Č. 12103.

Vodní právo. — Řízení správní: 1. Pouhé trestní udání nebo žádost za rozhodnutí vodoprávního sporu? — 2. Pojem »strana zvítězivší« a »strana podlehnuvší podle § 128 správ. ř. č. 8/1928 Sb.
(Nález ze dne 30. října 1935 č. 19126/35.)
Věc: Růžena N. v P. proti zemskému úřadu v Praze (za zúč. Josefa P. v P. adv. Dr. Josef Šlajs z Prahy) o náhradu útrat v řízení vodoprávním.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Podáním z 12. června 1931 stěžovala si st-lka, majitelka hospodářství v P., u okr. úřadu v Sušici, že zanesením stoky, přivádějící vodu do rybníka Josefa P., dnešní zúčastněné strany, vytéká voda z této stoky a vniká do stáje st-lčina hospodářství a zabahňuje st-lčiny pozemky. St-lka žádala, aby zúčastněné straně bylo uloženo stoku tu vyčistiti.
Okr. úřad v Sušici provedl dne 16. prosince 1931 místní šetření, na jehož podkladě pak vydal rozhodnutí z 25. března 1932, jímž uznal Josefa P. vinným přestupkem § 44 vod. zák., odsoudil jej k pokutě 30 Kč, uložil mu podle § 72 vod. zák., aby do 15 dnů upravil dřevěný žlábek tak, aby jím voda při vyústění kanálku do stoky protékala, a aby kanálek pod cestou k hospodářství st-lčinu a stoku pod ním vyčistil tak, aby voda měla potřebný spád a mohla volně odtékati, a konečně uznal Josefa P. podle § 99 vod. zák. povinným k náhradě komisionelních výloh a výloh vzniklých st-lce přivzetím právního zástupce v obnose 1044 Kč.
Z rozhodnutí tohoto odvolal se Josef P., namítaje, že vlhkost ve stáji st-lčině není způsobena vodou proudící kanálkem, nýbrž vodou spodní.
Odvolání tomuto vyhověl žal. úřad nař. rozhodnutím potud, že zprostil Josefa P. povinnosti k placení výloh právního zastoupení st-lky, naproti tornu nevyhovět odvolání v ostatních směrech a potvrdil napadený výměr, pokud jím Josef P. byl uznán vinným přestupkem vod. zák., dále pokud mu bylo uloženo vyčištění stoky a náhrada nákladů komisionelních.
V důvodech nař. rozhodnutí uvádí žal. úřad v podstatě toto: Z provedených šetření je patrno, že umělá stoka, přivádějící vodu do nádrže zúčastněné strany, nebyla čištěna a udržována v takovém stavu, aby svému účelu bezvadně vyhovovala. Nesplnila tedy zúčastněná strana zákonnou povinnost uloženou jí §em 99 vod. zák. Uznal-li okr. úřad zúčastněnou stranu vinnou přestupkem tohoto zákonného předpisu, postupoval v mezích zák. stejně jako výrokem, že zúčastněná strana je povinna zanedbanou svoji povinnost napraviti a stoku vyčistiti, resp. upraviti. Odstranění závady vyplývá zřejmě z ustanovení § 72 vod. zák. Tím však, že okr. úřad právem uznal zúčastněnou stranu vinnou přestupkem, t. j. za osobu, která provedení komisionelního šetření svým protiprávním opominutím zavinila, vyslovil správně podle § 99 vod. zák., že zúčastněná strana má nahraditi výlohy tohoto komisionelního řízení. Naproti tomu vyslovil žal. úřad, že při řízení nebylo zjištěno, že zanedbání zákonné povinnosti zúčastněné strany by bylo na zřejmou újmu st-lky, ježto nebylo prokázáno, že by podmáčení nemovitostí st-lčiných bylo v příčinné souvislosti s nečištěními stoky P.-ovy. Lze proto podání st-lčino z 12. června 1931 považovati za pouhé trestní udání, které mělo zavdati podnět k zavedení trestního řízení oficielního, a nikoli za žalobu sledující ochranu určitého subj. práva. Ostatně, i kdyby podání tomu bylo lze přiznati charakter vodoprávní žaloby, není zde důvodu pro přisouzení náhrady nákladů procesního zastoupení straně druhé, ježto st-lka v řízení neprokázala, že znečištění stoky jí působí skutečně škodu, takže nelze ji považovati podle § 99 vod. zák. za stranu ve sporu zvítězivší.
O stížnosti uvažoval nss následovně:
Na sporu je před; nss-em jedině otázka náhrady útrat právního zastoupení st-lky v řízení vodoprávním. V prvé řadě musil nss řešiti otázku, podle kterého zákonného předpisu je daný spor posuzovati.
