Č. 12087.
Zaměstnanci veřejní. — Samospráva obecní: 1. »Služebními požitky« ve smyslu § 3 zák. č. 495/21 a § 19 zák. č. 394/ 22 rozumějí se též požitky pensijní a zaopatřovací. — 2. Z § 61 služ. pragm. státních úředníků č. 15/1914 nelze vyvozovati, že zápočet každé předchozí služební doby obecního úředníka do doby rozhodné pro výměru výslužného je s hlediska redukce podle § 212 plat. zák. č. 103/26 nedotknutelný.
(Nález ze dne 21. října 1935 č. 18899/35.)
Prejudikatura: ad 1. Boh. A 4815/25, srov. Boh. A 9172/31; ad 2. Boh. A 9077/31.
Věc: Jindřich H. v B. (adv. Dr. Bedřich Mautner z Prahy) proti městskému zastupitelstvu hl. města Birna (Dr. Alois Otoupalík, mag. řed. v Brně) o zápočet služební doby pro výměru výslužného.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Dekretem zastupitelstva zemského hl. města Brna ze dne 12. ledna 1921 byl st-l, městský kancelářský úředník, koncem ledna 1921 přeložen do trvalé výslužby, při čemž mu započteny 3 r. 7 m. 16 d. předchozí služby poštovní a železniční do pense i do postupu a přiznáno mu výslužné 97,6% z pensijní základny, jíž bylo služné 7. hodn. tř. 2. stup. s přídavky. Dalším dekretem ze dne 18. května 1921 bylo výslužné zvýšeno na 100% uvedené pensijní základny.
Výměrem ze dne 28. května 1924 byla provedena nová úprava st-lových pensijních požitků s platností od 1. ledna 1923 podle předpisů platných pro státní úředníky správní, a to tím způsobem, že st-li přiznáno vzhledem ke 100% pensijní základny výslužné 10008 Kč s příslušnými přídavky, celkem 16380 Kč.
Městské zastupitelstvo usneslo se ve schůzi dne 17. dubna 1925 upraviti městským zaměstnancům, jichž služba skončila před 1. lednem 1925, odpočivné platy podle pensijních základen, vyplývajících z aktivních požitků služebních, platných dne 1. ledna 1925, dále bylo stanoveno, že pro výpočet započítatelných let do pense má býti postupováno přesně podle ustanovení platných pro započtení doby pro pensi u státních zaměstnanců téže kategorie, nemá proto býti vzat zřetel na dobu, která byla na základě všeobecných předpisů započtena do pense nad výměru započtení doby pro pensi u státu. Má však býti hleděno k době, jež byla připočtena ve specielním případě dobrovolně dotyčnému zaměstnanci buď jako mimořádná odměna, nebo na základě specielní úmluvy. I v tomto případě odpadá však vyšší započtení doby pro pensi než u státu provedené podle všeobecného tehdejšího praktikovaného předpisu. Dále bylo stanoveno, že provedením úpravy pense podle tohoto ustanovení nesmí nikdo býti zkrácen na svých dosavadních požitcích, leda že by zkrácení vzniklo placením daně z příjmu nebo proto, že požitky nebyly správně vyměřeny. O tomto usnesení měst. zastupitelstva byl st-l zpraven výměrem ze dne 10. května 1925 a byl vyzván, aby náležitě vyplnil výkaz k výnosu přiložený a co nejdříve jej vyplněný vrátil, což st-l učinil dne 28. května 1925.
