Č. 12172.

Učitelstvo: Pouhá skutečnost, že jeden z uchazečů o vypsané místo učitelské byl legionářem, není ještě okolností, která by ve smyslu čl. IV zák. č. 306/1920 Sb. činila konkrétní obsazení místa učitelského s hlediska objektivního zvlášť pozoruhodným.
(Nález ze dne 28. listopadu 1935 č. 19810/35.) Prejudikatura: Boh. A 6550/27, 7522/28, 8990/31.
Věc: František P. v D. proti ministerstvu školství a národní osvěty o obsazení místa definitivního řídícího učitele.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Na vypsané místo definitivního nadučitele na 5třídní obecné škole smíšené v M. podali žádosti mezi jinými uchazeči také st-1, řídící učitel v D., a František Vlad. H., řídící učitel v P.
Zšr v Brně jmenovala podle výměru z 5. prosince 1932 ve své schůzi dne 5. prosince 1932 na základě § 11 odst. 1 zák. ze dne 6. listopadu 1901 č. 42 z. z. slez. definitivním řídícím učitelem na uvedené 5třídní obecné škole Františka Vlád. H., který do konce konkursní lhůty měl vpočítatelnou služební dobu 30 r. a má kvalifikaci velmi dobrou.
Odvolání podané st-lem z tohoto výměru zamítl žal. úřad výnosem z 8. února 1933 jako bezdůvodné, ježto neshledal, že by zšr, uznávajíc případ Františka H. jako legionáře za zvláště pozoruhodný vzhledem k mimořádným a velmi závažným okolnostem případu jeho, byla jednala v rozporu s předpisy čl. IV zák. č. 306/1920 Sb. a čl. 10 výnosu min. školství z 24. ledna 1931 č. 173119/30-1, a že by se tedy tím byla dotkla neoprávněně subjektivní sféry st-le, jenž jest o 1 rok služebně starší, avšak není legionářem.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí nss uvážil:
Čl. IV zák. z 9. dubna 1920 č. 306 Sb. stanoví v první větě, že při obsazování míst' učitelských jest vžiti nejprve zřetel ke služebnímu stáří a kvalifikaci uchazečů a ve druhé řadě, t. j. při stejném služebním stáří a stejné kvalifikaci, k jejich poměrům rodinným, obtížím posavadní služby a zdravotnímu stavu. Z tohoto pravidla pro výběr uchazečů připouští však čl. IV v následujících dvou větách výjimky a zvláště nařizuje ve třetí větě, že legionářům a válečným invalidům jest v případech zvláště pozoruhodných, zejména za okolností jinak stejných, dávati přednost.
Předpis tento vyložil nss ve svém nál. Boh. A 6550/27 v ten smysl, že lze dáti přednost legionáři pro tuto jeho vlastnost jen tehdy, jde-li o případ zvláště pozoruhodný. Pouhá vlastnost legionáře sama o sobě neposkytuje tedy ještě možnost, aby uchazeči mladšímu mohla býti dána při stejné kvalifikaci přednost před uchazečem starším. Může tomu tak býti jenom v případě zvláště pozoruhodném, zejména pak za okolností jinak stejných (srov. nál. Boh. A 7522/28).
Stížnost vytýká mimo jiné jako vadu řízení, že žal. úřad neuvádí, jsou-li dány objektivně okolnosti, a které to jsou, jež kvalifikují případ za zvláště pozoruhodný, a je-li tedy dán předpoklad, aby bylo postupováno podle poslední věty čl. IV zák. č. 306/1920 Sb.
Tuto výtku uznal nss důvodnou.
Nss vyložil již ve svém nál. Boh. A 8990/31, že za »případ« ve smyslu poslední věty čl. IV cit. zák. jest považovati obsazení učitelského místa vůbec v celku, nikoli jen žádost jednotlivého uchazeče, a že tudíž sluší přihlédnouti k okolnostem podle zákona rozhodným (služeb. stáří, kvalifikace atd.) nejen u jednotlivého uchazeče-legionáře nebo válečného invalidy, nýbrž u uchazečů všech. Na tomto právním názoru setrval nss, projednávaje i případ dnešní. Je tedy povinností školních úřadů, aby uvážily, zda činí okolnosti, o nichž je řeč v prvé větě čl. IV cit. zák., konkrétní obsazení místa učitelského s hlediska objektivního zvlášť pozoruhodným, a aby přikročily k obsazení místa podle výsledku hodnocení okolností těch u všech uchazečů v jich poměru k sobě navzájem. Při tom je ovšem samozřejmo, že úřady musí své stanovisko řádně odůvodniti a tak umožniti těm z uchazečů, kteří v soutěži po názoru úřadu neobstáli, aby mohli provésti obranu svých práv a nároků v pořadu stolic správních, resp. před nss-em.
To se v daném případě nestalo, neboť žal. úřad neuvedl, které okolnosti to jsou, jež po jeho názoru činí případ zvláště pozoruhodným. Pouhá skutečnost, že jeden z uchazečů byl legionářem, okolností takovou podle toho, co dolíčeno, ovšem býti nemohla. Tím žal. úřad ztížil st-li obranu jeho práv před nss-em a tomuto soudu spolehlivé přezkoumání zákonitosti nař. rozhodnutí.
Pro tuto podstatnou vadu zrušil nss nař. rozhodnutí podle § 6 zák. o ss, aniž mohl za této procesní situace zkoumati důvodnost další námitky stížnosti, poukazující na to, že František H. ve své žádosti, podané ve lhůtě konkursní, vůbec neuvedl okolností zvlášť pozoruhodných a že se k takovým okolnostem, uplatněným snad teprve po uplynutí konkursní lhůty, přihlížeti nemohlo.

Citace:

č. 12172. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/2, s. 610-612.