Č. 12107.

Učitelstvo: * »Zákonitým« příbytečným rozumí se v § 15 odst. 2 zák. č. 104/1926 Sb. u ředitelů a správců škol v zemi České příbytečné ve výměře, stanovené v § 28 odst. 2 zák. č. 86/1875 ve znění zák. č. 16/1903 z. z. čes.
(Nález ze dne 31. října 1935 č. 4112/34.)
Prejudikatura: Boh. A 4033/24, 4062/24, 6795/27.
Věc: Antonín M. v Č. proti ministerstvu školství a národní osvěty o příbytečné.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-li, který byl s platností ode dne 1. července 1933 ustanoven definitivním řídícím učitelem II. obec. školy chlapecké v Č., vyměřila zšr v Praze výnosem z 2. ledna 1933 služební příjmy a zároveň uložila účtárně zem. úřadu, aby je st-li vyplácela po odečtení zákonitého příbytečného ročních 840 Kč.
Proti tomuto výnosu podal st-t námitky, v nichž dovozoval, že már v Č. vyplácí všem místním řídícím učitelům na příbytečném ročně jen 600 Kč a že na základě výnosu zšr-y z 23. listopadu 1928 může býti předmětem srážek jenom částka, stanovená podle § 28 zák. č. 16 z. z. čes. z r. 1903, nikoli však částka, stanovená podle § 36 osnovy o práv. poměrech učitelstva z r. 1913, která není závaznou právní normou.
Zšr v Praze výnosem ze 14. dubna 1933 námitkám nevyhověla, neboť výnos z 23. listopadu 1928, o nějž jsou námitky opřeny, je pouhý pokyn či interní sdělení okr. škol. výboru a nikoli konkrétním rozhodnutím ve věci st-lově, který nemůže tedy z tohoto výnosu vyvozovati, že mu tímto výnosem vzešel nějaký nárok, a brániti se jím proti konkrétnímu rozhodnutí ve vlastní věci, vydanému výnosem zšr-y z 2. ledna 1933.
V odvolání z 9. května 1933 uvedl st-i, že výnosu zšr-y z 23. listopadu 1928 mohl se dovolati na doklad toho, že sama zšr dříve byla téhož náhledu jako st-l, i když výnos ten se netýká přímo st-le. Dále dovozoval st-l, že zšr měla vžiti zřetel na zem. zákon z 27. ledna 1903 č. 16 z. z. čes., o kterém se st-l v námitkách zmínil, jenž není intimátem, nýbrž dosud platným zákonem, který nebyl dosud noveMsován, zejména ani předpisy osnovy zák. o právních poměrech učitelstva z 24. července 1918 ve spojení s ustanovením čl. III odst. 3 zák. č. 274/1919 Sb., ani ustanoveními § 3 odst. 2 zák. č. 251/1922 Sb. a § 15 odst. 2 zák. č. 104/1926 Sb.
Min. škol. nař. výnosem odvolám zamítlo z důvodů rozhodnutí zšr-y.
O stížnosti, podané na toto rozhodnutí, uvážil nss:
Žal. úřad nař. rozhodnutím zamítl odvolání st-lovo a zaujal tedy v otázce, která byla před ním na sporu, totiž, činí-li zákonité příbytečné, odčitatelné od st-lových služebních příjmů, částku 840 Kč, která byla podle příkazu zšr-y odčítána od služebních příjmů st-lových, či toliko částku 600 Kč, jak tvrdil st-l, stanovisko st-li nepříznivé. Žal. úřad sice toto své stanovisko v nař. rozhodnutí nijak neodůvodnil, ale stížnost to jako vadu procesní nevytýká, nýbrž dovozuje, že stanovisko, zaujaté žal. úřadem v nař. rozhodnutí, odporuje zákonu.
Nss uznal stížnost důvodnou.
Podle ustanovení § 15 odst. 2 učitel, zák. z 24. června 1926 č. 104 Sb. zůstávají nedotčeny nároky ředitelů a správců škol na naturální byt nebo na příbytečné podle zemských zákonů, avšak příslušná částka zákonitého příbytečného neb odhadní cena naturál. bytu, určená podle místních poměrů, se odečte od peněžitých příjmů. Jest tedy při řešení tohoto sporu přihlédnouti k tomu, jaké byly až do účinnosti učit. zák. nároky ředitelů a správců škol na příbytečné podle zemských zákonů a kolik činilo zákonité příbytečné (t. j. příbytečné podle zemských zákonů).
Podle ustanovení § 28 odst. 2 zák. o právních svazcích učitelstva z 19. prosince 1875 č. 86 z. z. čes. ve znění zák. z 27. ledna 1903 č. 16 z. z. čes. náleží ředitelům škol občanských a správcům škol obecných, není-li jim možno přikázati zákonu vyhovující naturální byt, příbytečné, jež činí u obcí, majících přes 10000 obyvatel (tedy i u Č., kde st-l byl
Bohuslav-Janota. Nálezy správní XVII. 83 ustanoven řídícím učitelem), 600 K. Osnovou zákona o platech učitelstva v Čechách z r. 1913 (publikovanou výnosem zšr-y z 24. července 1918 č. II A 3622/51614) byla sice sazba příbytečného v § 36 nově upravena a v obcích od 40000 do 80000 obyvatel (mezi něž by spadalo i město Č.) a v obcích zařazených do II. třídy přídavku místního stanovena částkou 840 K, ale osnova tato — jak dovodil nss v nál. Boh. A 4062/24 (srov. též Boh. A 4033/24) — nemá povahu závazné právní normy, na čemž nebylo nic změněno ani předpisem čl. III. par. zák. z 23. května 1919 č. 274 Sb., stanovícím, že tam, kde se paritní zákon odvolává na zákony zemské, je míněna osnova zákona o platech učitelských z r. 1913. — V § 9 zák. paritního ve znění § 3 zák. ze 13. července 1922 č. 251 Sb. se praví, že zůstávají nároky ředitelů a správců škol na naturální byt a příbytečné podle zem. zákonů nedotčeny, avšak příslušnou částku zákonitého příbytečného neb odhadní cenu naturálního bytu jest odečísti od požitků peněžitých.
Za tohoto stavu zákonodárství nutno dospěti k závěru, že mluví-li se v § 15 odst. 2 učitel. zák. o příbytečném podle zemských zákonů a o odečtení příslušné částky zákonitého příbytečného, jest tím míněno příbytečné ve výměře, stanovené v § 28 odst. 2 z. z. o právních svazcích učitelstva, t. j. v obcích, majících přes 10000 obyvatel, ve výši 600 Kč. Žal. úřad v nař. rozhodnutí vycházel z názoru, že st-li jest od služebních příjmů odČítati příbytečné nikoli ve výši 600 Kč, nýbrž ve výši 840 Kč, názor tento, jak nahoře vyloženo, odporuje zákonu a bylo proto zrušiti nař. rozhodnutí podle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 12107.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/2, s. 420-422.