Č. 12194.

Cesty. — Samospráva obecní (Slovensko): Ustanovení §u 39 zák. č. 329/1921 Sb. o nepřípustnosti úhrady výdajů obce, spojených s vystavěním a udržováním cest naturálními plněními obyvatelstva a poplatníků, nedotklo se možnosti přispívání v naturáliích, dané §em 36 odst. 8 zák. čl. 1:1890, je-li interesentem k příspěvku na udržování a rekonstrukci vicinální cesty povinným politická obec jako taková.
(Nález ze dne 6. prosince 1935 č. 19980/35.)
Věc: Obec B. proti zemskému úřadu v Bratislavě o stanovení příspěvku ke stavbě vicinální cesty.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje dílem pro nezákonnost, dílem pro vadnost řízení. Důvody: Dne 18. prosince 1930 konal okresní úřad v Levicích místní jednání za účelem ustálení kruhu a příspěvkového poměru zájemníků pro rekonstrukci a udržování cesty B.—P., která byla pravoplatným výměrem zemského úřadu v Bratislavě pojata do sítě cest vicinálních. Okr. úřad sestavil pak na základě tohoto místního jednání výměrem z 30. prosince 1930 podle § 36 zák. čl. 1:1890, resp. bodu 2 odd. B § 1 vl. nař. č. 385/1922 Sb. pro rekonstrukci vicinální cesty B.—P. skupinu interesovaných z obcí B. a P. s přispívajícím poměrem 30% a 70%, pro udržování této cesty pak z obcí B. a P. a z majitele autobusové dopravy firmy P. a M. s přispívajícím poměrem 30%, 65% a 5%. Zároveň vyslovil okr. úřad, že interesenti mohou přispívati také v naturálních plněních. Odvolání obce B. zemský úřad v Bratislavě svým rozhodnutím z 27. ledna 1933 zamítl jako neopodstatněné, avšak při tom z moci úřední zrušil část výměru okr. úřadu o tom, že se příspěvek na rekonstrukci, resp. udržování vicinální cesty připouští v naturálních plněních, ježto podle § 39 zák. č. 329/1921 nesmějí obce žádné výdaje, spojené s vystavěním a udržováním cest, hraditi způsobem vyměřování služeb. —
V přípustné své části namítá stížnost k nss-u, že žal. úřad dopustil se podstatné vady řízení, jestliže odvolání st-lčino zamítl z důvodu, že nejsou v něm uvedena konkrétní data a okolnosti, jimiž by se odvolatelka pokusila zvrátiti správnost dat výměru okr. úřadu. Tuto výtku shledal soud důvodnou. St-lka právem vytýká, že v odvolání uvedla konkrétně, jak veliký je počet obyvatelů obcí P. a B., jak veliký je obecní majetek obou obcí, že rolníci z B. cesty, o kterou jde, skoro vůbec nepoužívají, volíce přístupnější a kratčí cestu za humny, zvanou »Do potokov«, a že obec přispívá určitou částkou ,na udržování dvou propustků na zemské silnici K.—B. Veškeré tyto okolnosti jsou s hlediska hlavy I. § 5 nař. č. 45380/1892 pro určení příspěvkového poměru na rekonstrukci, resp. udržování silnice relevantní, neboť při určení tohoto poměru nutno podle odst. 1 § 5 cit. nař. všeobecně vzíti za základ míru zájmu zúčastněných interesentů a tudíž i obcí na cestě, při čemž nutno přihlížeti i k hmotné situaci příslušné obce, a podle odst. 2 bod 1 alinea 3 in fine lze vzíti zřetel na to, zda obec je již povinna přispívati na některou státní nebo municipální (dnes zemskou) silnici. Nevypořádal-li se tudíž žal. úřad se zmíněnými námitkami odvolání, jež byly náležitě konkretisovány, nepostupoval procesně správně, což zakládá podstatnou vadu řízení.
Stejně je důvodná další výtka stížnosti, že při zjišťování rozsahu autobusové dopravy mělo býti sčítání frekvence provedeno i v tom směru, v jakém poměru užívají autobusové dopravy obyvatelé z P. a B. Námitku tohoto obsahu st-lka ovšem v odvolání nevznesla, avšak přes to je nepochybně nutno ji pokládati za přípustnou, ježto rozsah frekvence autobusové dopravy vzal teprve žal. úřad za podklad svého rozhodnutí, a dal jej zjišťovati teprve po vydání rozhodnutí I. správní stolice. Vzhledem k § 5 odst. 1 ve spojení s odst. 2, bod 5 nař. č. 45380/ 1892 mohou pak býti údaje o autobusové dopravě, jež stížnost si přeje míti zjištěny, významnými pro určení výše zájmu st-lky na cestě, o kterou jde. Ježto však žal. úřad provedl sčítání frekvence autobusové dopravy bez součinnosti stran, neposkytnuv zejména st-lce příležitost, aby k provedenému sčítání zaujala stanovisko a podala event. návrhy, nutno uznati i výtku právě projednávanou, jež se jeví rovněž jako námitka vadnosti řízení, odůvodněnou.
Ve svém závěru namítá stížnost, že je nezákonné, jestliže žal. úřad nepřipustil přispívání k rekonstrukci, resp. k udržování cesty v naturálních plněních, ač § 36 zák. čl. 1:1890 právě předepisuje, že přispívání má se díti podle možnosti v naturáliích. Zem. úřad, zrušiv onu část výměru okr. úřadu, podle níž příspěvek na rekonstrukci, resp. udržování cesty připouští se v naturálních plněních, odůvodnil tento svůj výrok poukazem na § 39 zák. č. 329/1921. Než soud musel uznati, že v tomto ustanovení neměl žal. úřad oporu pro svůj zrušovací výrok. Předpis § 39 zák. č. 329/1921 týká se naturálního plnění obyvatelů a poplatníků pro potřebu obce. Naproti tomu § 36 odst. 8 zák. čl. 1:1890 stanoví, že má býti kladena zvláštní váha na to, aby příspěvek na cestu se strany interesentů mohl se díti podle možnosti in natura. Jde tu tedy o úpravu, jež má význam pro přispívatele cesty, jimiž mohou býti ovšem i obce, nikoli však o vztah mezi obcí, která je přispívatelem na cestu, a jejími občany. Z toho je patrné, že § 36 odst. 8 zák. čl 1:1890 upravuje zcela jinou látku nežli § 39 zák. č. 329/1921, a nemohlo tudíž býti cit. ustanovení zák. čl. 1:1890 zákonem č. 329/1921 nijak dotčeno. Vycházel-li žal. úřad z opačného právního názoru, dopustil se nezákonnosti a zmíněná námitka stížnosti je tedy důvodná.

Citace:

č. 12194. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/2, s. 667-669.