Výměrem ze dne 24. listopadu 1925 bylo pak st-li od 1. ledna 1925 nově vyměřeno výslužné částkou ročně 11781,89 Kč, t. j. 73,6% pensijní základny 16008 Kč a drahotní přídavek podle 2. rod. tř. 4646,40 Kč, celkem 16427 Kč. Dne 19. února 1926 domáhal se st-l toho, aby mu bylo opět poukázáno odpočivné v plných 100% pensijní základny s platností od 1. ledna 1925. V dalším podání ze dne 28. května 1929 st-1 dovozoval, že má celkem 12 r. 10 m. 24 d. služby předchozí, 17 r. 8 m. 16 d. služby u města Brna a 2 r. 6 m. válečných let, celkem tedy 33 r. 1 m. 10 d., což odpovídá 95,2% pensijní základny ze služného 7. hodn. tř. 2. stupně. Městská rada usnesením z 29. dubna 1930 tyto petity zamítla v podstatě z úvahy, že v důsledku ustanovení § 3 zák. č. 495/1921 Sb. a § 19 zák. č. 394/1922 nesmějí st-lovy nároky na pensijní požitky přesahovati míru těchže nároků obdobného správního úředníka státního. Podle práva platného pro státní úředníky správní nemá st-l nároku, aby do doby rozhodné pro vyměření pensijních požitků byla mu započtena doba, ztrávená u soukromé společnosti rak. uher. stát. drah a u stát. správy poštovní a telegrafní, poněvadž není předpisu, který by to stanovil. Při započtení veškeré služby u obce, služby státní u soudu a 5 válečných pololetí činí však celková započítatelná doba st-lova 20 r. a 10 m., čemuž odpovídá 66,4% pens. základny, st-li byla však vyměřena pense 73,6% pens. základny, není tedy ve svých nárocích zkrácen. Vedle toho usnesením z 10. května 1925 bylo stanoveno, že st-lova pense bude upravena podle téhož usnesení pouze za podmínky, že pro výpočet započítatelných let do pense bude postupováno přesně podle ustanovení platných pro započtení doby pro pensi u stát. zaměstnanců téže kategorie. Nemají proto dřívější rozhodnutí o jiném započtení doby pro pensi významu, bylo-li tímto usnesením zastupitelstva docíleno vůbec celkového zlepšení st-lových pensijních požitků propočtením touto novou formou proti pensijním požitkům, které st-l měl před tímto usnesením.
Odvolání, podané z tohoto výnosu městské zastupitelstvo usnesením z 15. listopadu 1932 zamítlo z důvodů rozhodnutí městské rady a z těchto dalších důvodů: »Ustanovení § 3 zák. č. 495/21 Sb. a § 19 zák. č. 394/22 Sb. vztahují se též na úředníky, kteří byli přeloženi do výslužby (nál. Boh. A 4815/1925). Dekretem z 28. května 1924, jímž bylo u st-le provedeno usnesení městského zastupitelstva z 27. května 1924, byla pouze částečně redukována míra jeho požitků, práv a nároků na míru požitků, práv a nároků zaměstnanců státních. Tímto usnesením měst. zastupitelstva byla pouze upravena pens. základna, nikoli procento pense. Město Brno nechtělo tenkráte snížiti požitky svých zaměstnanců, vyčkávajíc úpravy pensijních požitků stát. zaměstnanců. Není v tomto dekretu stanovena výměra pensijních požitků 100% pens. základny, nýbrž byla pouze stanovena nová pens. základna, redukovaná na míru práv a nároků zaměstnanců státních. Usnesením měst. zastupitelstva z 5. ledna 1921, jímž st-l byl přeložen na trvalý odpočinek dnem 31. ledna 1921 s normálními pensijními požitky, byly mu započteny do pense i do postupu 3 r., 7 m., 16 d. Není usnesení, že by st-li městské zastupitelstvo podle § 98 služ. pragm. pro úředníky a zřízence zemského hl. města Brna započetlo tolik, aby dosáhl plné pense. Bylo-li st-li v tomto případě započteno nad nárok státního zaměstnance, nutno takovéto započtení považovati prosincovými zákony za zrušené.«
O stížnosti podané na toto rozhodnuti nss uvážil:
Na sporu je otázka, byl-li st-l ve svých subjektivních právech protizákonně zkrácen tím, že při nové úpravě výslužného, provedené výměrem ze dne 24. listopadu 1925, nebylo mu přiznáno výslužné 100% pens. základny, nýbrž jen 73,6% z toho důvodu, že služební doba započitatelná v mezích předpisů platných pro zaměstnance státní na vyšší procento st-li nároku nedává.
