li poplatek 10000.— Kč za příslib domov, práva podle pravidel o vybírání poplatků za dobrovolné propůjčení nebo za dobrovolné přislíbení práva domovského, která byla schválena zem. výborem v Brně na základě § 43 odst. 3 zák. č. 329/ 1921 Sb. výnosem ze 13. srpna 1929, a vyhláškou ze 13. září 1929 veřejně po 14 dnů vyvěšena. Zásada § 2 o. z. o., že nikdo nemůže se omlouvati neznalostí zák. řádně vyhlášeného, neplatí jen o zákonech formálních, nýbrž o každé právní normě. Právní normou jsou i pravidla dávková. Publikaci takových pravidel upravuje § 43 zák. č. 329/21 Sb. Že pravidla o poplatku za domovské právo byla v daném případě řádně podle § 43 vyhlášena, stížnost nepopírá. Pak nemůže s úspěchem namítati, že st-li byla neznáma.
St-l vytýká pak nař. rozhodnutí vadu řízení, poněvadž se mu u příležitosti uložení poplatku za přislíbení domovské příslušnosti současně nedostalo poučení o preklusivní lhůtě pro žádost o jeho vrácení, když by příslib, za nějž poplatek byl požadován, stal se bezpředmětným. Ani bito námitku neuznal nss důvodnou. Dávková pravidla sama nepředpisují, že by strana měla býti poučena o preklusivních následcích nezachování lhůty, stanovené pro žádost za vrácení poplatku. Pokud st-l snad má na mysli předpisy zák. č. 55/14 z. z. mor., jest na omylu, neboť tento zákon upravuje jen poučení o opravných prostředcích, a tedy na daný případ nedopadá.
Pokud st-l posléze namítá, že město B. se poplatkem za příslib domovského práva bezdůvodně obohatilo, je námitka tato bezdůvodná, ježto poplatek podle pravidel se vybírá za příslib domovského práva, který se v daném případě také stal. Vrácení poplatku za dobrovolný příslib práva domovského, nebylo-li žadateli přiznáno státní občanství republiky čsl., jest pak podmíněno podle § 5 cit. pravidel včasným podáním žádosti, tato podmínka však zde splněna nebyla. Nelze tedy o bezdůvodném obohacení obce mluviti.

Citace:

Č. 12122.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/2, s. 452-453.