Žal. úřad dovolává se předpisu § 99 vod. zák., ježto však se předpis § 128 odst. 2 vl. nař. č. 8/1928 Sb., jehož podle § 135 cit. vl. nař. sluší na tento případ použiti, neliší ve směrodatných ustanoveních od ustanovení § 99 odst. 2 zák. vod., a ježto pouhá nesprávná citace normy nečiní rozhodnutí, jež co do svého obsahu je použitelnou právní normou kryto, nezákonným, nepadá zde nesprávná citace § 99 vod. zák. na váhu. Podle ustanovení § 128 cit. správ. řádu přísluší straně zvítězivší proti soukromé straně podlehnuvší nárok na náhradu útrat, bylo-li rozhodnuto o sporném nároku. Lze-li v návrhu, jejž st-lka před úřadem 1. stolice vznesla, viděti uplatnění nároku, jemuž zúčastněná strana odporovala, pak je použití předpisu § 128 správ. řádu na místě.
Podle obsahu svého podání z 12. června 1931 domáhala se st-lka toho, aby zúčastněné straně bylo nařízeno vyčistiti stoku pro přítok vody do jejího rybníka, z níž následkem zanesení vytéká voda a vniká do st-lčiny stáje, zavodňujíc tuto stáj a zabahňujíc st-lčim pozemek. Tímto petitem uplatňovala st-lka nárok podle § 10 odst. 3 vod. zák. a je tedy použití předpisu § 128 správ. řádu v zásadě odůvodněno.
Stížnost béře v odpor rozhodnutí zem. úřadu, pokud jím byl zrušen výměr prvé stolice o útratách právního zastoupení v provedeném řízení. Žal. úřad potvrdil výměr prvé stolice, jímž byla ke stížnosti Růženy N. — dnešní st-lky — na podkladě zjištěného stavu věci dnešní zúčastněná strana uznána vinnou přestupkem § 44 vod. zák. a odsouzena k pokutě. Dále bylo podle § 72 vod. zák. zúčastněné straně uloženo, aby provedla úpravu potřebnou k tomu, by voda ve stoce měla potřebný spád a mohla volně odtékati. Současně byla zúčastněná strana odsouzena k náhradě útrat komisionelních a k náhradě útrat vzniklých st-lce přibráním právního zástupce.
Srovná-li se obsah tohoto výroku s podáním st-lčiným z 12. června 1931, jímž tato se domáhala toho, aby zúčastněné straně bylo uloženo vyčistiti stoku, a to z té příčiny, že voda ze stoky následkem zanesení této stoky vytéká a vniká do stáje st-lčiny, způsobujíc st-lce značnou škodu zavodněním stáje a zabahňováním pozemku, nelze pochybovati o tom, že výměr prvé stolice jest nejen policejním rozsudkem trestním, nýbrž že jest zároveň i rozhodnutím o petitu st-lčině, uplatňujícím nárok podle ustanovení § 10 odst. 3 vod. zák. Žal. úřad nevyhověl odvolání dnešní zúčastněné strany a ponechal tím výměr prvé stolice v platnosti v plném obsahu až na to, že zrušil výrok prvé stolice o náhradě útrat právního zastoupení, prvou stolicí st-lce přisouzených.
Žal. úřad ponechal tedy v platnosti i výrok 1. stolice, jímž bylo vyhověno st-lčině petitu, jímž uplatňovala nárok z § 10 odst. 3 a z § 72 vod. zák. Nař. rozhodnutím nezměnilo se tedy nic na výroku prvé stolice, jímž bylo rozhodnuto o nároku st-lkou uplatněném v její prospěch.
Svůj zrušovací výrok založil žal. úřad na předpokladu, že st-lka ve sporu vodoprávním; nezvítězila, předpoklad tento však je podle toho, co bylo právě uvedeno, v rozporu se spisy. Leč i kdyby, hledíc ke způsobu odůvodnění zrušovací části nař. rozhodnutí, vyložilo se nař. rozhodnutí v ten smysl, že žal. úřad změnil výrok prvé stolice i potud, že podání st-lčino z 12. června 1931 neuznal za uplatnění nároku st-lčina na odstranění závadného stavu na stoce zúčastněné strany, nýbrž že podání toto kvalifikoval jako pouhé trestní oznámení, které mělo zavdati podnět k zavedení trestního řízení oficielního, nemohlo by nař. rozhodnutí obstáti, jak plyne z těchto úvah: Nař. rozhodnuli nepřiznává st-lce náhradu útrat právního zastoupení proti zúčastněné straně z té příčiny, že nebyla prokázána kausální souvislost mezi podmáčením nemovitostí st-lčiných a nečištěním stoky zúčastněnou stranou. Z toho žal. úřad vyvozuje, že podání st-lčino nemá povahu vodoprávní žaloby, nýbrž že jeví se jen jáko trestní udání. Ale i kdyby šlo o vodoprávní spor, nemá st-lka podle mínění žal. úřadu nároku na náhradu útrat právního zastoupení a to proto, že st-lku nelze považovati za stranu zvítězivší, ježto neprokázala, že jí nečištění stoky působí škodu.