Žal. úřad opřel své rozhodnutí jednak o důvody výroku městské rady, jednak připojil své vlastní důvody. Z této souvislosti vysvítá, že žal. úřad odpírá st-li právní nárok na vyměření výslužného 100% pens. základny, poněvadž: a) zápočet delší doby pro určení procenta pens. základny přesahoval by míru nároků obdobného správního úředníka státního, kterážto míra je podle ustanovení § 3 zák. č. 495/1921 a § 19 zák. č. 394/1922 Sb., platných i pro zaměstnance ve výslužbě, nejvyšší hranicí nároků st-lových; b) dekretem ze dne 28. května 1924 nebylo znovu stanoveno procento pens. základny, nýbrž jen nově upravena pens. základna sama; rovněž při přeložení do výslužby nebyl st-li přiznán nárok na výslužné ve výši 100% pens. základny a není vůbec usnesení měst. zastupitelstva podle § 98 služ. pragm. o tom, aby se st-li započetlo tolik, aby dosáhl plného výslužného; c) st-li byla nová příznivější úprava pensijních požitků přiznána za podmínky, že pro výpočet započitatelných let do pense bude postupováno přesně podle ustanovení platných v tom směru pro zaměstnance státní téže kategorie — pročež pozbyla dřívější rozhodnutí o jiném započtení doby pro pensi významu.
Proti důvodu sub a) namítá stížnost, že ustanovení § 3 zák. č. 495/ 1921 Sb. a § 19 zák. č. 394/1922 Sb. se vztahují jen na zaměstnance ve službě činné, nikoli na zaměstnance ve výslužbě.
Nss neuznal tuto námitku důvodnou, setrvav na právním stanovisku, zaujatém již v nál. Boh. A 4815/25, na jehož důvody podle § 44 svého jedn. ř. odkazuje. V důvodech cit. nálezu je dána odpověď též na argumentaci, s níž operuje přítomná stížnost, že v cit. předpisech je řeč o »služebních požitcích«, jimiž jest prý rozuměti jen požitky služby činné, což dokazuje, že citovaným předpisům příjmy odpočivné podrobiti nelze. V této souvislosti možno poukázati také na to, že nss v nál. Boh. A 9172/1931 vyslovil, že citovaným předpisům prosincových zákonů obdobný předpis § 212 plat. zák. postihuje též odpočivné požitky.
Stížnost namítá však dále, že i kdyby předpisy § 3 zák. č. 495/1921 a § 19 zák. č. 394/1922 Sb. bylo možno vztáhnouti na odpočivné platy, nebylo by v daném případě důvodu k nějaké redukci započitatelné služební doby a vyměření výslužného nižším procentem z pens. základny, poněvadž st-li přiznaný zápočet služební doby nebyl by ani u úředníků státních nepřípustný, neboť zápočet takový není pro obor služby státní výslovně zakázán, a nebylo by tudíž možno tvrditi, že onen zápočet služební doby přesahuje míru služebních požitků a právních nároků obdobného zaměstnance státního.
