Č. 12074.
Stavební právo (Čechy): Vlastník neparcelovaného pozemku, který z něho dílce odprodal, může býti uznán povinným, aby si vymohl dodatečně parcelační povolení pro celý původní pozemek.
(Nález ze dne 11. října 1935 č. 18589/35.)
Prejudikatura: Boh. A 10018/32.
Věc: Josefa Č. v M. proti zemskému úřadu v Praze o příkaz na předložení parcelačního plánu.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost Důvody: Výměrem obecní rady v M. ze 14. ledna 1931 byla st-lka vyzvána vzhledem k tomu, že nepředložila parcelačního plánu na odprodané části pozemku v katastru obecním, aby předložila rozdělovači plán na veškeré odprodané části pozemku, jak k tomu byla podle §§ 10 a 11 stav. řádu pro Čechy povinna. Tento příkaz byl v cestě instanční nař. rozhodnutím potvrzen.
Spor, který stížnost, proti tomuto rozhodnutí podaná, vznáší před nss, soustřeďuje se na otázku, zda může vlastník pozemku, který jej soukromoprávními disposicemi rozdělil na jednotlivé dílce, být i uznán povinným, aby si dodatečně pro původní pozemek vymohl povolení parcelační. St-lka to popírá, vycházejíc z názoru, že stav. úřad může požadovati podání žádosti o parcelaci jedině od toho, kdo se uchází o stavební povolení, nikoli však od toho, jemuž původní (reálně nerozdělený; pozemek vlastnicky náležel.
Než nss musel uznati, že základní právní názor žal. úřadu je ve shodě se zákonem. Nař. rozhodnutí je zřejmě vybudováno na nál. Boh. A 10018/32, jehož vývody i slovně sleduje. V tomto nálezu došel pak nss podrobným rozborem § 10 stav. řádu pro Čechy k právnímu názoru, že v případě, kdy došlo k rozdělení pozemku za účelem zastavění jeho jednotlivých dílců, nemůže vlastník původního pozemku, který soukromoprávními akty zcizovacími rozdělení takové provedl, důvodně vzpírati se povinnosti vymoci si alespoň dodatečně stavebně-právní povolení parcelační.
Jde tedy o to, zda žal. úřad právem mohl usoudit i na to, že v případě st-lčině šlo o rozdělení pozemku za účelem zastavění jeho jednotlivých dílců, neboť jedině tehdy, mají-li rozdělením pozemku vzniknouti staveniště, dopadá na majitele pozemku povinnost, založená na § 10 stav. řádu. Nař. rozhodnutí vychází ze skutečnosti, že vlastník jednoho dílce, odprodaného z původního pozemku, podal žádost o stavební povolení. Stížnost tuto skutečnost nepopírá, ani nenamítá, že by zmíněná skutečnost neopravňovala žal. úřad dospěti k závěru, že pozemek st-lčin byl rozdělován za účelem stav. využití. Ale pak žal. úřad právem uznal st-lku povinnou, aby si vymohla pro původní pozemek povolení parcelační. Okolnost, že vlastník (nerozděleného) pozemku sám o stav. povolení nežádal, je nerozhodná, neboť povinnost z § 10 stav. řádu postihuje ho vždy, když kdokoli, jak správně praví nař. rozhodnutí, se uchází o stav. povolení na některém dílci, vzniklém z původního pozemku.
Vzhledem k právnímu názoru, výše zaujatému, není možno uznati důvodnou námitku stížnosti, jež dovozuje, že st-lka není legitimována žádati za parcelaci pozemku, který jí již nenáleží, a to proto, že povinnost vymoci si parcelační povolení dodatečně postihuje právě původního majitele pozemku a přesouvati tuto povinnost, plynoucí ze stav. řádu, na nabyvatele jednotlivého dílce původního pozemku je již proto nepřípustné, že nikoli tento, nýbrž právě majitel nerozděleného pozemku je původcem rozdělení, kterého zákon chce postihnouti.
Stejně bezdůvodnou je i další námitka stížnosti, dovozující, že st-lka nemá vůbec možnosti — nejsouc již majitelkou jednotlivých dílců — povinnosti jí uložené vyhověti, takže nař. rozhodnutí porušuje zákon, ukládá-li st-lce povinnost neproveditelnou. Nss nemohl uznati, že by splnění povinnosti, st-lce uložené, bylo absolutně nemožné. Je věcí st-lky, aby se postarala o vhodné prostředky, jimiž ji bude umožněno příkazu jí uloženému vyhověti. Shledává-li st-lka konkrétně nemožnost plnění v tom, že nemůže — nejsouc již vlastnicí pozemků — na pozemky vstupovali a vykonati potřebná jejich zaměření, sluší upozorniti, že za účelem sdělání parcelačního plánu není ani třeba na pozemky vstupovati, neboť plán lze sestaviti i na základě katastrální mapy.