Č. 12070.
Učitelstvo: Čl. 4 zák. č. 306/1920 Sb. o výběru uchazečů o definitivní místa učitelská na veřejných školách obecných a občanských platí ve smyslu § 10 odst. 7 zák. č. 226/1922 Sb. i na Slovensku.
(Nález ze dne 10. října 1935 č. 17730/35.) Prejudikatura: Srov. Boh. A 8224/29 (Podk. Rus).
Věc: Vilém P. v O. proti referátu ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě o udělení místa správce na státních školách ludových.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Žal. úřad vydal st-li, definitivnímu učiteli obecné školy v Olomouci, toto nař. rozhodnutí: St-lově stížnosti z 20. března 1932 ve věci obsazení míst definitivních správců státních ludových škol v Bratislavě není možno vyhověti. St-l se dožaduje, aby mu byla sdělena jména osob, kerýrn byla udělena výše zmíněná místa, jakož i právní poměry těchto osob, aby mu takto bylo umožněno hájiti ev. svoje práva na základě čl. 4 zák. č. 306/1920 Sb. a na základě prov. výn. min. škol. č. 73075/1-31. Na cit. předpisy není však možno se účinně odvolávati, poněvadž jejich platnost je omezena jen na Českou a Moravskoslezskou zemi a nejsou tedy součástí učitelského práva platného v zemi Slovenské. (Vide nál. Boh. A 8224/29.)
O stížnosti, na toto rozhodnutí (podané, uvážil nss:
V nál. Boh. A 8224/29 dospěl nss systematickým výkladem zák. z 9. dubna 1920 č. 306 Sb. k úsudku, že se platnost tohoto zákona nevztahuje na celé území čsl. republiky a se zřetelem na tehdejší konkrétní případ judikátně vyslovil právní názor, že čl. 4 cit. zák. nemá platnosti na území Podk. Rusi. Žal. úřad založil nař. rozhodnutí na právním názoru, že předpisy čl. 4 zák. č. 306/1920 Sb. neplatí v zemi Slovenské a že proto nejsou součástí učitelského práva tam platného.
Tomuto názoru žal. úřadu nemohli nss přisvědčiti, neboť nebere v úvahu ustanovení § 10 odst. 7 zák. ze 13. července 1922 č. 226 Sb., jímž byly změněny a doplněny zákony o školách obecných a občanských (t. zv. »Malý školský zákon«). V § 10 tohoto zák. byla nově upravena t. zv. kompetence (mužská, ženská, smíšená) na místa učitelská. V odst. 7 tohoto paragrafu bylo stanoveno, že min. škol. může pro dobu přechodnou určití výjimky z ustanovení § 10 odst. 2 až 5 i pro obsazování míst na všech veřejných školách obecných (ludových) a občanských na Slov., v území Hlučínském, Valčickém a Vitorazském i na území Těšínského Slezska; kromě toho bylo tam ještě ustanoveno, že min. škol. může orgány, jimž přísluší právo presentační a právo jmenovati učitele na těchto školách, zmocniti, aby se případ od případu odchylovaly v zájmu školy od pravidel daných v čl. 4 zák. č. 306/ 1920 Sb.
Tímto posledním ustanovením bylo tedy min. škol. dáno oprávnění, aby pro školy tam uvedené (tedy i pro veřejné školy ludové a občanské na Slov.) dal povolení k odchylkám od pravidel, předepsaných v čl. 4 zák. č. 306/1920 Sb. Považoval-li však zákonodárce za potřebné vydati předpis o možnosti odchylek od předpisu čl. 4 zák. č. 306/1920 Sb. také pro území Slovenska, pak z toho nezbytně nutno usouditi, že zákonodárce platnost čl. 4 zák. č. 306/1920 Sb. na území Slovenska předpokládá. Z toho sluší však dále usuzovati, že ustanovením § 10 odst. 7 zák. č. 226/1922 Sb. byla zákonodárcem provedena autentická interpretace zák. č. 306/1920 Sb. v ten smysli, že se platnost čl. 4 tohoto zák. vztahuje i na území Slovenska.
Na tomto stavu nenastala žádná změna zákonem učitelským č. 104/ 1926 Sb., jehož § 46 zachoval čl. 4 zák. č. 306/1920 Sb. v platnosti.
Žal. úřad veden jsa, jak vyloženo, nesprávným právním názorem, že čl. 4 zák. č. 306/1920 Sb. v zemi Slovenské neplatí, nezabýval se v nař. rozhodnutí meritem podání st-lova z 20. března 1932. Poněvadž tato neúplnost byla způsobena nesprávnými právním nazíráním, nezbylo než zrušiti nař. rozhodnutí podle § 7 zák. o ss.