č. 12161.

Zaměstnanci veřejní. — Zdravotnictví (Slovensko): Z prvoinstančního rozhodnutí zem. presidenta o naturálních požitcích (ústavní byt a nájemné zaň) ředitele zem. veř. nemocnice na Slov. je přípustno odvolání k min.
(Nález ze dne 23. listopadu 1935 č. 12630/35.) Prejudikatura: srov. Boh. A 9537/31, 10597/33, 10670/33, 10791/33.
Věc: Dr. Karel K. v T. proti zemskému presidentu v Bratislavě o naturální požitky.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Výměrem zem. presidenta v Bratislavě z 30. prosince 1932 bylo Dru Karlu K., řediteli zem. veřejné nemocnice v T., sděleno, že v zastoupení země Slovenské jakožto majitelky zem. veř. nemocnice v T. přiděluje se mu v ústavní budově byt a stanoví se nájemné z bytu částkou ročních 3576 Kč od 1. ledna 1929. Ve výměru je uvedeno, že nájemné bude se srážeti měsíčně předem právě tak jako náhrada ve výši ročních 3160 Kč za vodu, plyn, ústřední topení a světlo, kterážto náhrada se předepisuje od 1. ledna 1932. Při tom bylo poznamenáno, že místní přídavek nebyl Dru K. poukazován ani před 1. lednem 1929, kdy byl převeden do platů podle zák. č. 103/1926 Sb., že předpis nájemného byl stanoven ve výši činovného, náležejícího mu podle plat. zák., a že nájemné v polovici »činže« bude upraveno, až příslušné usnesení zem. zastupitelstva bude schváleno vládou. V důvodech výměru je uvedeno, že úprava nájemného a naturálních požitků má své opodstatnění v § 212 a v § 146 plat. zák.; dokud nebude vydáno nařízeni, předvídané v § 146 plat. zák., je nutno postupovati tak, jak postupuje min. zdrav, ve státních nemocnicích na Slov. Konečně je dodáno, že — jak tomu nasvědčuje i § 214 plat. zák. — nejsou naturální příjmy požitky, na které by zaměstnanec měl právní nárok, a že mohou býti kdykoli odvolány. Výměr je označen jako konečný.
Jednaje o stížnosti, proti tomuto rozhodnutí podané, musel nss především z úřední povinnosti, zkoumaje předpoklad své vlastni příslušnosti, uvážiti, zda rozhodnutí je výrokem úřadu, který je podle platných předpisů povolán rozhodovati v této věci jako instance v pořadí stolic správních konečná (§ 5 zák. o ss).
St-l jako ředitel župní veř. nemocnice v T. stal se podle § 10 odst. 1 zák. č. 125/1927 Sb. o organisaci politické správy zaměstnancem země Slov. a podléhal podle § 53 cit. zák. ve věcech svého služebního poměru zásadně, pokud by nešlo o opatření výslovně vyhrazená zem. zastupitelstvu nebo zem. výboru, kompetenci zem. presidenta (srov. Boh. A 9537/31). Akty zem. presidenta, jakožto představeného zaměstnanců země, podléhají však — jak nss dovodil v nál. Boh. A 10791 /33— podle čl. 8 odst. 1 zák. č. 125/1927 Sb. instanční kontrole příslušného ministerstva, za předpokladu ovšem, že nebrání tomu ustanovení cit. čl. 8 odst. 1 zák. org., že odvolali se lze k příslušnému min., »pokud opravný prostředek není vyloučen«. Opíraje se o usnesení adm. plena z 22. května 1933, vyložil nss v nál. Boh. A 10597/33 obrat »pokud opravný prostředek není vyloučen« v čl. 8 odst. 1 org. zák. v ten rozum, že opravný prostředek ve smyslu tohoto ustanovení je vyloučen pouze tam, kde zákon positivně jej vylučuje, dávaje zřejmě najevo, že v tom kterém případě opravný prostředek — ač by o sobě možný byl — připustiti nelze. Ve věcech služebního poměru župních zaměstnanců na Slov., kteří v důsledku zák. č. 125/1927 Sb. stali se zaměstnanci zemskými, podobného positivního předpisu, jak bylo dovoženo v nál. Boh. A 10670/1933, není.
Z nař. rozhodnutí bylo tedy podle toho, co uvedeno, přípustné podle čl. 8 odst. 1 zák. organ. odvolání k příslušnému min., a stížnost podaná přímo k nss-u jevila by se podle § 5 zák. o ss nepřípustnou. Leč rozhodnutí žal. úřadu vystupuje na venek jako výrok poslední přípustné správní stolice, jsouc opatřeno právním poučením, že nelze proti němu cestou instanční podati opravný prostředek. Toto právní poučení je ovšem podle hořejších vývodů nesprávné. Ježto pak nesprávné právní poučení nemůže býti straně podle § 71 vl. nař. č. 8/1928 Sb. na újmu, sluší v tom, že st-l byl uveden právním poučením v omyl, takže nepoužil správné právní obrany proti výměru zem. presidenta, totiž odvolání k příslušnému min., spatřovati podstatnou vadu řízení, pro kterou bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 6 zák. o ss, aniž bylo možno se zabývati meritem sporu.

Citace:

č. 12161. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/2, s. 570-572.