S touto argumentací žal. úřadu však nelze souhlasiti, a to v prvé její části proto, že z toho, že nebyla zjištěna kausální souvislost mezi podmáčením nemovitostí st-lčiných a nečištěním stoky zúčastněné strany, není nikterak možno usuzovati, že nešlo o vodoprávní spor, neboť z výsledku úředního zjištění nedá se souditi na obsah st-lčina podání, jež k řízení zavdalo podnět. Pro posouzení otázky, zda byl st-lkou před úřad vznesen vodoprávní spor, je však v prvé řadě rozhodným obsah st-lčina podání z 12. června 1931. Z tohoto podání je však zřejmo, že st-lka si jednak stěžovala na to, že následkem zanesení stoky zúčastněné strany jsou zavodňovány její stáje a zabahňovány její pozemky, jednak se domáhala toho, aby zúčastněné straně bylo nařízeno dotyčnou stoku vyčistiti. St-lka uplatňovala tedy ve svém podání právo vodním zákonem chráněné (srov. § 10 odst. 3 vod. zák.) a domáhala se odstranění závady, která působí porušení st-lčiných práv (§ 72 vod. zák.). Z toho je patrno, že podání st-lčino obsahuje žádost za odstranění vodoprávní závady (§ 72). Žádost takovou není však možno považovati za pouhé trestní udání (denuinciaci), jak za to má žal. úřad. Otázka, zda st-lka právem tvrdila porušení svých vodním zákonem chráněných práv, a zda se právem domáhala toho, aby zúčastněná strana vytýkanou závadu odstranila, je již otázkou věcné důvodnosti st-lčina petitu. Z kladné neb záporné odpovědi na tuto otázku pozná se ovšem, zda st-lka jest ve sporu stranou vítěznou či podlehlou, pro posouzení otázky, zda st-lka vznesla před úřad vodoprávní spor, je však věcný výsledek sporu zcela lhostejný.
Ani s druhou částí argumentace žal. úřadu, jež snaží se dokázati, že st-lka není stranou v provedeném vodoprávním sporu zvítězivší, nelze souhlasiti. Žal. úřad vychází při tom z předpokladu, že nebylo prokázáno, že závadný stav vodního díla (stoky), náležejícího zúčastněné straně, působil st-lce nějakou újmu. K úsudku tomu dospěl žal. úřad 1. úvahou, že nebyla prokázána kausální souvislost mezi zanedbáním zákonné povinnosti udržovati zmíněnou stoku v dobrém stavu a podmáčením nemovitostí st-lčiných, 2. úvahou, že st-lka v řízení neprokázala, že znečištění stoky jí působí skutečně škodu.
Otázka, zda je tu kausální souvislost mezi zanedbáním povinnosti zúčastněné strany udržovati zmíněnou stoku v dobrém stavu a zamáčením pozemků st-lčiných, není otázkou právní, nýbrž otázkou znaleckého posudku, a tedy součástí skutkové podstaty. Může proto nss úsudek žal. úřadu v tomto směru posouditi toliko s hledisek formální správnosti, vytčených v § 6 odst. 2 zák. o ss. Měl-li žal. úřad vzhledem k obsahu odvolání zúčastněné strany, jež namítala, že zamáčení pozemků st-lčiných je způsobováno spodní vodou a nikoli následkem vody ve zmíněné stoce, za to, že zjištění vodoprávního úřadu I. stolice jsou nedostatečná, bylo věcí žal. úřadu, aby řízení v tomto směru za účasti stran doplnil (§ 80 vl. nař. č. 8/1928 Sb.), po případě za předpokladů § 80 odst. 3 vl. nař. č. 8/1928 Sb. rozhodnutí v odpor vzaté zrušil a vrátil věc úřadu 1. stolice k novému projednání. Žal. úřad nemohl však, maje před sebou svrchu uvedený výsledek šetření, na místo úsudku úřadu 1. stolice o kausální souvislosti mezi nečištěním stoky a zamáčením pozemků st-lčiných položiti prostě opačný úsudek vlastní, ledaže by si byl pro tento úsudek opatřil podklad v novém, za účasti stran získaném posudku znaleckém. Rovněž nemohl žal. úřad bez znaleckého posudku vysloviti, že zanedbání zákonné povinnosti zúčastněnou stranou není st-lce na zřejmou újmu nebo že jí vůbec žádné škody nepůsobí. St-lka v řízení správním tvrdila, že se jí zavodněním stáje a zabahněním pozemků působí škoda, a bylo tedy věcí úřadu (§ 61 vl. nař. č. 8/1928), aby znalecký důkaz o tomto tvrzení st-lčině provedl. I kdyby tedy bylo možno nař. rozhodnutí rozuměti tak, že průkazní břemeno o tom, zda nečištění stoky působí st-lce škodu, spočívalo na st-lce, nemohlo by nař. rozhodnutí obstáti.
Z úvah právě uvedených plyne, že nař. rozhodnutí, ať se vykládá tím či oním způsobem, trpí podstatnými vadami řízení, pro které slušelo je zrušiti.