Č. 12182.

Živnostenské právo: Za dobrozdaní podle § 18 odst. 4 živn. řádu nelze pokládati pouhé, nijak neodůvodněné vyjádření, že společenstvo podanou žádost nedoporučuje.
(Nález ze dne 3. prosince 1935 č. 19769/35.)
Věc: Společenstvo hostinských a výčepníků v N. proti zemskému úřadu v Praze (za zúč. tělocvičnou jednotu Sokol v K. adv. Dr. Jan V. Keller z Prahy) o hostinskou koncesi.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem z 26. ledna 1932 nevyhověl okr. úřad v Poděbradech žádosti tělocvičné jednoty Sokol v K. za udělení hostinské a výčepnické koncese podle ustanovení § 16 lit. a), b), c), f) a g) živn. ř. pro sokolovnu v K. proto, že potřeba jest kryta oprávněními toho druhu, existujícími v obci, a to v domech č. p....
Nař. rozhodnutím vyhověl žal. úřad odvolání tělocvičné jednoty Sokol v K. podanému proti tomuto výměru, výměr ten zrušil a jmenované tělocvičné jednotě udělil koncesi k provozování živnosti hostinské a výčepnické v K. s oprávněními přechovávati cizince, podávati pokrmy, čepovati pivo, víno a ovocné víno, podávati kávu, čaj, čokoládu, jiné teplé nápoje a občerstvení. V rozhodnutí bylo vysloveno, že společenstvo hostinských a výčepníků v N. ve svém zamítavém dobrém zdání neuvádí vůbec konkrétních námitek, kterými by se měl žal. úřad zvláště zabývati.
O stížnosti, podané na toto rozhodnutí, uvážil nss toto:
Žal. úřad vyslovil v nař. rozhodnutí, že stěžující si společenstvo ve svém zamítavém dobrém zdání neuvádí vůbec konkrétních námitek, kterými by se měl zabývati. Tomuto výroku nelze rozuměti jinak, než že žal. úřad odepřel jednati se stěžujícím si společenstvem jako s procesní stranou v konkrétním sporu proto, že ve svém »dobrém zdání« neuvedlo vůbec žádných konkrétních námitek proti žádosti zúčastněné strany za propůjčení hostinské a výčepnické koncese v K. Stěžující si společenstvo, uznávajíc ve stížnosti, že ve svém dobrozdání konkrétních námitek nevzneslo, uvádí, že »neuvedlo svoji námitku týkající se potřeby obyvatelstva proto, že mu bylo známo stanovisko okresního úřadu proti udělení koncese. Když pak řízení bylo vedeno u zem. úřadu, nemohlo se společenstvo konkrétními námitkami zabývati, poněvadž mu ani nebylo známo, že se tělocvičná jednota Sokol v K. odvolala.« Podle názoru společenstva bylo povinností žal. úřadu, aby dal společenstvu jako straně možnost k vývodům odvolání zaujmouti stanovisko. To se však nestalo a byla tak podle názoru stížnosti společenstvu vzata možnost účinně se brániti.
Nss s tímto stanoviskem stížnosti nesouhlasí.
Ve 4. odst. § 18 živn. ř. je předepsáno, aby místně příslušné společenstvo pro živnosti hostinské a výčepnické před propůjčením koncese bylo zpraveno o tom, že žádost byla podána, a aby bylo vyzváno, by ve lhůtě nejdéle 14 dní podalo případně svoje dobré zdání. Jestliže společenstvo podalo včas své dobré zdání a byla-li koncese propůjčena proti jeho návrhu, přísluší mu podle 7. odst. uvedeného zákonného ustanovení právo odvolati se k vyššímu úřadu, mimo případ dalšího propůjčení koncese podle předchozího odstavce, o který však v konkrétním případě vůbec nejde. Z tohoto zákonného ustanovení jest zřejmo, že společenstvu pro živnost hostinskou a výčepnickou, jež bylo řádně zpraveno o tom, že byla podána žádost za propůjčení koncese k provozování živnosti hostinské a výčepnické podle § 16 živn. ř., přísluší v řízení o této žádosti postavení procesní strany jen tenkráte, jestliže o žádosti ve lhůtě stanovené zákonem podalo své dobré zdání. Společenstvo, jež takového dobrého zdání nepodalo, není — jak z cit. § 18 odst. 7 živn. ř. jest zřejmo — legitimováno podati odvolání proti výměru I. stolice, kterým žádosti za propůjčení koncese bylo vyhověno, nemá však postavení procesní strany v řízení před II. stolicí ani tehdy, když k ní věc dospěla na základě odvolání žadatele 1. stolicí zamítnutého, neboť postavení procesní strany i v tomto řízení mohlo si společenstvo zajistiti jen tím, že podalo dobré zdání podle 4. odst. § 18 živn. ř.
V konkrétním případě oznámil okr. úřad v Poděbradech stěžujícímu si společenstvu, že tělocvičná jednota Sokol v K. podala žádost, aby jí byla udělena koncese k provozování živnosti hostinské a výčepnické v sokolovně v K. Na to sdělilo stěžující si společenstvo jmenovanému okr. úřadu, že představenstvo společenstva usneslo se nedoporučiti žádost tuto k příznivému vyřízení.« Toto sdělení nelze pokládati za dobré zdání podle odst. 4 § 18 živn. ř., neboť o takovém dobrém zdání může býti řeč jen tehdy, když společenstvo z důvodů skutkových nebo právních se vyslovuje pro vyhovění podané žádosti nebo pro její zamítnutí, nelze je však spatřovati v pouhém nijak neodůvodněném prohlášení, že společenstvo podanou žádost nedoporučuje, když z něho není vůbec patrno, z jakých důvodů skutkových a právních se vyslovuje proti vyhovění žádosti. Podle toho nepodalo stěžující si společenstvo o žádosti tělocvičné jednoty Sokol v K. za propůjčení koncese k provozování živnosti hostinské a výčepnické dobrozdání podle § 18 odst. 4 živn. ř., a odepřel proto se zřetelem na to, co bylo uvedeno výše, žal. úřad právem jednati s ním jako s procesní stranou v konkrétním sporu. Opačný názor stížnosti je nesprávný.
Za tohoto stavu věci musila býti stížnost zamítnuta, aniž bylo možno vejíti na věcné námitky stížnosti, neboť k těmto námitkám nedostává se stěžujícímu si společenstvu legitimace, když v konkrétním sporu procesní stranou vůbec nebylo.

Citace:

č. 12182. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/2, s. 636-637.