č. 12157.

Učitelstvo. — Řízení správní: Podacím místem pro žádosti za odškodné za cestu ke zkoušce učitelské způsobilosti pro školy obecné (usnesení vlády z 6. dubna 1922) jest vzhledem k ustanovení § 26 vlád. nař. č. 162/1928 Sb. okresní školní výbor.
(Nález ze dne 21. listopadu 1936 č. 19714/35.)
Věc: Alfred Sch. v S. (adv. Dr. Bedřich Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a nár. osvěty o cestovné.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad odvolání st-le, výpomocného učitele v S., podané proti výměru zšr-y v Brně z 11. ledna 1933, kterým nebyl mu přiznán nárok na odškodné za cestu do B., podniknutou za účelem vykonání zkoušky učitelské způsobilosti ve dnech od 21. do 24. listopadu 1932. V důvodech uvedeno, že účet cestovní byl podán u ošv-u v Š. až dne 10. prosince 1932, tedy po uplynutí lhůty 14 dnů stanovené usnesením vlády ze 6. dubna 1922 (výnos min. škol. ze 14. června 1922 č. 2140 pres., Věstník roč. IV. str. 406).
O stížnosti této uvážil nss toto:
Stížnosti je dáti za pravdu, že obsah usnesení vlády ze 6. dubna 1922 o úpravě otázky odškodného za cestu vykonanou za účelem výkonu učitelské zkoušky způsobilosti, neposkytuje dostatečného podkladu pro názor, že jest cestovní účty podávati do 14 dnů po vykonané zkoušce u ošv-u a že proto po této stránce žal. úřad se mylně dovolal usnesení toho. Leč přes to nemohl soud uznati, že by nař. rozhodnutí nebylo ve shodě s platným právem, posuzuje-li se zákonitost jeho s hlediska § 26 vlád. nař. č. 162/1928 Sb., jehož se stížnost dovolala.
Podle tohoto ustanovení má učitel podávati všechny žádosti, rozklady a stížnosti ve věcech služebních nebo osobních, které se dotýkají služebního poměru, zpravidla služebně, vždy však výhradně u úřadů služebně nadřízených. Tato podání mají býti bez prodlení poslána úřadu, povolanému k úřednímu řízení, který podle potřeby vyšetří skutkovou podstatu a učiní vhodná opatření. Podle znění tohoto ustanovení je tedy místem podacím pro žádosti . . . osob učitelských výhradně úřad té které osobě učitelské služebně nadřízený. Předpis ten zní zcela všeobecně a sluší proto použiti ho i při podávání žádosti za přiznání odškodnění ve smyslu vlád. usnesení z 6. dubna 1922. Na tom nemůže nic změniti ani skutečnost, že se st-l řídil při podávání účtu — jak patrno i z obsahu stížnosti — patrně zněním německého textu § 26 odst. 1 služ. pragm. učit., který uvádí, »že má učitel podávati všechny žádosti výhradně u svých představených.« Toto znění nekryje se sice s českým textem cit. místa vlád. nař. č. 162/1928 Sb., podle něhož jsou podacím místem »úřady služebně nadřízené« a ne »představení učitele«. Ježto však podle § 3 odst. 2 zák. č. 139/1919 Sb. ve znění zák. č. 500/1921 Sb. o vyhlašování zákonů a nařízení je toliko české neb slovenské znění právních ustanovení uveřejněných ve Sb. z. a n. zněním původním a tedy autentickým, nemůže st-l z uvedené textové nesrovnalosti § 26 služ. pragm. učit. nic pro sebe vytěžiti. Bylo tedy podati i žádost st-lovu za odškodné z důvodu cesty ke zkoušce učit. způsobilosti u úřadu st-li služebně nadřízeného.
Podle § 150 cit. služ. pragm. rozumí se u učitelů a ředitelů škol, náležejících do působnosti okresních školních úřadů, úřadem učiteli služebně přímo, tedy v I. stolici nadřízeným tyto školní úřady. Není pochyby o tom, že obecná škola v S. jest školou náležející do působnosti okr. škol. úřadu, a to ošv-u v š. Měla tedy žádost st-le jako učitele školy té za přiznání odškodného, resp. cestovní účet jeho, býti podána u tohoto úřadu do 14 dnů po vykonání zkoušky učit. způsobilosti. St-l podal však cestovní účet, jak nesporno, u správce školy (představeného — § 151 učit. pragm.), tedy sice cestou služební dne 6. prosince 1932, účet tento došel však, jak rovněž nesporno, k ošv-u v Š., tedy k úřadu st-li — učiteli obecné školy — služebně nadřízenému až dne 10. prosince 1932. Ježto lhůta k podání účtu počala běžeti dne 25. listopadu 1932, byl účet ten podán, podle toho, co předesláno, po uplynutí 14 dní po vykonání zkoušky učit. způsobilosti. Nelze proto důvodně tvrditi, že by závěr žal. úřadu o opožděném uplatnění nároku na náhradu za cestu ke zkoušce té odporoval platnému právu.

Citace:

č. 12157. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/2, s. 560-562.