Ani v tom nemohli nss stížnosti přisvědčiti. Je ovšem pravda, že v oboru služebního práva státně-zaměstnaneckého není všeobecného předpisu, který by při výměře výslužného vylučoval jakékoliv respektování doby ztrávené v dřívějším služebním poměru, naopak z ustanovení § 61 služeb. pragm. státních úředníků z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z. plyne, že zákon možnost zápočtu předchozí služby pro výměru výslužného předpokládá. Z toho však nelze dovozovati a contrario, že tedy každá jakákoliv dřívější služba je pro výměru výslužného státního zaměstnance započitatelná, naopak nutno požadovati již se zřetelem k tomu, že tu jde o výjimku z pravidla, že jen služba konaná v tom kterém veřejnoprávním služebními poměru bývá uznána za důvod výhodnější pro zaměstnance úpravy tohoto služebního poměru, aby positivním předpisem bylo stanoveno, že služební dobu ztrávenou v určitém jiném služebním poměru jest započítati do doby rozhodné pro výměru výslužného. Nic jiného nebylo vysloveno ani v nál. Boh. A 9077/31, kterého se stížnost dovolává na podporu svého stanoviska. Stížnost přehlíží, že oním nálezem nebylo uznáno správným toliko stanovisko tehdejší stížnosti, že každý zápočet jakékoliv předchozí služby do doby rozhodné pro výměru výslužného přesahuje míru práv státního zaměstnance, nebylo tam však vysloveno, že zápočet každé předchozí služební doby do doby rozhodné pro výměru výslužného je s hlediska předpisů §212 plat. zák. nedotknutelný. Žal. úřad odepřel započítati do doby rozhodné pro výměru st-lova výslužného dobu ztrávenou ve službách soukromé společnosti rak. uh. stát. drah a u stát. správy poštovní a telegrafní z důvodu, že tato doba není pro státní úředníky pro výměru odpočivného započitatelná, poněvadž není předpisu, který by to stanovil. St-l nedovolává se žádných platných předpisů, které stanoví započitatelnost uvedených služeb do doby rozhodné pro výměru výslužného u stát. úředníků správních a nepopírá ani správnost tvrzení žal. úřadu, že takových předpisů není.
V dalším obsahu písemné stížnosti — a jen tato je pro rozsah kognice nss-u rozhodná — dovozuje st-li, že dekretem z 28. května 1924 bylo mu při úpravě jeho pensijních požitků podle zák. č. 394/1922 Sb. přiznáno odpočivné plnými 100% pens. základny, v čemž jest spatřovati pravoplatné přiznání plné pense, které později nemůže býti zrušeno, jak rozhodl nss v nál. Boh. A 7695/29. Dále poukazuje st-l na to, že výnosem z 12. ledna 1921 byla mu připočtena doba 3. r„ 7 m., 16 d. za tím účelem, aby mu bylo možno poukázati plnou pensi. I kdyby snad nešlo o přípočet na základě § 98 služ. pragm., přece šlo o zápočet, který pro státní úředníky není výslovně zakázán a tudíž redukci nepodléhá. Má prý tudíž měst. zastupitelstvo neprávem za to, že může st-li již jednou pravoplatně započtenou služební dobu odepříti.
Těmito vývody napadá písemná stížnost jen důvod uvedený nahoře sub b), že dekretem z 28. května 1924 nebylo znovu stanoveno procento pens. základny, nýbrž jen nově upravena pens. základna sama a že není vůbec usnesení měst. zastupitelstva podle § 98 služeb. pragm. o tom, aby se st-li započetlo tolik, aby dosáhl plného výslužného. Vývody těmi stížnost nebrojí však vůbec proti důvodu sub c), v němž žal. úřad poukázal na to, že dřívější rozhodnutí o započtení doby pro výměru výslužného pozbylo významu tím, že st-li byla nová příznivější úprava pensijních požitků usnesením ze dne 17. dubna 1925, intimovaným st-li výměrem z 10. května 1925, přiznána za podmínky, že pro výpočet let pro výměru výslužného bude postupováno podle ustanovení platných v tom směru pro zaměstnance státní téže kategorie, čili jinými slovy, že st-l, přijav tuto novou úpravu výslužného, zřekl se tím zároveň event. oněch nabytých práv a nároků služebních, které převyšovaly míru práv a nároků obdobného zaměstnance státního. K ústnímu přednesu právního zástupce st-lova v tom směru nemohl nss přihlédnouti (§ 18 zák. o ss).
Že pak zápočet doby pro výměru výslužného, kterého se st-l domáhá, by nepřevyšoval míru obdobného nároku zaměstnance státního, nepodařilo se st-li dovodili, jak plyne z toho, co bylo již nahoře vyloženo.
Za tohoto stavu nebylo nss-u třeba zabývati se meritem nahoře uvedených námitek, neboť i kdyby snad byla uznána jich důvodnost, nemohlo by to vésti ke zrušení nař. rozhodnutí, kdyžtě toto obstojí opřeno jsouc o důvody uvedené nahoře sub lit. a) a c).