Č. 12138.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí. — Církevní věci: Koupě nemovitosti katolickou církví, která přesahuje rámec obyčejné správy církevního jmění, podléhá ve smyslu § 38 zák. č. 50/1874 ř. z. a § 233 o. z. o. schválení státní správy kultové; za den převodu ve smyslu § 1 dávk. prav. č. 143/1922 Sb. platí tedy podle odst. 4 tohoto paragrafu den tohoto schválení.
(Nález ze dne 14. listopadu 1935 č. 19231/35.)
Věc: Obce N., H., K., Ž. a Ko. (adv. Dr. Jiří Heyer z Prahy) proti zemskému úřadu v Brně (za zúč. Marii B. adv. Dr. Roman Hauk z Kroměříže) o dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Výrok: Stížnosti se zamítají pro bezdůvodnost.
Důvody: Dvanácti platebními rozkazy z 27. května 1932 vyměřil zem. výběrčí úřad v Brně Marii B. z převodu nemovitostí velkostatku N. o výměře ca 2657 ha za cenu trhovou 4725000 Kč na arcibiskupství olomoucké smlouvou trhovou ze 3. dubna 1925 dávku z přírůstku hodnoty, položiv za cenu nabývací obecnou hodnotu ke dni 20. října 1925, kdy stpú udělil smlouvě trhové schválení.
Okr. úřad v Uherském Hradišti výměrem ze 16. září 1932 odvoláním, jež z těchto platebních rozkazů podala Marie B., nevyhověl.
Nař. výměrem zem. úřad v Brně 5 odvoláním zcizitelky vyhověl co do námitky, že převod nemovitostí ve smyslu odst. 3 § 1 pravidel o dávce z přírůstku hodnoty nemovitostí nastal teprve dnem 13. září 1926, t. j. oním dnem, kdy zmíněnou nemovitostní transakci schválila státní správa kultová, a že v důsledku toho dávka z přírůstku hodnoty měla býti vyměřena sazbami podle vl. nař. č. 121/1926 Sb., nabyvšího účinnosti dnem 27. července 1926. Výrok svůj odůvodnil v podstatě tím, že schválení smlouvy bylo nutno jak podle zvláštního předpisu § 51 zák. č. 50/ 1874 ř. z., tak i podle všeobecného předpisu § 38 cit. zák.; podle výslovného ustanovení § 1 pravidel, který stanoví za den převodu den úředního schválení smlouvy bez ohledu na to, zda a kdy podle vůle stran má začíti platnost smlouvy, pokládati je za den převodu den 13. září 1926, kdy státní správa kultová smlouvu schválila, a proto je dávku vyměřiti podle vl. nař. č. 121/1926 Sb. O stížnostech, které do tohoto rozhodnutí podaly obce N., H., K., Ž., jakož i obec Ko., uvážil nss toto:
Na sporu je se zřetelem na ustanovení vl. nař. č. 121/1926 Sb. otázka, kdy se stal ve smyslu § 1 dávk. prav. vl. nař. č. 143/22 Sb. převod velkostatku N. s Marie B. na arcibiskupství olomoucké. Pro tuto otázku je pak se zřetelem na ustanovení § 1 odst. 4 prav. především rozhodno, podléhala-li smlouva ze 3. dubna 1925 ex lege schválení státního úřadu kultového či nic.
Žal. úřad uznal, že smlouva potřebovala schválení jak podle zvláštního předpisu § 51 zák. č. 50/1874 ř. z., tak i podle všeobecného předpisu § 38 cit. zák., a dospěl z tohoto právního názoru k závěru, že za den převodu sluší pokládati teprve den 13. září 1926, kdy byla smlouva schválena státní správou kultovou.
Podle § 51 cit. zák. mají ustanovení min. nař. z 20. června 1860 č. 162 ř. z. a ze 13. července 1860 č. 175 ř. z. o zcizení a zavazení jmění katolických kostelů, prebend a duchovních ústavů i příště platnost s výhradou, jež nepadá tu na váhu. Podle cit. nař. č. 162/1860 ř. z. jest ke zcizení takového jmění, pokud převyšuje určitou cenu, třeba pod sankcí jeho neplatnosti zeměpanského svolení. Dlužno dáti stížnosti za pravdu, že vynaložení peněžitého kapitálu církevního jmění na zakoupení nemovitosti nelze subsumovati pod pojem zcizení, resp. zavazení církevního jmění. Nemohl proto žal. úřad právem opříti rozhodnutí své o předpis § 51 zák. č. 50/1874 ř. z. Třeba proto zkoumati, má-li nař. rozhodnutí oporu v předpisu § 38 zák. č. 50/1874 ř. z.
Podle tohoto předpisu platí zásada, že správa jmění církevního požívá státní ochrany, jaká přísluší obecně užitečným nadacím. Ochrana ta vztahuje se na jmění církevní vůbec, nikoliv jen na jmění kmenové, jak patrno z ustanovení následující věty § 38, podle něhož státní správa kultová, je zejména oprávněna dozírali na zachování jmění kmenového. Zásada, že nakládání církevním jměním je podrobeno dozoru státní správy — pokud tu není zvláštních předpisů pro církevní jmění, jakým je na př. cit. § 51 zák. č. 50/1874 ř. z., — stejnou měrou jako nakládání jměním nadačním, je také v praxi všeobecně uznávána.
Obecně užitečná nadání požívají obdobné ochrany jako majetek, stojící pod ochranou poručenskou, a dozorčímu úřadu nadačnímu přísluší při tom týž dozor jako úřadu poručenskému. Dozor ten vztahuje se zejména také na správu majetku a tedy i na úkony, jimiž se fruktifikují peněžní kapitály nadační (srov. Budw. 8636/95, dvor. dekret z 19. srpna 1791, pol. zák. Leopolda II. sv. 3, str. 58). K úkonům těm náleží i zakoupení nemovitostí (srov. § 194 bod 1 pat. z 9. srpna 1854 č. 208 ř. z.). Podle § 233 o. z. o. je třeba schválení poručenského soudu ke všelikým jednáním, která nenáležejí k obyčejné správě jmění a která mají větší důležitost. Podle tohoto právního stavu je třeba tedy schválení státního úřadu kultového ke všelikým právním jednáním o církevním jmění, která přesahují rámec obyčejné správy jmění a mají větší důležitost.
Že takovým jednáním je koupě velkostatku za cenu přesahující 4 miliony Kč, při čemž kupující arcibiskupství olomoucké přejímá ještě různé jiné závazky (služební smlouvy, patronátní břemena), o tom nelze vážně pochybovati. Dospěl tedy nss k závěru, že smlouva ze 3. dubna 1925 podléhala schválení státního úřadu kultového. Ježto schválení to bylo uděleno až 13. září 1926, nastal převod ve smyslu § 1 odst. 4 dávk. prav. až tento den, a sluší proto použiti naň předpisů vl. nař. č. 121/1926 Sb.

Citace:

č. 12138. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/2, s. 510-512.